30.12.2019 Otázka – Odpověď
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den.
Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu. Dnes je 30.12.2019. V minulém pořadu jste se ve své odpovědi související s nedávnou Putinovou Velkou tiskovou konferencí dotknul několika témat souvisejících s ústavami SSSR. Především jsme mluvili o právu národů na sebeurčení. To také. Tato otázka vyvolala dost velký ohlas, a to tím spíše, že dnes máme 97. výročí vzniku SSSR, i když tedy není kulaté. Mohl byste k této otázce ještě něco dodat?
To téma je velice rozsáhlé, takže se to dá vzít jen letem světem, přesto by se některé věci měly ještě doplnit.
Pozorní diváci si povšimli, že jsem mluvil o ústavách RSFSR, ruské federace z roku 1925, 1937. A ústava SSSR nehledě na to, že svaz vznikl 30. prosince 1922, byla sestavena až na začátku roku 1924, to znamená, že se celý rok na té ústavě pracovalo. Dočasná prozatímní ústava vstoupila v platnost už po půl roce od července roku 1923, a ústava byla přijata v roce 1924. Potom následovala celá řada změn a doplňků, a až do roku 1936 platila v SSSR ústava ve znění z roku 1929.
A proč jsme o tom mluvili? Z jednoho jednoduchého důvodu, že prý ti zlí bolševici se svým právem národů na sebeurčení zničili to skvělé impérium, kde vše bylo tak báječné, přímo překrásné, kdyby jen oni... A my teď kvůli tomu máme problémy. A tak samozřejmě vyvstala otázka, že Rusko, ruská federace a ústava z roku 1918 je samozřejmě prací bolševiků. Právo národů na sebeurčení je deklarováno, ale stát byl postaven výlučně na základě unitárního státu, přičemž byly zohledňovány územní osobitosti, místní národní osobitosti jeho národů, proto šlo o stát federativní.
O žádném právu na sebeurčení, o žádném rozkládání státu nemohlo být ani řeči. A této linie se bolševici, a to i prostřednictvím ústavy ruské federace neustále drželi. Mluvíme-li o zakládání SSSR, tak si musíme uvědomovat tu jednoduchou skutečnost, že sám vznik SSSR, obnova ruského impéria v podobě SSSR i na územích, která dokázali zachovat v sestavě jednotného státu, se stala možnou jen v rámci jednotné globální politiky přeformátování států světa opírající se o právo národů na sebeurčení bez ohledu na to, zda je ten národ vůbec schopen vlastními silami zajistit všechny kompetence potřebné pro zajištění fungování státu na současné úrovni.
To všechno vedlo k likvidaci jedněch států a nemožnosti založit skutečně suverénní státy na úlomcích daného impéria. V daném případě je možné uvést příklad Československa, o kterém jsme často mluvili, že? Podívejte se, Beneš se přece neúčastnil té dohody, byl tam Mussolini za Itálii, Daladier za Francii, Chamberlain za Velkou Británii a Hitler, kteří jednali a dohodli se na tom, že od Československa je nutné odtrhnout Sudety osídlené Němci, právo národů na sebeurčení. Československu to prostě oznámili a hotovo.
Proč se tak zachovali k českému prezidentovi? Protože v roce 1925 bylo v Locarnu rozhodnuto, že všechny nově vzniklé státy, VŠECHNY nově vzniklé státy mají dočasné hranice! Které se budou upřesňovat v rámci fungování těchto států. Neboť ve světě není možné, prostě není možné vést hranici, která by vymezila hranice národního státu, aniž by se to dotklo zájmů jiného národa a jiného národního státu.
Příkladů toho je spousta, kam se podíváte. Třeba když se podíváte na Francii a Německo, je tím kamenem úrazu mezi nimi Alsasko-Lotrinsko. Nebo třeba Rumunsko a Maďarsko, tam také řeší národnostní otázku. A všude se jedná o časovanou bombu, kterou je možné využít pro zničení toho státu, který vám překáží v globální politice.
To právě kvůli tomu byl zaveden a usilovně šířen ten pojem právo národů na sebeurčení. Když bylo zapotřebí posílit Třetí říši, tak k tomu bylo využito právo národů na sebeurčení: jeden národ, jeden führer, jeden stát! A následoval anšlus Rakouska. Když bylo třeba naopak někoho oslabit, rozložit nějaký stát, tak nastoupilo bombardování NATO, které vedlo k tomu, že stát Jugoslávie přestal existovat a mohl tak vzniknout pseudostátní útvar, zločinecká enkláva Kosovo.
Za to bombardování snad mohou také bolševici? To si NATO v tomto svém počínání vzalo příklad z Lenina? To je přece pitomost. Jinou věcí je, že v Sovětském svazu, v Rusku máme skutečně velmi mnoho problémů. A to souvisí především s tím, že u nás se na rozdíl od jiných států světa na Západě nesnažili o homogennost, o stejnorodost na svém území. U nás naopak byly zachovávány všechny národy i kultury. A kvůli tomu také nebylo možné rozdělit vše na odpovídající části tak, aby se nějaký nově zformovaný stát vyhnul rámci této národnostní otázky, řešení národnostní otázky.
A proto se ta situace, která v Rusku vznikla v důsledku revoluce, vyvíjela dvojím způsobem. Ten první byl absolutně objektivní. Když je likvidován složitý sociální supersystém státu, tak vznikají nové subjekty řízení, které organizují své řízení na základě principu: "Kam dosáhne síla mého meče." To území, kde jsou schopni dominantního řízení, se bude nacházet pod vedením nějakého takového subjektu.
V tomto ohledu na tom nebylo nic nového. Přesně takto byly zformovány i všechny evropské státy, a právě proto také existoval tak velký počet německých státečků. Když se v Rusku zhroutil jednotný stát, tak protože procesy nemohou být neřízené, začaly vznikat určité náhražky státního řízení, které nevznikaly jen na základě nějakých národních integrací, ale i v samotném Rusku.
Třeba Doněcko-Krivorožská republika, Dálněvýchodní republika. Jejich vznik byl nezbytný kvůli zorganizování řízení na těchto územích v potřebné míře a řešit to centralizovaně, na základě centralizovaného státu se nedařilo. Ve výsledku tohoto promíchávání, tříštění...
Takže napřed došlo k rozdrobení subjektu, jednotného subjektu řízení v podobě jednotného státu na množství drobnějších subjektů, včetně těch národních. Ty národní se formovaly na základě stejného principu: "Kolik mám sil, abych uřídil dané území, tolik území mám pod kontrolou." A kdo to dané území obývá byl problém podružný, úplně vedlejší. A to promíchání národů na Kavkazu vedlo k tomu, že tam vznikla Zakavkazská federativní republika. Jinak ty problémy vyřešit nebylo možné.
Gruzínové, Arméni, Ázerbájdžánci tam byli promícháni tak, i další národy, všichni byli promícháni tak, že pro ně zajistit fungování jednotného vlastního státu nebylo prostě možné. A nebylo to formalizováno, bylo tam velmi mnoho různých problémů, třenic, jedině vznik společného státu do určité míry tyto problémy zmírňoval, ale přenášelo to ten problém národnostních konfliktů, konfliktů mezi národy do budoucna. Bylo to tedy nutné vyřešit zásadním způsobem a hned.
Proto také existovaly čtyři subjekty, které se spojily do Sovětského svazu: Rusko, Ukrajina, Bělorusko a Zakavkazská federace. Bylo možné to vyřešit tak, aby se to uskutečnilo na základě práv autonomií, kulturně-národnostních autonomií? Nebo to nešlo? V podstatě to možné bylo, jinak by nevznikl ten Stalinův návrh s ohledem na způsob sjednocení v novém svazovém státě. Dokázali to však realizovat? Ne, nedokázali. A těch důvodů bylo spousta.
A opět podotýkám, že Leninova účast při tomto rozhodování výlučně ze stanoviska práva národů na sebeurčení s možností odtržení se národního státu od jednotného svazového státu nebyla pořád ještě zcela vyjasněna. Ale určitou logiku, proč by Lenin postupoval právě takto, v tom nalézt lze. Je nutné si uvědomit, v jakých podmínkách se tenkrát Rusko nacházelo, i ten nově založený Sovětský svaz.
Vždyť o co šlo? Podíváme-li se na to obecně, tak Rusko jako jednotný stát celkově nepřestalo existovat bez ohledu na to, že byly zorganizovány tyto náhražky státního řízení jak na národním základě, tak i čistě na územním. Tedy ať už se jednalo o nějakou tu Ázerbájdžánskou republiku nebo Doněcko-Krivorožskou či Dálněvýchodní, to není důležité, ten princip byl všude jeden a ten samý a bylo nutné podporovat jednotné řízení.
Jenže k zorganizování centrálního řízení nebylo dost sil, to proto také vznikaly tyto náhražky. Ale jednotná centralizovaná síla přece jen existovala a byla jí Rudá armáda. Jednotné ozbrojené síly fakticky existovaly. A na základě těchto jednotných ozbrojených sil Rusko, sovětské Rusko, které trpělo nedostatkem úplně všeho, pomáhalo Rudým armádám v ostatních republikách, takže existovalo jednotné velení, plánování operací atd. To umožňovalo také vytvářet jednotný systém řízení daných republik. To znamená, že postupně ty náhražky bylo možné rušit, a také od toho ustupovali.
A ta národní otázka? Vždy to byli ti gruzínští menševici a další strany působící v Zakavkazské republice, které se opíraly o to právo národů na sebeurčení, to právě ony byly zdrojem těch národnostních konfliktů a bojovaly mezi sebou, ty "takzvané demokratické" vlády. S příchodem sovětské moci a vytvořením jednotné Zakavkazské federace tato otázka, znovu opakuji, nebyla v plné míře vyřešena. Nicméně ty bojové akce mezi těmito kvazistátními subjekty ustaly, což pro lidi znamenalo úlevu. Bylo nutné tu otázku vyřešit uceleně.
Říkají, že při řešení práva národa na sebeurčení a tak dále každý zastával jiný postoj. Ano, byly odlišné a různým způsobem podmíněné. Například gruzínská delegace byla kategoricky proti kulturně-národnostní autonomii pro všechny republiky, oni chtěli mít svůj stát se vším všudy. A je možné jim porozumět, neboť v důsledku toho, že ta "takzvaná" gruzínská "elita" vždy napravo nalevo obětovala svému postavení svůj vlastní národ, na prvním místě Osmanské říši a na druhém Perské říši, které uplácela svými lidmi, vznikl v Gruzii nedostatek obyčejných lidí, zato jste tam na každém kroku mohli narazit na nějakého knížete! Potom sedm let prosili ruského cara, aby je ochránil. A když se stali součástí jednotné státnosti, tak očekávali, že od státu, od Ruska a dalších států se jim dostane všeho a sami nebudou vůči nikomu mít žádné závazky.
To kvůli tomu mezi bolševikem Ordžonikidzem a jedním z členů gruzínské delegace vznikl konflikt, ve kterém dal Održonikidze pořádně po držce jednomu z těch nejpaličatějších gruzínských nacionalistů. Potom se to tam řešilo...
Ale v čem je ta podstata? Že Gruzín Ordžonikidze si uvědomoval nutnost kulturně národnostní autonomie, její přínos pro svůj stát. Zatímco ten druhý, se kterým se takto pohádal, si chtěl jen uchovat své elitářské postavení, aby dál dostával všechno a sám neměl vůči nikomu žádné závazky. Je prostě nutné porozumět tomu, že když mluvíme o bolševicích, tak si musíme uvědomovat, že jich v okamžiku revoluce bylo velice, velice málo.
Maximálně, a to ještě musíme přimhouřit obě oči, můžeme říci, že jich bylo 50 tisíc. Ale v roce 1918 bylo v RKP(b) už 300 tisíc členů. A co to byli za lidi? To byla vlna lidí orientujících se na novou stranu, sjednocení s BUNDovci, s trockisty a dalšími. Bolševici fakticky riskovali, že se rozplynou ve vlastní straně a nedokážou ji uchovat a s ní ani stát. Na jedné straně se stali rukojmími té situace, kdy prostě potřebovali kádry, které by stranu pozvedaly, a na druhé straně národní kádry chyběly, strana sama byla dost slabá, takže jim nezbývalo než politicky manévrovat mezi všemi těmi silami a snažit se zaangažovat každého, koho bylo možné, jen aby se vyhnuli válce a mohl se rozvíjet stát.
A v tomto ohledu se toho povedlo udělat velmi mnoho. To však nevyřešilo vnitrostranický boj, který pokračoval, což se potom projevilo například v tom roce 1937 těmi "stalinskými" represemi. To všechno pokračovalo a zde to mělo svůj původ, neboť bolševici byli nuceni se se všemi dohodnout, nebyli proto schopni zajistit čistě jen své řízení. Museli například stejně jako dřív zohledňovat ten revoluční princip vnucovaný Rusku v podobě práva národů na sebeurčení, což je prvek využitelný k destrukci státu.
Museli manévrovat. Ty podmínky, za kterých se SSSR začal formovat, byly opravdu velice složité. Je to tak, že formálně... Formálně! ...občanská válka skončila v roce 1922. Ale reálně ty procesy občanské války... To skončily velké operace, ale reálně ta válka probíhala ještě celý rok 1923. V roce 1922 skončila jen intervence na Dálném východě a bylo nutné udělat následující krok v budování státu, a tak ho udělali, ale za jakých podmínek ho bylo možné podniknout? Za podmínek určitého kompromisu se zohledněním cílů řízení dalších subjektů řízení, které měly reálný vliv na řízení těch či oněch sociálně-ekonomických procesů na území celého Sovětského svazu v jeho tehdejší podobě.
Jenže bylo nutné jednou provždy ukončit občanskou válku, Rusko přece nemohlo pořád bojovat, a zajistit takové podmínky, za kterých nebude obnovena intervence, protože čelit celému světu by bylo velice těžké. A opakuji, že právo národa na sebeurčení, že tento pojem, tato idea byla vštěpena celému revolučnímu hnutí z Londýna jako pomůcka při přeformátování celého světa a světového koloniálního systému, aby rozdrobili své konkurenty aspirující na globální politiku, a aby ty státy, kterým se podaří získávat svou vlastní národní suverenitu, ve skutečnosti žádnou suverenitu neměly.
S tím, že daným národům jejich kultura zabrání ve vybudování skutečného moderního státu. A tohle všechno nemohl Sovětský svaz nebrat do úvahy, a tak to SSSR zohlednil. Ale když SSSR uváděl v ústavě právo národů na sebeurčení, tak tam ale neuvedl mechanismus možného vystoupení. A proto byl také v podstatě jako stát stabilní, pokud se podíváme na právní úpravu. Ale umožňovalo to řešit národnostní konflikty třeba na tom Kavkazu. Umožňovalo to efektivně řešit konflikty, protože potom nebylo důležité, zda se Náhorní Karabach nachází v sestavě Ázerbájdžánu, neboť arménská otázka se tam zohledňovala se vším všudy a kulturní svébytnost zůstávala zachovaná.
A takto to bylo se všemi ostatními otázkami. To všechno se tak dalo zařídit. A ta skutečnost, že Sovětský svaz rozvrátili tak ráz na ráz, nevypovídá nic o tom, že to bolševici se postarali o tu časovanou bombu. Bolševici její působení snížili, jak to jen šlo, to negativní působení na mnohonárodnostní stát. To právě účast bolševiků v revolučním hnutí, to právě teoretizování Lenina a dalších bolševiků o národnostní otázce mohlo vytvořit podmínky, za kterých to pro Rusko díky únoru 1917, té destrukci započaté v únoru roku 1917, neskončilo krachem a nerozpadlo se na malé státečky bez suverenity, ale naopak to vedlo k vybudování silného státu v podobě SSSR, státu číslo jedna, který se jím stal pod vedením bolševiků a konkrétně bolševika Stalina.
To je to, o čem je řeč. A že je třeba ustupovat od toho práva národa na sebeurčení až k možnosti jeho oddělení, vystoupení... Vždyť se podívejte na Kosovo. Tam Američané uznali právo národa na sebeurčení a rozbombardovali Jugoslávii, rozvrátili ji. A Rusům je stejné právo upíráno. Luhanská a Doněcká republika stejně jako dřív... Přestože mají absolutně všechna práva na nástupnictví státnosti a státu Ukrajina, přesto celý svět podporuje výslovně kyjevskou bandu, která je z hlediska zákona i mezinárodního práva absolutně nelegitimní.
Takže je třeba se podívat na to, kdo co realizoval a jak, na to je třeba se podívat. Neboť jak likvidace Ruska, tak i SSSR, mám na mysli carské Rusko a SSSR provedly jedny a ty samé síly. Ale vždy za všechno mohou bolševici. Bolševici to a bolševici ono. Já znovu říkám, pokud chcete obviňovat bolševiky, tak se napřed podívejte, co se děje ve světě, všeobecně všude, na všech historických územích.
V Katalánsku za to mohou také bolševici? A co konflikt v Belgii, v tom uměle vytvořeném státě? Proč tam ten konflikt probíhá a stát se nehroutí? Roky tam žijí bez vlády. Protože to organizuje nadnárodní řízení. A ve vztahu k nám? Když se rozhlédneme po světě, tak kde se vyskytne co negativního vždy ukazují prstem na nás: "To Rusko za to může! To Rusové za to mohou!" Ta nenávist k Rusku je pěstovaná všude.
Stačí se podívat na hollywoodské dětské filmy. Pokud jsou tam záporáci, tak jsou to stoprocentně Rusové. A dokonce i Jackie Chan, ten čínský herec, se v tomto ohledu vyznamenal. Stačí se podívat na jeho film pro děti Špión odvedle (Chůva v akci). Opět ruští záporáci. Za všechno mohou Rusové. Rusové jsou ti špatní, Rusové vždy plánují něco zlého a všechno ničí.
Když se u nás podíváme na "liberastské" prostředí, tak zase za všechno mohou bolševici. Za všechno mohou bolševici. Sokurov razí tu samou linii, která přivedla Rusko ke krachu, ale mohou za to bolševici! Ale Sokurov přece nikdy nebyl bolševikem! To právě on podporuje tu teorii, že s Ruskem je možné dělat cokoliv, experimentovat, jak koho napadne. Vůbec to téma budování státu je velice, opravdu velice rozsáhlé. Ale obecné principy, co je to stát, co je to stát historický, co je to stát projektově zkonstruovaný, co je to stát existující v podobě státnosti, tak tyto obecné principy jsou vyloženy v naší práci o státu Stát jako systém pro přežití národa.
Čtěte a dívejte se a bude vám jasné, kde je stát, jaký je to stát a kde se nachází subjekt, který daný stát řídí. A potom vás na takové balamucení, že prý bolševici položili tu bombu a zničili tak stát, nikdo nenachytá. Nebyli to bolševici, kdo rozpoutal tu válku na Kavkazu, kde proti sobě bojovali Ázerbájdžánci s Armény a Gruzíny, všichni proti všem. Byli to právě bolševici, kdo tu válku ukončil. A na základě čeho tenkrát bojovali? Na základě práva národa na sebeurčení!
Jednalo se o velkou hru organizovanou Britským impériem. A když milovníci velké hry odnotí jednotlivé momenty, tak proč tu národnostní otázku tak pěkně obcházejí stranou? A proč neanalyzují činnost Lawrence z Arábie, ten přece pracoval s Araby? Alespoň tenkrát přes... Jenže to se nesmí, to je zakázáno, ani jeden liberast si to nedovolí ani mnozí patrioti, něco takto pípnout proti Velké Británii! Proto také za všechno mohou bolševici! A ne ti, kteří poskytli hlavní štáb... Jako by dnes existoval nějaký anonymní mezinárodní terorismus! Nemůže existovat anonymně, neboť je to jen nástroj.
A tady zase máme "světové revoluční hnutí"! A hlavní štáb měli všichni jako na potvoru právě v Londýně! Ať ti či oni. Takže jak říkám, to téma je velice rozsáhlé, objemné a my jsme to vzali letem světem, vyznačili jsme jen opěrné body.
Přejdeme k další otázce. Přišly nám tři zprávy, které spojuje jedno téma a tím je Trumpův impeachment. První otázka je od Ivana. Rudy Giuliani, Trumpův advokát, ve svém Twitteru uvádí údaje o mnohamiliónové korupci na Ukrajině s účastí Američanů. Je jasné, že se jedná o odpověď státní elitě na iniciovaný impeachment proti Trumpovi a také o přípravu na volby prezidenta USA v roce 2020. A jak tyto zveřejněné údaje ovlivní vnitropolitickou situaci ve státě zvítězivší revoluce důstojnosti? Urychlí to čistku nácků, snížení počtu střeleb proti civilistům v republikách ze strany kyjevských jednotek?
Tak především je nutné si uvědomit, že všechno to, co se děje na Ukrajině, není plodem činnosti kyjevské bandy a už vůbec ne žádné zlomyslné spiknutí Luhanské a Doněcké republiky. Tak to vůbec není. Ukrajina od samotného svého počátku žádnou subjektností státnosti nedisponovala, vůbec žádnou. Absolutně žádnou. Neměla potřebné kompetence vztahující se ke třem nejvyšším prioritám řízení, aby vytvořila opravdový ukrajinský stát. To samé mimochodem platí pro všechny postsovětské republiky. A právě integrace s Ruskem v té či oné míře těmto republikám umožňuje existovat v podobě takových národních států.
To právě ta možnost získávat chybějící kompetence od Ruska je chrání před vnějším světem, takže mohou existovat v podobě národních států. Takže Ukrajina není žádným opravdovým státem. Na ukrajinském území funguje státnost Spojených států amerických. Proto všechno, co podniká kyjevská banda... A všechny zdroje západního světa a USA pracují na podpoře právě jen kyjevské bandy, která je absolutně nelegitimní jak z hlediska vnitřního ukrajinského zákonodárství, tak i z hlediska mezinárodního práva, je nelegitimní, jenže její sílu určuje nadnárodní řízení.
Rusko si až nyní obnovuje svou suverenitu a není schopné v plné míře zajistit existenci Ukrajiny v rámci ruského světa a zajistit fungování ukrajinské státnosti v zájmu ukrajinského národa. Nyní ukrajinská státnost pracuje v zájmu USA. A v USA nyní probíhá válka mezi státní a globální elitou. No a tento ukrajinský kufřík je využíván v boji mezi státní a globální elitou. A podle toho kdo a jak vyhraje, se to odrazí na Ukrajině.
Když vyhraje státní elita, nastoupí na Ukrajině absolutní chaos. Ukrajina okamžitě začne... Když se jim nepovedla čistka a vyvražďování obyvatel Luhanské a Doněcké republiky, tak se vyřádí v Charkovské oblasti, v té Oděské či Dněpropetrovské, nejdůležitější pro ně bude vyvražďovat Rusy, aby Rusko zatáhli do války.
Tohle chceme? Nechceme. Je tedy třeba podpořit globalisty, a pokud ti zvítězí, tak bude pokračovat další uzavírání se státnosti USA do sebe v rámci jednotného státu na americkém kontinentu, neboť už dále nemohou mít své zdroje po celém světě a okrádat celý svět. Musí se včas stáhnout, včas odejít. Jenže státní elita si to neuvědomuje. Oni nechápou, že se globalisté snaží o včasné stažení, aby zachovali USA. Státní elita chce dál hrabat pod sebe, až do poslední chvíle a zahynout společně se státem. Oni si však nemyslí, že by jim něco takového hrozilo, protože je všude velká spousta podpindosníků. I u nás ve státě je jich plno, co pracují pro kyjevskou bandu, pro USA a škodí tu našemu státu, škodí Putinovi.
S tím oni počítají. Takže to, co bude na Ukrajině, bude výsledkem boje státní elity s tou globální. A také to bude záležet na tom, nakolik se Rusku povede zajistit subjektnost Luhanské a Doněcké republice jako státních subjektů řízení a přeformátovat Ukrajinu. Já jsem vždy říkal, že Ukrajina má tu výhodu, že je unitárním státem. Dnes tam propagují ideu, že se má stát federativním státem, federací. Proč ne?
Jsou tu takové historické zkušenosti, ruská federace ve vzoru z roku 1918, no prosím, všechno je možné vyřešit v rámci takové federace. Jen nesmíme připustit obrazně řečeno jugoslavizaci Ukrajiny. Ale v rámci vzoru z roku 1918 to možné je a dá se říci, že i užitečné. Potom budou zájmy všech etnických skupin na Ukrajině zohledněny, budou zohledněny místní územní otázky, ale to bude moci zajistit pouze Rusko a pouze v případě vítězství globalistů v boji se státní elitou v USA. A proč to potom Rusko dokáže?
Protože mu státní a globální elita oslabené vzájemným bojem nedokážou zabránit v navrácení Ukrajiny do rámce jednotného ruského světa. Přitom zdůrazňuji, že jako státnost se musí Ukrajina ještě dost dlouhou dobu nechat ustálit v podobě formálně nezávislého suverénního státu jakým, jak znovu opakuji, ve svých dějinách nikdy nebyla a nebude.
Jedná se o území Ruska, je to kus Ruska. A tomu návratu k Rusku stejně dojde. Ale ustálit se pro ni v podobě národního státu bude zcela nezbytné, to se nedá nic dělat. Anebo tam bude ve válce prakticky úplně zlikvidováno obyvatelstvo Ukrajiny, což je v zájmu americké státní elity, ale absolutně to není v zájmu Ruska ani Rusů.
Druhá otázka je od Strannika/Tuláka. Byl vyhlášen impeachment proti Trumpovi. Napsaly o tom najednou Washington Post i New York Times. Reklama Bloombergu postupně nabírá na zpravodajských kanálech v USA obrátky. V jednom z předchozích pořadů jste říkal, že Bloomberg se bude držet Trumpova vektoru politiky, tedy globalistů...
Ne, tak ne.
Proč by měnili Trumpa? Aby poskytli státní elitě zdání vítězství? Nebo se jedná o složitější manévr?
Nikdo zatím neplánuje někým nahrazovat Trumpa. Celá ta věc se má tak, že aby se státní elita USA nemohla vymanit z tohoto informačního pole, aby to nepřebila jinými tématy, a o otázkách státní budoucnosti USA se diskutovalo právě v těch parametrech, v jakých je to zapotřebí, je nutné, aby uvnitř demokratické strany byly přítomny tyto informační segmenty.
Aby to nebylo tak, že Trump mluví o jednom a druzí: "Chaha, chichi, to je zcela bezpředmětné atd." Ne, když se uvnitř demokratů, státní elity ozývá: "Tohle je teď to téma a je třeba to řešit tak či onak..." Probíhá diskuse a je udržována ta celková tématika, celkové informační pole, což znamená, že ta úroveň probíraných otázek je zcela jiná, a také to zaměření probíraných otázek je zcela jiné.
Státní elita zosobněná demokraty si to uvědomuje. Vyvolali snad proti Trumpovi opravdu impeachment? Zatím ne. Dokud to nepředají senátu, tak ho nevyvolali. Ale oni se bojí ho tam předat, protože chápou, že pouze mezi sebou v úzkém kruhu, tam v Kongresu něco znamenají.
Avšak jakmile se to, z čeho obviňují Trumpa, stane předmětem všeobecné diskuse a budou to probírat všichni, včetně Bernie Sanderse a toho, no... ...Bloombergu, kteří budou udržovat tu laťku globální politiky globálního prediktoru, tak pohoří. Oni vědí, že uveřejnění toho impeachmentu pro ně znamená katastrofu, jenže se tím sami zahnali do kouta.
Když se zapletli do toho impeachmentu proti Trumpovi, tak doufali, že neproběhne-li v Rusku přímo státní převrat, tak bude přinejmenším Putin natolik vázán výlučně vnitřními záležitostmi, že nebude mít čas řešit globální politiku, že se státní elitě podaří opět zmocnit, obnovit řízení evropských států ze strany USA, státní elity, že se povede aktivizovat válku na Ukrajině a zatáhnout do ní Evropu i Rusko.
Jenže zastřený odpor ze strany evropských států a aktivní vedení globální politiky ze strany Putina to všechno svedlo k nule. Ale oni počítali s tím, že na tomto zdrojovém základě, na vlně těchto procesů Trumpa v klidu vyšoupnou.
Jenže se ukázalo, že uvnitř USA sice impeachment vyvolat mohou, ale ty procesy ve světě ten Trumpův impeachment nepodporují, a že naopak vyvolání impeachmentu za těchto podmínek podrazí nohy samotné státní elitě. A tak se teď nacházejí v situaci, že kam se podívají, tam se jim to sype. Takže oni jsou ve velice těžké situaci. A k tomu navíc sami čelí protiútoku. Proti Hunteru Bidenovi je vedeno právní řízení, bylo zavedeno, sice běží tak nějak neslaně nemastně, ale je velice, opravdu velice zajímavé.
Ta věc se má tak, že jedna z prostitutek, která Bidenovu synovi Hunterovi porodila dítě, tomu co figuroval v té společnosti Burisma Holdings, podala proti němu u soudu žalobu o alimenty. Na tom by nebylo nic tak zajímavého nebýt té věci, že na základě rozhodnutí soudu musí Hunter Biden zveřejnit, předložit u soudu všechny své příjmy, aby z nich ty alimenty mohly být vypočítány. A to je pro ně velký průšvih, pořádný průšvih, neboť poskytnutí těchto informací v tu ránu znemožní Joe Bidena jako kandidáta na prezidenta a jedním vrzem to znemožní i demokraty.
A já opakuji, že ten proces probíhá neslaně nemastně, neustále se to táhne. A proč? Protože to časové odkládání řešení tohoto problému pracuje proti státní elitě a jmenovitě proti Bidenovi. Potom lidem předvedou: "Podívejte se, jak se bránili, aby soudu nemuseli poskytnout pravdivé informace." Pustili se do nich pořádně. Státní elita by si s globalisty vůbec neměla zahrávat. Proč si Putin může dovolit čelit globalistům? Protože je konceptuálně mocný a uplatňuje globální politiku, proto s ním musejí počítat.
A pokud tyto věci neznáte, tak to raději ani nezkoušejte, protože stejně prohrajete. Americká státní elita cítí, že prohrává. A odtud se také odvíjí veškerá ta hysterie podpindosníků po celém světě, včetně těch našich tady v Rusku. Oni už chápou, že jejich pokusy o státní převrat všechny selhaly a vyvolali tím jen to, že to brzy spustí jejich čistku. Nechcete sloužit Rusku? Nechcete poslouchat, co vám říká Putin? Tak se nedivte, až si pro vás přijdou, protože jste svým jednáním už způsobili takovou škodu, že si to budete muset zodpovědět.
A co dělá Medvěděv? Seskupuje všechnu tu pakáž do jednoho šiku do jehož čela staví představitele Rodiny - Vološina, aby mohli začít bojovat. Jenže oni si neuvědomují, že sami takto utvořili terč. Vy jste se sami všichni soustředili do jednoho místa a teď už jen stačí vás rozmáznout jednou ranou. A znovu zopakuji, že to nebude dělat Putin.
Putin to dělat nemusí z toho jednoduchého důvodu, že to za něj udělají globalisté. Nechtěli jít za Putinem, aby se ho zeptali: "Řekni, co máme udělat pro blaho Ruska?" Rozhodli jste se sloužit americké státní elitě až do konce? Tak si to vyžerte! A oni si to také se vším všudy vyžerou.
A třetí otázka od Světoslava. Demokraté ve své většině vyvolali proti Trumpovi očekávaný impeachment. Znamená to pro elity pat, nebo je to konec partie? Mat? Nebo přece jen mají šanci na šach? V co vlastně doufá státní elita? Cožpak opravdu nic nechápou nebo je to takový scénář?
Já jsem to právě vysvětlil, že když rozjeli tento proces, tak počítali s tím, že procesy řízení v Evropě a v Rusku, v celém světě budou probíhat zcela jinak. Jenže ty procesy se naopak rozběhly proti nim. Oni spustili svůj proces ve Venezuele, ve výsledku se jim rozběhly procesy po celé Latinské Americe, a ta se teď v důsledku toho vymaňuje z řízení Spojených států, jakéhokoliv, ať už ze strany státní elity USA nebo globální elity USA a přechází pod řízení Číny, která na tomto poli sotva něco svede bez Ruska.
Rusko je v každém případě tím držitelem zlaté akcie.
Další otázka. Podle informací z médií, jak píšou Ria Novosti, vládnoucí strana Spravedlivost a rozvoj může v tureckém parlamentu předložit návrh zákona povolující poskytnutí vojenské pomoci libyjským vládním úřadům. Oficiální žádost v Ankaře obdrželi od libyjské Vlády národní jednoty. Valeriji Viktoroviči, nechce Erdogan v Libyi zopakovat syrský úspěch Moskvy?
Ano, v podstatě... Víte, ta situace je taková, že turecká technika je už teď efektivně likvidována na polích občanské války v Libyi. Už je tam přítomná. Turecko se tam snaží dostat ze všech sil. Čeho tím však dosáhne? Turecko si myslí, že si tímto způsobem vyřeší svůj problém.
Je to tak, že teď na severu Sýrie vznikl pat, taková patová situace s těmi teroristickými enklávami v Idlibu. Co si teď mají počít s tou takzvanou opozicí? Fakticky s ISIL. A tak si vymysleli dobrý tah, že všechny tyto ISILovce přesunou do Libye. A Turecko už s tím začalo, s tím jejich přesunem do Libye, aby tak zároveň zabránilo tomu, aby se v Libyi dostalo k moci vedení přátelské k Rusku.
Tím, že se pokouší řešit problém v Libyi, chce Turecko ze dvou konců vlastně obšancovat Středozemní moře a vyřešit si tak i kyperský problém včetně přístupu k rozpracování nalezišť plynu u Kypru. Je to velice složitá partie. Na jedné straně si nebudou muset k sobě vzít ISILovce, protože je pošlou znovu bojovat i když pod jinou zástěrkou, ale zase proti Rusku.
Jenže Erdogan tím ve výsledku Turecko v podstatě likviduje jako stát, který měl hrát roli nože proti Rusku. Tím, že se zapojuje do procesů, které není schopen zdrojově utáhnout, se mění v otloukánka, ve vykonavatele cizí vůle. Ta teroristická organizace pod názvem Vláda národní jednoty v Libyi nedokáže efektivně kontrolovat všechny libyjské zdroje a prodávat je na Západ.
A to chce udělat Erdogan, neboť si myslí, že tak zároveň posílí svůj politický režim, že získá dodatečné zdroje díky těm libyjským, že mu to umožní dostat se k většímu rozsahu nalezišť plynu u Kypru, než nač si teď Turecko činí nárok, že Kypr přizpůsobí svým zájmům, ne náhodou tam přece existuje ta jeho turecká část.
To znamená, že se jedná o plány na expanzi. Jenže v takovém případě musíte umět zhodnotit, kolik toho dokážete utáhnout. On se vrhá do procesů...Nu, jak bych to vysvětlil? Pokud se člověk rozhodne přeplavat řeku s nákladem, tak si nemůže vzít tolik nákladu kolik by chtěl, ale jen tolik, aby se s ním neutopil. A Erdogan si teď bere na záda různé procesy, které ho stáhnou ke dnu jako politického činitele, hlavu Turecka a zároveň zasadí ránu celé turecké státnosti, kterou získali na základě Lausannské smlouvy a znovu nabyde na aktuálnosti Sevreská smlouva.
Ovšem za jakých podmínek bude aktuální? Jestliže v nich Rusko bude figurovat jako subjekt globální politiky, no a Putin na rozdíl od Alexandra I. záležitosti Řecka nevzdal.Takže ta otázka vytvoření Anatolského federálního okruhu se díky úsilí samotného Erdogana řeší velmi efektivně. Nechme Erdogana v klidu jednat, on vše udělá sám.
Otázka od Andreje. Valeriji Viktoroviči, vy často říkáte, že znalosti jsou poskytovány na základě mravnosti.
Ano.
Takže uvažujeme-li logicky, i když budu číst tlusté knihy vnitřního prediktoru SSSR od rána do večera, tak není-li úroveň mé mravnosti dostatečná, tak se ty informace z daných knih nepromění v mé znalosti. Znalosti jsou tedy výsledkem mravnosti. A jak mám rozvíjet svou mravnost? Jak ji mám změnit? Pokud odpovíte, že mám číst tlusté knihy VP SSSR, nebude z toho uzavřený kruh?
Ne, tak to nebude. Když vám jsou znalosti poskytovány na základě mravnosti, tak to znamená, že si ty znalosti osvojujete podle své mravnosti. Vaše úroveň mravnosti vám buď umožní osvojit si tu či onu znalost, nebo to pro vás zůstane cizí, nic neříkající informací.
V tlustých knihách VP SSSR jsou znalosti k dispozici všem, musíte si ty znalosti jen osvojit. A co to znamená osvojit si znalost? Člověku je poskytnut popis určitých procesů a porozumění tomu, jaké následky to bude mít, když bude pracovat podle předpokladu v rámci tohoto procesu nebo ten proces odmítne. Člověk si vždy na základě své mravnosti musí vybrat, zda 2 + 2 jsou čtyři, nebo je to 5 či 3. Člověk stojí a dívá se na společenský problém, jehož je sám součástí, a je nabízeno ten společenský problém řešit určitým způsobem.
Je to pro toho člověka z jeho mravního hlediska přijatelné nebo ne? Jestliže to pro něj je nepřijatelné, tak to jen vezme na vědomí a nikdy nedokáže pochopit, co je tam dál do větší hloubky vyloženo, protože si tak uzavřel vstupní dveře.
Pokud si řekne: "Ano, tohle je pro mne přijatelné, musím přehodnotit svůj život, například přestat pít alkohol a další věci, chovat se ve vztahu k jinými lidem lidsky", tak začne měnit svůj postoj a okamžitě dojde k prohloubení té znalosti.
Nebyl tak jen prostě informován, kterým směrem se musí vydat, najednou už chápe, jak sloučit různé informační moduly, aby dosáhnul nějakého výsledku v daném procesu. A takto je to na každém kroku. Když se zastavíte na jednom kroku, neposunete se dál. Pokud dokážete udělat další mravní krok, získáte další znalost, kterou budete moci v životě využít.
A takto je to pokaždé. Když se člověk z hlediska svého hodnotového systému rozhoduje, zda je pro něj něco přijatelné či ne, ano/ne, užitek/zlo, dobro/zlo, tak se také rozhoduje, zda tu znalost vezme za vlastní, zda si jí osvojí nebo ne. V televizi, rádiu se můžete doslechnout ledacos, přečíst si to v novinách nebo jinde. A něco z toho jde jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Stejné je to s pracemi vnitřního prediktoru. Pokud na sobě nebudete pracovat, tak si ty znalosti osvojit nedokážete. Neboť je před vás pokaždé postavena mravní, no... určitá mravní posloupnost. Abyste se mohli posunout dál, musíte něco přijmout a něco zavrhnout. A vy si řeknete: "Ne, to je mi na nic. Kdo ví, co a jak ještě bude, mně je teď takhle, v tomto prostředí dobře." A to znamená, že ta znalost prošla okolo vás, přestože dál čtete. Když něco přijmete, otevře vám to další stupínek. A takto se dál sami posouváte.
Jen vy sami, jen když pracujete sami na sobě, na své mravnosti, nad změnou své mravnosti směrem k lidskosti, ušlechtilosti, ke Království Božímu. Jen tak je možné získat nové znalosti. Pokud budete číst knihy jen tak povrchně, tak vám to nic nedá, vůbec nic. Musíte to rozhodnutí udělat sami v sobě. Zda to je či není přijatelné, přijatelné/nepřijatelné. Pokud k tomu začnete takto přistupovat a měnit svou mravnost, abyste žili v souladu s Božím Záměrem a nezezvířečťovali, snažit se určit cíl, proč Bůh uvedl člověka do ekosystému planety Země a vůbec do celého systému Všehomíru, tak se začnete posouvat dál, potom si to dokážete osvojovat a na základě těchto znalostí snižovat krizovost svého stávajícího života.
Takže se nejedná o povrchní čtení, ale o nutnost neustále přitom uplatňovat mravní princip, mravní kritérium, zda to je přijatelné/ nepřijatelné, co je dobro/zlo. Takhle je vždy nutné přistupovat ke knihám, k informacím vnitřního prediktoru. V nich je přece vyložen proces v celé jeho ucelenosti, metodologicky vyložen. Pokud je ten proces pro vás přijatelný, musí mu odpovídat i vaše mravnost, je-li pro vás nepřijatelný, je vaše mravnost někde jinde. To je všechno.
To byla poslední otázka.
Nu, poslední otázka, poslední náš pořad v tomto roce. Cílem toho pořadu vůbec není přednášet vám nějaké lekce nebo předvádět své znalosti, cílem našeho pořadu je podnítit vás k práci na sobě, začít se sebevzdělávat.
Abyste si uvědomili, že znalosti znamenají moc, a vzali tuto moc do svých rukou. My vám jen předvádíme, jak jsou tyto znalosti uplatňovány v běžném životě. Jak mohou být na základě metodologie Koncepce sociální bezpečnosti vypracovány průběžné technologie, které vám umožní vyznat se ve spletitosti globální vnější i vnitřní politiky, porozumět krokům různých subjektů řízení, porozumět chování objektů řízení. To všechno musíte umět chápat sami, protože jen tehdy dokážete efektivně ubránit zájmy své i své rodiny. Buďte šťastní, do nových setkání.
Přeji vám mírové nebe nad hlavou.