27.11.2023 Otázka – Odpověď
https://kob-forum.eu/2023/12/02/otazka-odpoved-v-v-pjakina-ze-dne-27-11-2023/
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den.
Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu. Dnes je 27.11.2023. V minulém pořadu Otázka-Odpověď z 22. listopadu jste mluvil o setkání předsedy Si s prezidentem Bidenem v rámci summitu APEC v USA. Avšak… Tady se ptají v jednom z komentářů k videu. A kde je analýza k Ukrajině? Valeriji Viktoroviči? Jestliže se Čína domlouvala s USA, tak se určitě dotkly i otázky rozdělení nebo odevzdání Ukrajiny. To se daly dohromady proti Rusku, nebo Rusko poslalo Čínu do USA řešit otázku přestavby světa v zájmu Ruska a Číny? Já myslím, že všichni posluchači čekali právě na tuto analýzu.
Chápu, takové otázku tu skutečně jsou, bylo jich víc jako ohlas na náš pořad. Ta odpověď tam v podstatě byla zahrnuta, v tom pořadu, ale soudruzi to neuslyšeli. Proto dnes v rámci vývoje aktuálních politických událostí a politické situace ve světě, politických procesů ve světě, budeme samozřejmě tyto procesy posuzovat i se zohledněním toho, k čemu došlo. Ale napřed několik základních komentářů. Tak především, Rusko nemohlo poslat Čínu do USA, aby tam řešilo nějaké své otázky. Ve vztahu k Rusku, výslovně ve vztahu k Rusku, ale i k jakémukoliv jinému státu ve světě, je Čína samostatným subjektem. Na základě Číny se formuje jedno z center řízení na globální úrovni odpovědnosti, jedno z center koncentrace řízení na globální úrovni odpovědnosti. A Čína jako stát díky tomu není v takovém postavení, aby ji nějaký stát mohl posílat na nějaká jednání pro své potřeby.
A to tím spíše, že není pro Rusko zvykem takto vést politiku, aby někoho využívalo pro dosažení vlastních cílů. Vybudování ruského světa předpokládá formování rovnoprávných vztahů, ale podle koncepce, která umožňuje tu politickou situaci ve světě řešit tak, aby to nepoškozovalo žádný národ. To je koncepce ruského světa. Nikde jinde takovou koncepci neprosazují, za celé dějiny lidstva jinde nebyla. A už po tisíciletí Rusko, ruský svět buduje na jedné šestině souše planety unikátní civilizaci, ve které se všechny národy cítí dobře a mohou v ní rozvíjet svou vlastní kulturu s tou podmínkou, že dominuje koncepce ruského světa. V opačném případě se dostávají pod vliv západní koncepce, koncepce tavícího kotle, a potom mnohé národy, které se v Rusku zachovaly, v západní koncepci svou existenci neobhájí. Kde jsou indiáni, kteří žili na území USA?
Zbyla po nich jen etnonyma a toponyma. Jen z různých názvů států, pohoří a tak dále se dnes lidé dozvídají, že tam kdysi žili nějací indiáni. Ten osud indiánů velmi dobře popsal James Fenimore Cooper ve svém románu Poslední Mohykán: "Musíte zdechnout všichni do jednoho, aby tu zvítězil váš anglosaský páníček." Ta situace, tak přehledně popsaná v té knize Poslední Mohykán, se nyní v plné míře realizuje ve vztahu k Ukrajině. Čínu tam tedy nikdo poslat nemohl, aby tam řešila nějaké úkoly na žádost nějakého jiného státu. Rusko je samo centrem koncentrace řízení. Čína je prostě místem, kde bude rozmístěno nové centrum koncentrace řízení globálních procesů na globální úrovni odpovědnosti, které je tam přenášeno z Velké Británie a USA. A v souladu s tím je velice důležité realizovat ten proces co možná bezkrizově. Jenže v současných státech, jako tomu vždy v dějinách bylo, hrají roli i státní "elity".
Dnes je jejich role menší, než řekněme třeba v 19. století, nebo dokonce i ve 20. století, do jeho poloviny. Nicméně je ta jejich role stále dosti podstatná. A hlavní na té jejich roli je to, že globální "elity" nemohou řídit globální procesy, aniž by k tomu využívali kádrovou základnu ze státních "elit". Někdo přece musí fyzicky realizovat určité procesy. Jenže tito lidé nesmí znát globální úkol, ti musí pracovat v rámci plnění úkolu z hlediska svého státu a jeho vnější politiky. Jenže v USA státní "elita" vždy pracovala na tom, aby USA byly světovým četníkem. Někdo přece musel být na těch více než osmi stech amerických vojenských základen po celém světě. Někdo musel přijet do Ruska, aby tu organizoval privatizaci a určoval, kdo bude jakým oligarchou, co bude mít pod palcem a za jakých podmínek. A pokud je poruší, tak ho potrestal.
Takže ta státní "elita" je tou svalovou hmotou využívanou pro řízení světových procesů, na úrovni USA, které jsou nadnárodním nástrojem realizace globální politiky, jak o tom vypovídá jejich vlajka. Takže ten problém spočívá v tom, pro globální "elitu" v USA, že řídí státy a národy bezstrukturním způsobem, i konkrétně USA, a to má poněkud opožděný dopad v dosahování cílů. Zatímco strukturní řízení je rychlé: nařídíte, vykonají a cíle je dosaženo. Pro bezstrukturní řízení je nutné vytvořit určité informační pole a takové vztahy, které by nutily strukturní řízení rozhodovat tak, jak je pro globální řízení žádoucí. Ale pro vytvoření příslušného informačního pole, které přenastaví strukturní řízení, je nutný určitý čas. A USA jsou dnes světovým četníkem a pracují v této logice.
Jejich strukturní řízení hájí jejich dominantní postavení ve světě a jeho kroky fungují okamžitě. Proto se Trumpovi nepovedlo přenastavit USA. Státní "elity" když viděly, že jim hrozí ztráta zdrojů z celého světa… Oni nedokážou opravdu pracovat! Ta státní "elita" USA neumí pracovat pro stát, neboť si zvykla řídit jiné státy a národy, takže už neumí budovat normální stát, který by se sám uživil. A proto se vzbouřily a začaly dělat podrazy obrovských rozměrů. Jako když pro Bidena masově hlasovali veteráni Války za nezávislost USA (1775-1783), porušovaly postupy a tak dále. Nyní používají různé mechanismy, aby odstranili Trumpa. To znamená, že všemožně falsifikují demokratické volební postupy, které už tak… Dav se přece nevyzná v procesech řízení, a proto je řízen píárem, Public Relations, stykem s veřejností.
Záleží na tom, jak zformujete veřejné mínění, aby nabyli přesvědčení, že to, co se jim nabízí, nebo jak to funguje teď, je vůbec to nejlepší možné. Oni přehráli globalisty v rychlosti řízení. Jenže dlouhodobě prostě nejsou tyto "elity" v řízení způsobilé a tak se jim řízení hroutí v celém světě. Státní "elity" USA si to v té či oné míře uvědomují, protože jako takové samozřejmě nejsou stejnorodé a skládá se z různých klanově-korporativních skupin, které mezi sebou neválčí jen tehdy, mají-li dost zdrojů přicházejících zvnějšku, které mohou rozkrádat. Potom je v USA všechno růžové. Když ale není koho okrádat, začínají se rvát mezi sebou. Jejich logika sociálního chování zformovaná z jejich psychodynamiky je založena na tom, že to oni jsou pohlaváry světa, a když přikážou, tak všechno musí být tak, jak řeknou. Ty "elity" si na to zvykly zvláště v posledních třiceti letech. Jenže situace ve světě se mění.
Zatímco stále byly přesvědčeny, že jsou těmi světovými pohlaváry, tak se jejich postavení ve světě změnilo. Státy získaly určitou stabilitu, zatímco USA své zdroje promrhaly. Ty peníze, ty zdroje, které nakradly v celém světě, neinvestovaly do rozvoje státu, do své infrastruktury a udržení své moci. Rozkrádaly se tam. Výsledkem je, že na začátku devadesátek ještě byly schopny vyslat 23 útočných skupin letadlových lodí, mám na mysli 11 útočných skupin na základě velkých letadlových lodí a 12 na základě menších letadlových lodí, expediční útočné skupiny. A dnes jsou schopny dát dohromady maximálně čtyři, to je jejich krajní mez. USA nyní byly schopné poslat do světového oceánu pouhé čtyři skupiny. To je vše! Zbytek je nutné opravit, dát to do kupy a tak dále. Jenže se stále chovají tak, jako by měly všechno tohle k dispozici. Už dokonce i Trump dal najevo, že nemohou…
Vzpomínáte, jak poslal k severokorejským břehům tři útočné skupiny letadlových lodí? "Teď dáme Kim Čong-unovi co proto!" Ten si toho ani nepovšimnul a všechny ty tři útočné skupiny zase odpluly. A proč? Protože to nestačí, aby si mohli dovolit válčit s Koreou. A dát dohromady síly dostatečné pro válku s Koreou, teď USA nejsou schopné. Ještě v roce 2003 mohly dát proti Iráku dohromady mezinárodní uskupení, a přesto toho vítězství nedosáhly na bojišti, ale koupily si ho podplacením generality. Ti generálové prodali svůj stát za americké řezané papírky. To bylo pro Američané snadné. Stačilo zmáčknout knoflík a objevily se další nové dolary. A pro ty zrádce v Iráku, kteří zaprodali svůj stát, to byly těžké valuty. A tak si zvykli za ty řezané papírky kupovat všechny místní "elity". Ale ani místní "elity" už nejsou v tom postavení, aby mohly sloužit USA tak nekompromisně, jako tomu bylo v devadesátkách. Podívejte se na příklad Ruska. V devadesátkách jim sloužily zcela bezhlavě, bez ohledu na cokoliv!
A šlo to. Dnes už si všichni takoví jako Nabiullinova a další pakáž uvědomují, že nemohou udělat všechno tak, jak to poroučí páníček. Páníček přikázal, že dolar má stát 200 rublů a oni to na ně vytáhnout nedokázali. Sto ještě překročit dokázali, ale do dvou stovek to prostě nešlo. A opět to museli stáhnout. Páníček přikázal zajistit zvýšení inflace už loni na 20%, Nabiullinova takovou úrokovou sazbu hned vypálila, ale nezbylo jí než ji opět snížit. Ano, teď už se jim povedlo tu inflaci různými způsoby zvednout na 20%. Díky té základní úrokové sazbě, díky vtahování vnější inflace přes kurz rublu. Dosáhli toho. Jenže se jim nedaří vše, jak by chtěli. A v USA to přece vidí. Když se Pelosiová, aby zlomila Čínu, vypravila na Tchaj-wan, tak nečekali, že Čína jako stát řekne: "Kvůli tomu teď s vámi přerušujeme styky v těchto, těchto a těchto parametrech." To v USA vyvolalo katastrofu.
Oni si najednou reálně uvědomili, že když přišli o vzájemné vazby na Čínu, tak přišli nejen o zdrojové možnosti, ale i o možnost uplatňovat svou vnější politiku, protože už neměli mechanismy, jak to dohodnout s Čínou. A v politické oblasti ta konfrontace dosáhla takového rozměru, že jakékoliv diplomatické kontakty, které by probíhaly pracovně a ty probíhají úplně všude, najednou byly pro USA znemožněny. A oni potřebovali tu situaci vrátit, aby se s Čínou zase mohli domlouvat. Takže nejde o to, co kde rozdělili a tak podobně. Tak zaprvé, podobné dohody se zpravidla neoznamují. Zpravidla probíhají utajeně, jestliže se na nějakém tom rozdělení dohodnou. Takže mluvit o dohodě o Ukrajině dost dobře není možné, i kdyby takovou dohodu uzavřeli, jenže oni se nedohodli. Protože hlavním účelem té návštěvy Si Ťin-pchinga bylo obnovení styků, aby byly umožněny kontakty odpovědných lidí v té či oné oblasti takovým způsobem, aby to nepřitahovalo pozornost veřejnosti a neunikalo do médií.
Lidé dnes získali dojem, že je nutné o všem, prostě o všem… Nu, ono to nikdy není možné, že vše uniká do médií, že válka běží v přímém přenosu. Všichni velitelé musí všechny plány ohlašovat a získávat pro ně podporu od blogerů. Žádný velitel nemůže provést operaci tak, aby do toho nezačali zasahovat blogeři: "Koukej nám skládat účty, generále. Já tady sedím jako gaučový generál, odborník a chci vědět, jak přesně tam bojujete? Podejte hlášení!" Ustoupit, přeskupit vojska, nic neuděláte. Ano, dnes je ta informační úroveň už taková, že fakticky válka, jakákoliv válka se stává šachovou hrou. Oba protivníci vidí vše, co se týká bojových akcí, těch svých i protivníkových přímo před sebou. A je jen otázkou, kdo za těchto podmínek, kdy je vše průzračné, dokáže podnikat správné kroky a tu šachovou partii vyhraje, a kdo ji prohraje. Přitom určitě mají svůj význam ty zdroje, kterými je zajišťována armáda, i odborné kádrové složení, profesionalita vojáků, kteří bezprostředně bojují.
Ovšem vždy úspěch vedení kampaně závisí na generálech. Jednotlivý boj mohou vyhrát vojáci a nejednou jsme to viděli na příkladech z jiných válek. Ale celkovou kampaň lze vyhrát jen v případě zkušenějšího řízení vojsk, a hlubšího chápaní strategie a taktiky v řadách nejvyšší generality, která ta vojska řídí. A vyžadovat hlášení: "Proč jste tady ustoupili? Nebo se někam přesunuli?" To znamená pracovat pro protivníka, zviditelňovat naše kroky. A už by bylo načase zavést normální vojenskou cenzuru v těchto směrech. Proto také neposuzujeme vojenské akce jako takové, my hodnotíme politickou složku těchto akcí, konceptuální složku těchto akcí. A nejednou jsme mluvili o tom, a uváděli příklady… Podívejte, armádu je vždy nutné připravovat o její zdroje, potom můžete vyhrát. Jestliže má armáda zdroje, tak je schopná vést bojové akce. S tímto vědomím, hned na začátku speciální vojenské operace náš generální štáb v první řadě hned zničil všechny zdroje armády, té ukrajinské ozbrojené sebranky.
Neměli žádné pohonné hmoty pro bojovou techniku, auta, došly jim úplně všude. A nyní už více než rok, na to najednou generální štáb zapomněl, že armádu je nutné o tyto zdroje připravovat. A tak teď má ukrajinská sebranka těchto zdrojů, pohonných hmot, bezplatně dodávaných z Ruska, tolik, že už neví, co s nimi. Mohou jich spotřebovat, kolik chtějí, nikdo je v tom neomezuje. A samozřejmě tak bojová schopnost armády, i když to není armáda, přesněji se jedná o ukrajinskou ozbrojenou sebranku, která je organizovaná tím či oním způsobem, proto by bylo správnější je v médiích nazývat ozbrojené formace Ukrajiny. Takže proto mohou dál bojovat. Ale to jsme trochu odbočili od těch jednání. Takže Čína a USA potřebovaly obnovit vzájemné styky, aby ty běžné diplomatické a, no, řekněme to takto, rezortní ministerské styky nevyvolávaly ve společnosti šílenou hysterii. Neboť do takového stavu tu společnost přivedly americké státní "elity" při té konfrontaci s Čínou. A jako takové vnadidlo…
Američané přece museli udělat první krok, jinak by Si Ťin-pching nepřijel. A tento první krok ukázal, nakolik jsou USA jako stát schopné dostát dohodám. U nás tu vykládají, že s nimi musíme jednat o Ukrajině. Ukrajina nesplnila jedinou dohodu, jedinou dohodu! Aby s nimi teď někdo vůbec o něčem jednal! A jednat o kapitulaci není zapotřebí. Jednání o kapitulaci se konala 9. května 1945, kdy tam přišel Keitel a Žukov mu řekl: "Tady si sedni a podepiš to!" To bylo všechno, takto ta jednání vypadala. O čem by měli jednat? "Přišel jsi, tak si sedni a podepiš to, tu kapitulaci! A samotný postup kapitulace potom dohodneme a určíme." Ale to opět nebyla žádná jednání: "Ať můžete či ne, uděláte to tak, jak vám říkáme! A hotovo. A pokud nemůžete, tak se postarejte, aby to šlo!" Takže pro jednání, aby USA předvedly, že je možné s nimi jednat, Čína požadovala, aby Demokratická progresivní strana vládnoucí na Tchaj-wanu nemohla vyhrát volby.
K tomu bylo nutné deaktivovat tu sílu, kterou USA vytvořily na Tchaj-wanu, tedy tu tchajwanskou Národní stranu, která je stoprocentní americkou kreaturou, stoprocentní! Tato strana nikdy nepřijímá žádná rozhodnutí, pokud jí nebyla nařízena z Washingtonu. A před tou návštěvou, která se také nemusela konat, najednou došlo ke spojení Kuomintangu a Národní strany. Ale co bylo dál? Vždyť dál do toho vstoupila americká státní "elita". Ta pocítila, že s ní mohou vyběhnout, že někde budou probíhat jednání bez její účasti, takže ten kšeft může být uzavřen bez ní. Ale oni chtějí stejně jako dřív být těmi pohlaváry a je pro ně snadnější zůstat v konfrontaci s Čínou, když tím něco získají ve svých vnitřních problémech… Nechápou, že se USA sypou, že jejich postavení ve světě upadá, a že ať udělají cokoliv, tak si to postavení už nezachovají. Oni si prostě to postavení zachovat chtějí.
A oni vidí, že si to postavení mohou zachovat díky konfrontaci s Čínou, aniž by jim došlo, že tak svět posouvají ke katastrofě, svýma vlastníma rukama. Vědí, že všude mají své podpindosníky. Stejně jako mají v Rusku Nabiullinovou, Siluanova a další, kteří přímo prohlašují, že jejich cílem je zachránit ekonomiku, zachránit stát USA, i když bude kvůli tomu nutné odrovnat ruskou ekonomiku a ruský stát. Oni o tom mluví přímo a mají radost z jakéhokoliv… A teď už ekonomika dospěla do takového stavu, že se začíná sypat. Stát se začíná sypat. A to vyvolává euforii, radostnou euforii v centrální bance, kde už si říkají: "Teď už je jen musíme dorazit. Ještě zvýšíme základní úrokovou sazbu, zvýšíme inflaci a hotovo. Rusko se zhroutí a USA budou zachráněny, protože Rusko se znovu promění v surovinový přívěšek Západu." Oni nechápou, že za takové situace už Rusko nebude surovinovým přívěškem Západu, protože přestane existovat civilizace na planetě Zemi.
Oni to nechápou, stejně jako to nechápou americké státní "elity". Ve výsledku o schopnosti USA plnit dohody, o možnosti se s nimi dohodnout, vést jednání svědčí následující fakt. 24. listopadu se Kuomintang a tchajwanská Národní strana v přímém přenosu rozhádaly. Tedy rozhádaly se dříve a 24. listopadu podaly samostatné přihlášky. To znamená, že USA si stále drží tu stranu, která brání spojení dvou částí Číny, brání Kuomintangu sjednotit Čínu. Všechny politické strany na Tchaj-wanu kromě Kuomintangu jsou americké, aby se nemohl spojit s Čínou. A oni to udělali, přišel pokyn, končíme se všemi vzájemnými vztahy a hotovo. To znamená, že USA, jako stát nikdy nedostojí dohodám. USA předvedly, že jako stát nejsou k ničemu, že s nimi není možné uzavírat žádné dohody, a to tím spíše, že s Američany nikdy žádné dohody nefungovaly. Prostě se nestalo, aby Američané nehodili přes palubu toho, kdo jim uvěřil a pracoval s nimi. Jen si to vezměte: Vietnam, Afghánistán, teď Ukrajina.
Vždy každého podtrhnou. Jakmile něco nevychází, okamžitě na všechny sliby zapomenou: "Vyhrab se z toho sám, jak chceš." Vždy každého odhodili. Nedá se s nimi o ničem jednat. Uzavírat s USA nějaké dohody na státní úrovni je zcela zbytečné. Ještě jednou to předvedly, ale cíle té cesty Si Ťin-pchinga bylo dosaženo. Zaprvé, Američané dlouho veřejně přemlouvali Si Ťin-pchinga, aby přijel do USA na APEC. To viděli všichni, pro ně to bylo zásadní. USA tak fakticky celému světu předvedly, že už nejsou hegemonem, a že musí Čínu prosit. Navíc udělaly první krok a ukázaly, že jsou připraveni ustoupit požadavkům od kohokoliv, jen aby s nimi ten člověk začal jednat. To byla právě ta dohoda mezi Kuomintangem a Národní stranou na Tchaj-wanu. Ale Si Ťin-pchingovi to neublížilo, to vůbec ne, kvůli tomu, že Američané porušili... Ani Čínu to nepoškodilo, když Američané porušili dohodu.
Ta věc se má tak, že Si Ťin-pching jel do USA kvůli tomu, aby prostřednictvím té návštěvy navázal kontakty mezi Čínou a tím deep state, hlubokým státem, který ještě řídí USA a brání jejich rozpadu. Takže on svého cíle dosáhl. A ta skutečnost, že USA zase předvedly svou nezpůsobilost jako státu, je jen dalším potvrzením toho postoje Si Ťin-pchinga: "Pojďme se nejdříve přesvědčit, co a jak budete dělat a až potom na základě toho budeme vypracovávat nějaké mechanismy." Takže… To byl takový úvod k tomu, jak to všechno zapadá do toho, co se děje na Ukrajině. Já už jsem říkal, že USA musely vyřešit problém možného dalšího konfliktu. A oni ten konflikt zažehnat nedokázaly. Chtěly, ale nedokázaly to. Jestliže na začátku devadesátých let USA mohly vést dvě války a dva konflikty vysoké intenzity, současně, tak nyní po třiceti letech mohou vést jen dva konflikty nízké intenzity.
A už teď se účastní dvou konfliktů s vysokou intenzitou, přičemž jednoho z nich už se účastní natolik dlouho, že vyčerpaly své vojenské možnosti. A to přitom jako po kolejích míří k dalšímu konfliktu s vysokou intenzitou právě kvůli Tchaj-wanu. A jak ukazuje jednání americké státní "elity", která zmařila tu dohodu mezi Kuomintangem a Národní stranou… Americká státní "elita" to nechápe, oni si stále ještě myslí, že stačí když někomu něco přikážou a všichni se před nimi skloní. Jenže tak to už není. A oni nevědí, co je špatně, co se to děje. A v tomto ohledu je velice zajímavý článek, Bidenův článek, který byl publikován v novinách Washington Post 18. listopadu. Tedy bezprostředně po skončení APEC a po... ...schůzce se Si Ťin-pchingem. Ta schůzka tedy skončila dříve než APEC. Také ten článek je zajímavý tím, že… Bezesporu to nepsal Biden, je zcela jasné, že on to nepsal.
V jednom kresleném filmu je scénka o strýčkovi Fjodorovi z Prostokvašina, jak psal dopis svým rodičům. Když se podíváme na ten článek, tak to nejspíš probíhalo podobně. Uvidíme hned několik velkých subjektů, které tam promítly své myšlenky, do toho článku. Ale ten článek má velice zajímavý závěr, kterého si mimochodem naši analytici nějak moc nepovšimli. Nu, takové tu máme analytiky. Nebylo to oceněno v celé své kráse. A proto, jak se říká, i když to měli přímo před očima, tak… Chtěl jsem to přečíst už v minulém pořadu, tak to přečtu nyní. Takže co tam je napsáno, v tom jeho článku? Jak končí? "Nikdy nesmíme zapomenout na lekci, kterou jsme zažili mnohokrát v celých svých dějinách. Velké tragédie a otřesy mohou vést k nesmírnému pokroku. A to je strategie, kterou moje administrativa bude uplatňovat na Blízkém východě, v Evropě a po celém světě. Každý krok, který učiníme na cestě k této budoucnosti, je pokrokem, který dělá svět bezpečnějším a USA chráněnými, lépe chráněnými. Svět bezpečnější a USA lépe chráněnými." O čem to Biden mluví?
Ty velké tragédie a otřesy, ke kterým dříve docházelo ve světě, vedly jen k jednomu, že díky nim USA vždy něco získaly. Vždy měly kšeft, prospěch z toho, když byla válka, která hořela někde jinde než v USA. Jen si vzpomeňte na 1. světovou válku, díky které se z USA stal subjekt globální politiky. Na 2. světovou válku, díky které získaly USA dominanci v celém západním světě, všechno se jim podřídilo. Velmi se díky tomu pozvedly, jak průmyslově, tak i finančně. A díky tomu si potom zajistili i vlastní bezpečnost. To potom je svět pro USA bezpečnější! Oslabený svět, který nemůže hodit rukavici USA, je pro ně samozřejmě bezpečnější. A konkrétně, jak se stalo, že sovětská vojska opustila Írán? Ať už je to mýtus či ne, tak už to, jak je to podáváno, vypovídá o mnohém. Když už měly USA jadernou bombu a SSSR ještě ne, tak si mohly dovolit diktovat svou vůli úplně všem, i Sovětskému svazu. Do jaké míry, to už je otázkou.
K tomu stažení vojsk z Íránu, USA pohrozily jaderným útokem proti Rusku, proti SSSR. Z Íránu po 2. světové válce... V roce 1942 okupovaly Írán, tedy v roce 1941 Írán okupovala Velká Británie a SSSR, a potom požadovali, abychom svá vojska z Íránu stáhli. A my jsme k tomu byli nuceni, protože jsme neměli jak tomu čelit. Pro USA byl svět bezpečnější, protože si mohly diktovat, co chtěly. Mohl Sovětský svaz odpovědět stejně? "Provedeme odvetný protiútok." Nemohl. A to USA zajišťovalo lepší ochranu, to je to, co říká ten článek. Všechno se tam píše zcela přímo. To znamená, že USA ve světě vytváří velké otřesy, aby samy sobě zajistily bezpečí, aby ve vnější politice mohly dělat, co budou chtít, a aby se nikdo účinně nemohl USA vzepřít. A to je ta politika, jakou vedou a budou vést. Jak o tom mluví Biden. A o čem mluvíme v dané situaci? O Ukrajině. Ukrajina se v současné době pro USA proměnila v kufr bez držátka. Je škoda ho zahodit, ale nést se dál nedá.
Protože už se přesvědčily, že přes všechnu tu zradu finančně-ekonomického bloku a části generality, které hrají na ruku Američanům, neprobíhá ta válka na Ukrajině vůbec tak, jak by si to přály USA. USA v té válce fakticky vykrvácely. A už se tedy jedná o to, že by bylo zapotřebí tu válku na Ukrajině přenést do Evropy, přehodit to na ni, nedaří se to na tu Evropu přehodit. Jenže sama Evropa silně vyčerpala své zdroje svou podporou Ukrajiny. To, že je teď vše vidět… Jak se zpívá v té písni: "Já shora vidím vše, to na paměti měj." Tady je to stejné. Ty věci, které se tak či onak přímo ohlašují v médiích, to přece není pokus někoho obalamutit, protože tajné služby reálně znají stav vojenských arsenálů toho či onoho státu. A ať si říkáte, co chcete, že dodáte to a dodáte ono… Jenže si to potom musíte zodpovědět. Jestliže jste toho hodně dodali, tak si to potom zodpovíte, že jste toho dodali hodně.
Jako Ukrajina, která toho teď dostala hodně, co jen neměla, a přesto si neporadila. Nemáte-li co dodat a budete lhát o tom, že jste toho dodali hodně, povede to k námitkám z druhé strany: "Ne, bylo toho málo." Protože vše uniká na veřejnost. Budete tak mít problémy s normálním řízením vlastního státu, které se celé začne sypat, protože ho stavíte na lži a ta má, jak známo, krátké nohy. A proto musíte tak či onak mluvit pravdu. A v tomto ohledu jsou příznačné ty balíky pomoci, které poskytují. Francie jako novou pomoc dala Ukrajině nový úvěr a v jeho rámci dodala 10 tisíc samopalů. Denní výroba pušek za Velké vlastenecké války byla 11 tisíc kusů. Ano, je jasné, že ta válka byla jiná, armáda byla masová. Nicméně při intenzivních bojových akcích je těch deset tisíc samopalů, je-li ta armáda téměř miliónová, kapkou v moři, nejsou ničím. A ještě budou splácet ten úvěr.
Nyní, kdy je válka vedena převážně dálkově, největší zátěž pociťuje dělostřelectvo. To právě ta dělostřelecká munice je klíčová, aby mohly být vedeny bojové akce. A v tomto ohledu byl dodán milión nábojů. A jak nám ten potůček nyní vysychá? Ministr obrany Pistorius ohlásil, že dodá příští měsíc… Tedy ne příští měsíc, ale v dalších balíčcích až 20 tisíc nábojů. Denní spotřeba nábojů ukrajinské armádě, nejsou-li boje příliš intenzivní, je 8 tisíc nábojů. A oni jim jich dodají až 20 tisíc. A jak ty balíky nyní vypadají? V tom minulém jich bylo 1020, těch nábojů. 1020 nábojů! Ten balík, který jim dodali právě teď, tam bylo 2380 nábojů. Kam se vytratily ty dodávky o velikosti 30 - 40 tisíc, 50 tisíc, 100 tisíc. Počítají to už jednotlivě, 20 nábojů, 80 nábojů. Už ne 2300 nebo 2400, ale 2380 nábojů. To znamená, že spějí k úplnému vyčerpání. Například právě Pistorius prakticky před měsícem, v říjnu, na konci října řekl, že Evropa se musí začít připravovat na velkou válku.
Jediná velká válka, která Evropě hrozí, je ta na Ukrajině, pokud se do ní Evropa zapojí. A tento týden český prezident Petr Pavel řekl, že armáda Evropské unie se musí připravovat ke konfliktu vysoké intenzity, nebo k válce. Oba mluvili o válce. Ale jde-li o Evropu, mluví už o armádě Evropské unie. Takže vidíme, že v Evropě se nově mluví o vytvoření jakési samostatné armády Evropské unie, oddělené od NATO. Jestliže se totiž NATO zapojí do války, budou do ní zataženy i USA, a to Spojené státy nechtějí. Takže je nutné vytvořit armádu EU. Jenže tu zase nelze vytvořit, aniž by byly staženy evropské vojenské kontingenty z NATO. Ty evropské armády buď budou v NATO nebo v evropské armádě, jinak to nejde. Mohou nechat orchestr v NATO a bojové jednotky všechny zařadit do evropské armády a vrhnout je do boje. Ale aby to udělali, potřebují čas pro vytvoření evropské armády, kterou bude možné vrhnout proti Rusku.
Na to potřebují čas, a proto jsou zapotřebí jednání. To právě jednání jim mají poskytnout čas a přitom nezbaví Rusko ohrožení, protože tak nesplní svůj úkol denacifikace a demilitarizace Ukrajiny a nezajistí si svou územní bezpečnost, neosvobodí Ukrajinu... A Ukrajina, to je okraj Ruska, její osvobození od nacistů, od banderovců/benderovců, od vší té pakáže, ten úkol nesplní a hrozba zůstane zachována. A v kterémkoliv okamžiku, jakmile k tomu bude Evropa připravena, ta válka vzplane nanovo. A proto když teď v Rusku mluví o tom, jak je to skvělé, že s námi chtějí jednat: "Ano, válka se jen odloží a Rusku se to vymstí. Zato si budeme zase moci zaletět na prosincové, na vánoční svátky do Evropy, do USA. Vše se to zase vyřeší. A co bude potom? To bude až potom. Stejně musíme kapitulovat, na tom přece pracujeme." Musíme chápat, že u nás je veškerá "elita" nastavena na likvidaci Ruska.
A proto, jen proto jsou stále nuceni vysvětlovat: "My byli moc naivní a oni nás podvedli." To ani náhodou. Všechna ta "elita" moc dobře věděla, k čemu vede ta či ona smlouva a čím to skončí, protože zrazovali a zaprodávali Rusko a snili o jeho likvidaci kvůli tomu, aby posloužili USA. Tedy přesněji, Spojeným státům konkrétně a vůbec celému Západu. To proto nezafungovaly Minské dohody. Kdyby byly realizovány Minské dohody, tak by Ukrajina byla demilitarizovaná, denacifikovaná mírovým způsobem a k válce by nedošlo. Jenže zrada rossionské "elity" neumožnila naplnění Minských dohod. Ten problém nebyl v Minských dohodách, ale ve zradě rossionských "elit", které sní o likvidaci Ruska. A sní o tom, že nyní vstoupí do jednání, aby... ...mohly kapitulovat. Oni musí kapitulovat před Západem, jak to od nich Západ požaduje.
A za těchto podmínek, tento týden na Ukrajinu znovu přijel americký ministr obrany Lloyd Austin. Nepřijel na desetiletí Majdanu, nějak jim to nevyšlo. Přestože se snažili Majdan vyzdvihovat, jaký měl význam, že na něj Ursula von der Leyenová napsala opěvné ódy, jaký byl Majdan úchvatný, ale na oslavu nepřijela. A kdo tam vůbec přijel? Kdo přijel na Ukrajinu na desetiletí Majdanu, který ten Západ tak vysoko hodnotí? To je mimochodem ukazatel toho stavu, ve kterém se nachází Ukrajina a Zelenskij. Ze všech států přijela jediná hlava státu, kterou byla Maia Sandu z Moldavska. A oč se Sandu snaží? Je to občanka Rumunska a snaží se zlikvidovat moldavskou státnost. O to se snaží, to je jejím cílem. Jen si povšimněte. Moldavsko tam existuje odpradávna, zatímco Rumunsko bylo uměle vytvořeno v roce 1878. A Maia Sandu se nesnaží o to, aby si Moldavsko obnovilo svou územní celistvost a naopak Rumunsko přestalo existovat.
Jenže vzhledem k tomu, že Rumunsko je nástrojem západních států a nemá žádnou suverenitu... Nikdy ji nemělo, za celé své dějiny Rumunsko nikdy nebylo suverénní, to je třeba si uvědomovat. A právě tam by Maia Sandu ráda začlenila Moldavsko. Ona je stejná jako Zelenskij, úplně. Je absolutní nula, a také sní o tom, aby zničila stát, aby její stát zanikl, národ byl přeformátován a lidé sloužili Západu. Ona přece jde příkladem. Je nejen přívrženkyní LGBT, sama mezi ty zvrhlíky patří a trpí mnohými psychickými úchylkami. A kdo dále? Přijel tam německý ministr obrany, ten Pistorius a sliboval 1 300 000 000 EUR pomoci a až 20 tisíc nábojů. Přijel tam předseda Evropské rady Charles Michel, a to je všechno. Nebyla z toho žádná oslava roku. Ale 25. listopadu, po tom desetiletí Majdanu, který se slaví 21., přijel švýcarský prezident. Samozřejmě, že se svými soukromými zájmy a aby vyvolal zdání, že se Ukrajina stále drží na jakési mezinárodní výši.
Každý takový příjezd podporuje zdání subjektnosti Ukrajiny. Oni ukazují, že Ukrajina jako stát stále žije. Ale nás teď zajímá, s čím tam přijel bezprostředně před tím desetiletým výročím Majdanu Lloyd Austin. Vždyť on odjel... 20. listopadu přijel a hned odjel. 21. listopadu už měl schůzku s polským ministrem obrany, který se také připravuje bojovat s Ruskem. A když přijel Lloyd Austin, tak přímo prohlásil, že přijel na setkání s lídry. Ne s lídrem, ale s lídry Ukrajiny. Provedl protokolární setkání se Zelenským a měl poradu se Zalužným. Dá se říci, že se prostě voják setkal s vojákem, to ano. Ale vždyť zástupci prezidenta, ani sám vrchní velitel, na té poradě nebyl. Takže Zelenskij byl z té porady jednoduše vyloučen. Pokud se tam řešily vojenské otázky, tak by tam on, jako hlava státu, jako vrchní velitel, měl být. Jenže nebyl. Austin tam řešil něco jiného, to, co ohlásil. Potřeboval si ujasnit budoucnost Ukrajiny.
Takže jak si mohly Čína a USA dělit Ukrajinu, když si ještě neujasnili její zdrojový stav? Lloyd Austin tam odjel si to ujasnit, co se dá dělat s Ukrajinou. Což zároveň znamená určení osudu Zelenského. Tak zaprvé, pokud přistoupíme na jednání a na jednání se Zelenským určitě nepřistoupíme, o tom mluví všichni. Pokud Rusko odloží a přesněji vzdá se dosažení svých cílů ve speciální vojenské operaci, demilitarizace a denacifikace Ukrajiny, povede to jen k tomu, že ta válka proti Rusku bude daleko rozsáhlejší. Až tady Nabiullinova se Siluanovem ještě více zničí ekonomiku a na Západě zatím vytvoří evropskou armádu, v Polsku to dotáhnou na tří set tisícovou armádu, a dokonce i takové trpasličí armády jako jsou estonská, lotyšská a litevská budou uvedeny do bojového stavu, tak potom zase celá ta sjednocená evropská armáda, se třemi pobaltskými "vymiráty", se zbytky Ukrajiny bude vržena proti Rusku…
A v Rusku opět zapláčí: "Oni nás zase podvedli!" To nám budou říkat ti, kteří na ta jednání přistoupí. Ale oni na ně přistupují s jediným cílem, dosáhnout likvidace Ruska, jiný cíl nemají. Naše "elita" nemá jiný cíl, než je likvidace Ruska, protože to je to, na čem oni vyrostli. To kvůli tomu likvidovali SSSR, z jehož zdrojů Rusko doposud existuje. Jak to teď také názorně předvedla speciální vojenská operace. Pokud bychom neměli tak velký základ ještě z dob SSSR, tak by už Rusko jako stát neexistovalo. Veškerá naše "elita" sní o likvidaci Ruska. To proto je vedena taková migrační politika. Ano, oni nemohou na úrovni státu vést takovou migrační politiku jako na Západě, kde se pomalu migranti na zákonné úrovni stávají panstvem vůči místnímu obyvatelstvu, to nemohou. Ale na úrovni korumpovanosti trestněprávních orgánů to vidíme. To je ale přece podporováno z úrovně "elit", státních zákonů.
Pokaždé, když nějaký stát provede nějaký krok proti Rusku, je okamžitě zahrnut zdroji z Ruska. No, největší švandu teď vyvolává, že se Lotyšsko stalo monopolistou v dodávkách whisky. Ano, jde o několik miliónů dolarů, nicméně pro Lotyšsko to znamená mnoho. A jak se jím stalo? Ano v dodávkách whisky do Ruska. A jak se jím stalo? Napřed tam zlikvidovali památníky sovětským vojákům, a potom jsme s nimi uzavřeli tyto smlouvy. Hned jim zajišťujeme různé zdroje, obchody, aby získávaly zdroje právě ty státy, které vedou rusofobní politiku a pracují na likvidaci Ruska. Jen si vzpomeňte, co bylo, když nám Litva uzavřela koridor. My jsme ho mohli otevřít raz dva, a místo toho jsme raději tu Litvu prosili a zásobovali ji různými zdroji, jen aby dál pěkně mohla vést svou rusofobní politiku. Svého času Brzezinski řekl, že nový svět bude vybudován na úlomcích Ruska, proti Rusku a na úkor Ruska. A co je u nás realizováno?
Nový svět je budován proti Rusku a na úkor Ruska. Nebude-li Rusko zdrojově zajišťovat nepřátele, kteří sní o likvidaci Ruska, aby z něj zbyly jen trosky, tak nebudou mít zdroje pro vedení války. Nebudou-li naši oligarchové dodávat pohonné hmoty té ukrajinské ozbrojené sebrance, a držet ceny, které jim zajišťují zisk, kompenzují všechny jejich ztráty uvnitř Ruska a vedou k jeho likvidaci… Jenže jejich cílem přece je zanechat Rusko v troskách! Potom budou moci zase zdrojově zásobovat své milované USA a Západ. To je jejich cíl. Takže Rusko svými zdroji zajišťuje, aby proti němu mohla být vedena válka, a pracuje tak na sebezničení. A tohle dělá "elita", všichni ti "elitáři", kteří nenávidí Rusko a sní o jeho likvidaci jako státu i ruského národa, o genocidě ruského národa. Jak na tom vší silou pracuje centrální banka. Mohou až do nebe lhát o jakýchsi ekonomických zákonech a tak dále.
To, jak fungují lichvářské úrokové sazby, ví každý normální člověk, který zažil devadesátky. Pokud není tou akvarijní rybkou s patnáctivteřinovou pamětí, a pamatuje si, co se tu dělo, tak dobře ví, jak byla ekonomika SSSR rozvrácena pomocí lichvářských úroků. A nyní je realizováno to samé. Ve všech aspektech úplně to stejné. Ono se ukazuje, že rozvrat ekonomiky je prý v zájmu Ruska! Jak nám vykládá centrální banka! "Výroba v Rusku je zbytečná, úplně zbytečná! Musíme ji zlikvidovat! Vždyť bylo skvělé, když bylo Rusko v devadesátkách integrováno do světové ekonomiky." To všechno říká centrální banka! A přesně o to se snaží! 30 let a přesněji 20 let jsme se z toho vzpamatovávali a teď to chtějí vrátit. Jestliže nyní v Rusku přetlačí ty síly, které jsou znovu připraveny sednout si k jednacímu stolu…
A já se ptám. Proč stále ty minulé dohody z Istanbulu nebyly zveřejněny? Už to přece není žádné tajemství. Nebyly zveřejněny proto, aby se lidé nezhrozili nad tou úrovní zrady "elit". To proto nebyly zveřejněny. Ta úroveň zrady elit je totiž kolosální. Rusko jako stát těmito dohodami jednoduše měli zlikvidovat, ale USA to nestačilo, ty toho chtěly hned dosáhnout ještě víc. Jenže se to nepovedlo. A protože ty "elity" zůstaly na místě, tak se USA dál snaží: "Však vy se připlazíte, vy se stejně připlazíte a budete prosit." A jestli se připlazí a začnou jednat. Tak to v první řadě vyvolá v Rusku sociální výbuch. Už teď slibují, že když budou jednání, tak bude i demobilizace: "Okamžitě se sníží početní stav armády, válka nebude, tak hned armádu rozpustíme a vojenskoprůmyslový komplex opět utlumíme."
Našli se takoví chytráci, kteří už s tím začínají. Už teď se těší, jak se usmíří se Západem a vybleptávají všechny ty plány: "O tom se teď budeme domlouvat." A počítají s tím, že armáda… "Nu, dobrá, tak už jsme si zaválčili a stačilo to. Když demobilizují armádu, tak už se to vyřešilo. A že bude válka potom? Nu, to už nám může být jedno, tak zase provedeme mobilizaci toho ruského dobytka. Teď ale tu armádu rozpustíme, abychom se mohli dohodnout." Takže pokud teď přistoupíme na jednání, tak už nebudou potřebovat Zelenského. S ním totiž jednat nebude nikdo. On je jednoduše odehraná karta. To znamená, že Zelenského zlikviduje jeho vlastní stráž. Samozřejmě, že to zase hodí na Rusko, ale oni tam potřebují přivést nového lídra. A Lloyd se přijel podívat, zda se tím novým lídrem může stát Zalužnyj. Na čem se to zakládá?
Vzpomínáte na to, jak se Putin obracel k vojákům? "Podívejte se, zač to vlastně bojujete!" A na Ukrajině už nejsou vojáci, žádní tam nejsou. Všechno je to jedna banderovská pakáž. Vždyť naše vojáky, kteří se dostali k nim do zajetí, mučili vojáci! Nebyli to jen ti ničemové z kárných bataliónů. To výslovně oni ukazovali, že nejsou lidé. A zatímco většina z nich už padla na bojišti… Ty kárné batalióny to zatím moc nepostihlo. Ale zatímco ty nižší vojenské šarže už hodně prořídly, tak ti, kteří to zorganizovali, kteří byli těmi podněcovateli těch strašných poprav našich vojáků, kteří se k nim dostali do zajetí, ti všichni jsou na svých místech a jejich zástupcem je Zalužnyj. Ten nejednou mluvil o svém přání zlikvidovat Rusko a všechny Rusy.
S ním že bychom si měli sednout k jednacímu stolu? A to jako proč? Ale dojde-li na ta jednání, tak Zelenskij zemře, ať už to bude sebevražda nebo… I kdyby to mělo vypadat jako sebevražda, bude to práce jeho stráže dosazené k němu Brity. A v případě, že to Rusko ustojí a k té zradě "elit" opět nedojde. Už jim to nevyšlo s Istanbulskými dohodami, ale to jen díky krokům jejich páníčka. Oni sami podepsali kapitulaci Ruska, totální kapitulaci, nic z Ruska neponechali. Ano, teď může Putin tou smlouvou mávat, používat ji jako argument, aniž by upřesnil její obsah, protože to dokládá nemožnost dohody se všemi, s kým jsme usedli za jednací stůl. Jestliže na ta jednání nepřistoupíme, tak to Zelenskij zatím přežije a bude zlikvidován až společně s tou státností a projektem Ukrajina.
Protože na někoho to nakonec budou muset hodit a brát do hry nové figury v takovém případě nemá smysl. Takže i Zelenskému by mělo záležet na tom, aby k těm jednáním nedošlo, jenže to není nic, co by záviselo na něm. Všechno řídí americké velvyslanectví na Ukrajině. Ale co se týká Zelenského a Ukrajiny, budou-li ta jednání, tak se zbaví Zelenského, aby mohla být vedena s někým jiným. Jestliže ta jednání nebudou, prodlouží to život Zelenskému až do likvidace samotného projektu. Protože musí na někoho hodit tu porážku na Ukrajině. Tak taková je to situace. Austin tam přijel, aby si to ujasnili. Oni se potřebují zbavit nějakého konfliktu a zbavit se toho v Izraeli nemohou kvůli síle židovských klanově-korporativních skupin v řízení státu USA.
Je tam ukrajinská lobby, ale židovské, sionistické skupiny USA přímo řídí, takže nemohou nechat Izrael být. Společně s Izraelem USA buď padnou nebo vyhrají, jiná možnost není. Takto to vidí oni, protože prohrají tak jako tak z hlediska globální politiky, z hlediska cílů a úkolů řízení globálního prediktoru. A Ukrajiny se potřebují zbavit. Američané vždy podrazili své spojence, podrazí je i nyní. A oni se potřebovali rozhodnout kdy a jak. Prosadí-li jednání, tak rychle zlikvidují Zelenského a budou jednání. Jestliže se jim to nepodaří, tak Zelenskij zůstává a zbaví se celého projektu se všemi, včetně Zalužného. Tak taková je ta situace.
Téměř hodinu deset minut a máme ještě dvě otázky. V palestinsko-izraelském konfliktu byla jak známo vyhlášena humanitární přestávka. Valeriji Viktoroviči, a co to znamená z hlediska globální politiky?
To znamená to, že už přinejmenším ten první plán Izraeli nevyšel. A ohrožen je i plán americké státní "elity". V krátkosti připomenu, že izraelský plán spočíval v tom, že vytvoří absolutní humanitární katastrofu a na jejím základě vytlačí veškeré obyvatelstvo i s Hamásem, který je mimochodem i produktem samotného Izraele, za hranice území vyznačeného dnes jako Izrael a palestinská území. Takže ta palestinská území měla být zcela vyčištěna od veškerého obyvatelstva. Nejdůležitější bylo vyčistit sektor Gazy a západní břeh Jordánu už by byl zlikvidován návazně. Izraeli to přece nestačí, a proto vede své bojové akce i na západním břehu Jordánu.
Přece jim tam nic nehrozilo, přesto oni sami cíleně vytvářejí ohniska napětí a vedou bojové akce. Oni potřebovali vytlačovat to obyvatelstvo, a proto se snažili udržovat vysokou konfliktnost. Jestliže rychle vyřeší tu otázku s Gazou, tak vyřeší rychle i tu otázku vyhnání palestinského obyvatelstva ze západního břehu. Takto to měli v plánu. A v tomto ohledu je třeba říci, že si najednou vzpomněli, že Palestina byla vlastně daleko větší než nyní. Najednou si vzpomněli, že Jordánsko je vlastně ve skutečnosti Palestinou. Ano, a část území Sýrie, Libanonu a Egypta také byla kdysi Palestinou. Ale především Jordánsko je vlastně uceleným kouskem Palestiny a při oddělení Palestiny je možné Jordánsko prohlásit za jediný palestinský stát. Jak o tom hned také začali mluvit: "Je to jasné.
Hlavním městem jediného palestinského státu je Omán. A hned se objevila ta možnost: "Budeme mít přibližně porovnatelná území, bude tu Izrael a Jordánsko. To je skvělé, tak jsme si to území rozdělili. Stát mají teď jak Palestinci, tak i Izraelci." Jenže o tom začali mluvit předčasně. Izraelcům se je nepodařilo vytlačit. Kdyby se jim to povedlo, tak by vyřešili nejen úkol vyčištění svého území, ale i deaktivaci té protiizraelsky naladěné části arabského obyvatelstva. Došlo by k tomu, že Hamás by odešel do Egypta, kde je Muslimské bratrstvo stejně jako Hamás, tam by provedli státní převrat, rozpoutali občanskou válku a Hamás by v ní byl převálcován. Vyvolalo by to nestabilitu v Sýrii, Íránu i Libanonu. A Izrael by si zatím budoval svůj stát.
A zatímco by Izrael dával do kupy svůj stát i se sektorem Gazy a západním břehem Jordánu, tak by hlavní masa těch protiizraelských byla buď pobita nebo v takovém stavu, že by nemohla vést válku. A to nejdůležitější, vznikly by další body zlomu, které by vyvolaly válku v samotném Egyptě, takže by měli jiné starosti než válku s Izraelem. Na papíře to všechno byla rovinka, jenže jim to nevyšlo. Zaútočit rychle na sektor Gazy a vytvořit tam humanitární katastrofu, aby všechny vytlačili, se jim nepodařilo. Vést bojové akce v městské zástavbě a navíc s takovým počtem tunelů, je velice složitým úkolem pro jakoukoliv armádu. Zdálo by se, že uzavřeli příměří, jenže příměří nepředpokládá humanitární přestávku, nepředpokládá stažení vojsk.
Tak proč stahujete vojska z toho území? Kterého se tak pracně zmocnili? Právě kvůli tomu, že Izrael dál nemůže vést válku a v důsledku této situace, kdy se mu nepovedlo vše vyřešit jedním rázem, přišel o ten mandát mezinárodní podpory, kdy by odevšad znělo: "Dělejte, co uznáte za vhodné. My ty mrtvé jako nevidíme a vy se jen bráníte terorismu." Ale ten terorismus, který provádí Izrael vůči Gaze, mnohonásobně přebil ty zločiny, které jsou také neomluvitelné, ty zločiny Hamásu. Jenže on ty zločiny povedl kvůli tomu, aby Izrael získal Carte Blanche pro vyřešení palestinského problému. Takže šlo fakticky o úkol, který řešilo izraelské politické vedení. To proto se teď objevují informace, že izraelské tajné služby se ospravedlňují, že hlásily svému vyššímu politickému vedení, co se připravuje a bylo jim řečeno, aby nereagovaly a nic nedělaly.
Proto také stáhli vojska, ochranu a udělali toho více, aby byl Hamás v tom prvním kroku úspěšný. Jenže jim to nevyšlo. A proč do toho ten Izrael na začátku šel tak slepě a odmítal jakékoliv příměří? Protože věděl, že dokud má nějakou podporu, tak musí co nejrychleji vytvořit tu humanitární katastrofu a vytlačit ty lidi. Jenže mu to nevyšlo. A v důsledku té humanitární katastrofy se zhroutil celý ten izraelský záměr. Nyní za jeden den přijelo 200 náklaďáků, což je víc než za celý měsíc. Já už jsem říkal, že na začátku tam drželi všechno to obyvatelstvo, aby vyčerpalo všechny zdroje umožňující přežívat na tom území. A jestliže jsou ty zdroje teď nějak doplňovány, tak to oddaluje vznik té katastrofy, která by donutila ty lidi jednoduše se rozutíkat. Izraeli se to nepovedlo. A nepovedlo se mu takovou katastrofu vyvolat, protože na globální úrovni mu to nedovolili.
Zajišťovali to informačně, měli podporu světa, požadovali možnost přivést humanitární pomoc, tedy zlepšení podmínek obyvatel. Maximálním způsobem tak snižovali tu beznaděj u všech lidí. Ukazovali jim: "Svět vás podporuje a přeje si, abyste zůstali doma. Nepřeje si, aby vás vyhnali." A ten svět to přetlačil, ale proč se mu to povedlo? Cožpak Izrael přistoupil na to příměří po dobrém? Pro něj je přece nežádoucí, čím rychleji by je tam dorazil, tím by to pro něj bylo lepší. Jenže k tomu potřebuje zdroje. Nejen vojáky, ale také munici. Jen týden před těmi událostmi v Izraeli, se Sullivan, Bidenův poradce, sám pochválil, že na Blízkém východě je teď díky němu úplný klid. On řekl, že je tam teď ta nejlepší situace a že toho dosáhl on: "Teď je tam klid."
O čem to mluvil? Ta věc se má tak, že USA, když rozdělovaly své síly a prostředky po celém světě, tak vytvářely lokální sklady. A aby samy neměly výdaje s udržováním těch skladů, tak je, když se to dalo, zřizovaly jako sklady daného státu. Nu například ty sklady dělostřeleckých nábojů v Koreji museli udržovat sami Korejci, udržovat, obsluhovat je a tak dále. Jsou to americké sklady, ale zřízené údajně kvůli Korejcům pro případ války se Severní Koreou. Stejný sklad byl v Izraeli, americký sklad munice v Izraeli. A Izrael to vedl jako své zásoby. Když začal být nedostatek munice a potřebovali ji z Izraele dodat na Ukrajinu, tak se snažili přesvědčit Izrael, že situace je teď stabilní, proto je možné ty náboje odvést. Izrael to nechtěl dovolit.
Ale bez ohledu na to, že nejvyšší politické vedení dobře vědělo o chystané provokaci, která jim měla dopomoci k likvidaci Gazy a západního břehu Jordánu. A tak nemohli tu munici dost dobře vyvést v očekávání vzniku ohrožení. Takže bylo nutné vytvořit informační pole, a to právě dělal Sullivan. Přesvědčoval: "Všude je klid. V Bagdádu je všude klid, a tak tu munici teď můžeme odvést." A když vznikla tahle válka, tak se ukázalo… Ono i bez toho už se vědělo, že Izrael je čistě projektově zkonstruovaný stát, který není samostatný z žádného hlediska, že je absolutně nesamostatný a celá jeho moc se drží jen díky vnějšímu dopingu. Kdyby ty americké sklady na území Izraele byly plné, tak by mohli pokračovat ve válce. Jenže protože je vyprázdnili a munice skončila na Ukrajině, tak jednoduše nemají čím vést válku.
A přestože se USA snaží dodávat munici: rakety a bomby, tak jednoduše nestíhají doplňovat to, co izraelská armáda spotřebovává. A ona nemohla snížit tu spotřebu, protože potřebovala rychle vyvolat humanitární katastrofu v Gaze. A když USA neustále navrhovaly: "Pojďme udělat humanitární přestávku." Tak Izrael neustále odpovídal: "Ne, ne, my nechceme žádnou humanitární přestávku." Protože doufali, že se všechno zhroutí, že je dorazí a vše se rozběhne podle plánu. Jenže to se nedaří a munice došla. Teď prostě nemají čím válčit. Došlo jim všechno a není jak doplnit tu munici. Ten letecký most, který zajistily USA, prostě nestíhal všechno doplňovat. Takže potřebovali tu přestávku, aby ten letecký most a lodě doplnily zásoby a tak dále. Proto na Ukrajinu už nic nezbyde.
Pro americkou státní "elitu" je otázka Izraele otázkou života a smrti. S Ukrajinou to tak není, už to tak není. Ukrajina nedokázala zajistit potřebný odbytový trh amerických zbraní a munice, nedokázala pomoci rozjet americký vojensko-průmyslový komplex, nedokázala zatáhnout do té války Evropu a bez toho se Amerika nedokáže pozvednout. A na Blízkém východě taková možnost stále ještě existuje. Ano, ten izraelský plán se zcela hroutí. Nu dobrá, nebude Izrael, americké státní "elitě" je to jedno, stejně jako je to jedno židovským klanově-korporativním skupinám. Nejdůležitější je zatáhnout do války arabské státy, aby se vytvořil odbytový trh pro americké zbraně a munici. To je to, oč se teď snaží. A Izrael jako stát má na mále…
V každém případě už prohráli. Ať už ta válka skončí jakkoliv, tak v každém případě už prohráli. A teď se stále očividnější stává likvidace Izraele jako státu, tedy to, o čem mluvili globalisté. Globalisté vždy nakonec vyhrají. Bezstrukturní řízení je sice pomalejší, co se týče operativy, ale daleko mocnější ve svém účinku. Bezstrukturní řízení, to je jako strategie a strukturní řízení je jako taktika. Jenže taktika bez strategie, to je prostě chaos před porážkou, zatímco strategie bez taktiky znamená pomalou cestu k vítězství. Proto vždy globalisté kráčí ke svému vítězství pomalu. A taktika bez strategie, jak to předvedl Izrael, to je cesta k porážce. Vždyť Izrael nemá dostatečnou strategickou územní hloubku, ani dostatečné zásoby zbraní, a nemá ani svůj vojensko-průmyslový komplex. Nemá nic z toho a to teď vyšlo najevo.
Nelze válčit jen s tím, co se doveze. A Merkavou, tím tankem ani nezkoušejte argumentovat. Takže státní "elita" USA teď potřebuje za každou cenu zatáhnout do války všechny arabské státy. A globalisté naopak chtějí, aby byl Izrael zlikvidován bez velké blízkovýchodní války. To proto je teď takový klid… Bez ohledu na to, že už byly způsobeny velké škody Íránu i Sýrii, nemluvě o tom, co Izrael provádí v Libanonu! Ze strany Libanonu by mu nehrozilo žádné nebezpečí, nehrozil by žádný Hizballáh, kdyby sám Izrael neprovokoval. A co teď dělá Izrael? Chápe, že prohrává, a už útočí i na mírotvůrce, snaží se pozabíjet mírotvůrce! Protože chtějí vyvolat velkou válku. Myslíte si snad, že je pro americkou státní "elitu" problém odepsat Izrael?
Tak takto vypadá ta situace. Takže Izrael UŽ prohrál svou část, nedaří se mu vytlačit ty lidi a tak přistoupil na humanitární přestávku. A v důsledku toho předvedl svou slabost, předvedl, že si nedokáže poradit se "sandálovými" bojovníky a stahuje vojska. I v důsledku toho, že roste mezinárodní podpora palestinského národa, nepovedlo se ho zardousit. A to nejdůležitější, došlo k tomu, že ti lidé, kteří hluboce nenávidí Izrael, nebudou umírat ve vzájemných střetech někde v Egyptě, Sýrii, Jordánsku a Libanonu. Všichni zůstanou na živu pro válku s Izraelem. Takže fakticky vytvořili podmínky, za kterých Izrael žádná růžová budoucnost nečeká.
Tím nelidským bombardováním, vytvořením humanitární katastrofy si sami zadělali na svou porážku. Izrael už fakticky prohrál. Teď uvidíme, jak prohraje americká státní "elita". Ano, mluvil o tom, mimochodem i ten, no, íránský prezident Raísí, který řekl: "Teď, když bylo vyhlášeno příměří, je možné říci, že Palestinci zjevně vyhráli. Sionisté nedosáhli svých cílů a vysloužili si jen globální nenávist." Nu, lépe to neřekneš. Tak taková je ta situace.
Nu, ještě je tu jedna otázka od Sergeje. Valeriji Viktoroviči, okomentujte prosím, vítězství liberasta-podpindosníka Javiera Mileie v argentinských prezidentských volbách, který se, jak známo, chystá zlikvidovat centrální banku, ministerstvo vzdělání, zdravotnictví i dopravy a legalizovat obchod s dětmi. A také předat všechna vězení do soukromých rukou a mnohokrát usnadnit, aby v nich Argentinci končili, což se fakticky rovná uzákonění přímého otrokářství. Je možné, že se globalisté rozhodli rukama daného podpindosníka na území Argentiny zřídit svého druhu polygon, kde si vyzkouší zavádění systému řízení území na základě enkláv transnacionálních korporací? Protože daný liberastský program Javiera Mileie do toho skvěle zapadá.
Nezapadá a proč? Libertariáni se liší od liberálů tím, že v maximální míře odmítají podíl státu na životě společnosti, "vše se má naladit samo", a on je takový libertarián. Jestliže však má všechno určovat trh a do společnosti se nesmí nijak zasahovat, žádná ministerstva ani stát, tak jeho prohlášení o tom, že nebude obchodovat s komunisty a s Čínou… Nu, to mi promiňte, ale neměl by o tom rozhodnout sám trh? Buď jsi tedy důsledný libertarián, a stát u tebe nehraje žádnou roli, nebo přece jen předpokládáš, že stát nějakým způsobem existuje, takže jsi takový podmíněný libertarián: "Správné jsou jen mé názory a všechny ostatní jsou nesprávné." Takže k podstatě Argentiny a jejích dějin. Argentina ve své podstatě nikdy státem nebyla, vůbec nikdy! Jednalo se o část území španělského impéria, takže…
Mnozí si jistě pamatují ten známý seriál Otrokyně Izaura, kde byli plantážníci. Byl to seriál z jiného státu, nicméně i zde byli ti plantážníci, kteří řídili a státní funkce byly někde tam velice daleko. Takže si jako stát zvykli na nadnárodní řízení. Brazílie, to je něco jiného. Aby z Brazílie vytvořili centrum koncentrace řízení, tak ji dokonce převedli do scénáře formování impéria. A když se tam v roce 1808 přesunul z Portugalska královský dvůr, tak sebou přivezl státní kompetence, které se do roku 1921 zcela vžily a napomohly k budování Brazílie jako státu. A když tam přinesli ty kompetence, tak tam na úrovni jednotlivých osob navíc ti lidé zůstali. Byly tam prostě do určité míry založeny státní moduly fungování Brazílie jako státu.
Ve stejné míře jako v USA. Mimochodem, původně byla v plánu dvě centra koncentrace řízení, v Severní Americe to měly být USA v té jižní zase Brazílie. Mají přibližně stejné vlajky, a stejnou koncepci měny. Koho to zajímá, může se podívat, jak moc se tehdejší reály podobaly americkým dolarům. Takže ta koncepce jejich měn byla stejná. K té Argentině, ta byla zkušebním polygonem. Právě tam se zkoušely všechny ty mechanismy zhroucení státu, které potom byly použity vůči Rusku. A už v devadesátkách se ukázalo, že to, co skvěle fungovalo v Argentině, v Rusku neustále selhává. A ta skutečnost, že pro Mileie hlasovali… Uvědomujete si, jaká úroveň uvědomění si důležitosti státnosti musí být v národní kultuře obyvatel Argentiny, jestliže pro Mileie, který odmítá stát jako takový, hlasovala většina a on vyhrál o celých 10%?
Fakticky v kultuře obyvatel Argentiny stát zcela chybí, neboť tam vždy bylo přítomno nadnárodní řízení, a jak to tam bude probíhat dál… Co se týká toho, co říká Milei, tak ten fakticky prohlašuje, že nyní celý potenciál Argentiny má vstoupit do oblasti řízení ze strany USA. Odmítá vlastní měnu a zavádí dolar USA. Odstraňuje vlastní centrální banku, která přece jen do určité míry řídí Argentinu jako stát. Federální subjekty v Rusku nemají centrální banky, máme tady zastoupení té banky. Tak on v té Argentině navrhuje tu samou variantu, navrhuje totální likvidaci Argentiny jako státu. A my máme jiný úkol, který spočívá v likvidaci centrální banky, v jejím znárodnění a přeměně ve státní banku, která by pracovala pro zájmy Ruska a neřídila se direktivami z Washingtonu.
Bez ohledu na to, že se centrální banka Argentiny řídí direktivami z Washingtonu, tak to neumožňuje odtud operativně řídit Argentinu, ze strany amerického státu. A co v dané situaci globalisté sledují? Umožňují americké státní "elitě", aby si něco málo ukousla: "Nikde jste nic nedostali a potřebujete k udržení stability nějaké zdroje. Tak žerte Argentinu a přestaňte vytvářet hrozbu globální jaderné války, nevyostřujte ten konflikt s Ruskem." V důsledku takového konfliktu by mohla zahynout celá civilizace na planetě Zemi. A tak se můžete vyřádit tady, tady máte zdroje, tak žerte! Ano, nadlouho vám to nevystačí, ale nějakou dobu s tím přečkáte, aby vám nespadly kalhoty." Tohle odpoutá pozornost americké státní "elity" od Ruska. Fakticky se jedná o odstupné, pokud se USA stáhnou z Ukrajiny.
Jestliže se vzdají Ukrajiny, tak dostanou pořádné sousto, které budou muset spolknout. A oni Argentinu spolknou, protože tam není žádný stát, vždy tam působilo vnější řízení. Takže teď jí prostě sežerou a hotovo. O takovou se jedná výměnu. Prostě jim předhodili sousto, aby je zaměstnali. Je to stejné, jako když chcete odlákat dravce, aby nezaútočil na člověka. Hodíte mu sousto, on po něm skočí a dvířka klece za ním zaklapnou. Tak stejný manévr teď provádějí s USA, když jim předhodili Argentinu k vyrabování. A já opakuji, že naším úkolem je za každou cenu znárodnit centrální banku, proměnit ji ve státní banku, která by pracovala pro zájmy Ruska a ne pro zájmy USA, která by se řídila naší právní úpravou, našimi státními zájmy a neplnila příkazy z Washingtonu. S tím je třeba skoncovat. Tak taková je ta situace.
To byly pro dnešek všechny otázky.
Nu, tak už mi nezbývá, než vám připomenout… Otázka, která zazněla, a kterou jsme začínali dnešní Otázky-Odpovědi, i ta, kterou jsme končili, co ukazují? Že mnohé věci (stejně jako autorům těch otázek) jsou nám nepochopitelné, jenže ne proto, že náš rozum je slabý, ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu známých nám pojmů. A v daném případě je do toho okruhu pojmů nutné zařadit konceptuální moc, ideologickou moc, globální politiku a všechny ty procesy hodnotit z pozic Dostatečně všeobecné teorie řízení. Neboť ta je páteří Koncepce sociální bezpečnosti (překlad do CZ na KSBPRESS.cz). Je to jediný zdroj, který lidem poskytuje znalosti o řízení složitých sociálních supersystémů, států. Kromě Koncepce sociální bezpečnosti žádné jiné zdroje nejsou.
Všechny ostatní zdroje rozebírají ty či ony fragmenty, ale už jen v rámci staré koncepce, té dožívající. Koncepce sociální bezpečnosti poskytuje takové znalosti o řízení společnosti, že když se potom člověk zabývá svou běžnou činností a brání zájmy své i své rodiny, tak zároveň dokáže bránit i zájmy státu a zajistit mírový život, světlou budoucnost sobě i svým dětem. A my, když jsme už v devadesátkách lidem předložili tuto Koncepci, tak jsme hned také prohlásili, že míra krvavosti stávajících a nadcházejících událostí je určena a bude určována mírou, v jaké si všechny vrstvy obyvatelstva osvojí znalosti vyložené v Koncepci sociální bezpečnosti. Právě v tom spočívají doporučení Státní dumy o tom, že Koncepce sociální bezpečnosti má být zaváděna do všech oblastí sociálního života státu.
My to děláme a Státní duma to nedělá. Státní duma snadno polyká všechny ty lži, které tam vykládá Nabiullinova, přitom se vzájemně tahají za loket a ptají: "A co to vlastně řekla? Co to znamená?" Čtěte Koncepci sociální bezpečnosti, osvojujte si ji a potom vám bude jasné, co říká ten či onen odborník. Protože Dostatečně všeobecná teorie řízení je mezioborový komunikační jazyk, jehož prostřednictvím se dá porozumět všem, domluvit se s jakýmkoliv odborníkem a vzájemně si porozumět, dokázat mu vysvětlit své myšlenky. Proto čtěte práce vnitřního prediktoru SSSR, osvojujte si je, stávejte se konceptuálně mocnými, braňte zájmy své i své rodiny. Přeji vám mírové nebe nad hlavou a štěstí! Do příštích setkání!