21.5.2018 Otázka – Odpověď

https://youtu.be/8f7Jrm0ms0k

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu. Dnes je 21.05.2018. 15. května proběhlo slavnostní otevření Krymského mostu a tak vám, Valeriji Viktoroviči, pokládají následující otázku. Rovná se tato událost svým významem například vypuštění první umělé družice okolo Země, nebo prvnímu letu člověka do vesmíru? Je to událost stejného řádu?

Ať už by si někdo jakkoliv přál přirovnat vybudování Krymského mostu k událostem takového řádu, tak to tak není. Ta věc se má tak, že vypuštění první umělé družice nebo let člověka do vesmíru jsou mezníky v rozvoji lidské civilizace na planetě Zemi. Jednalo se o nový krok ve vědě, nový krok v budování civilizace. A co se týká Krymského mostu, tak tam k takovým objevům, které by zásadním způsobem samy o sobě mohly změnit svět, nedošlo. Ano, byla tam použita velice zajímavá technická řešení, která nemají ve světě obdoby, přesto je výstavba mostů do určité míry na planetě Zemi přece jen běžnou záležitostí. A je samozřejmé, že se rok od roku staví stále složitější mosty i na místech, kde to lidé dříve nedokázali, protože dnes již rozvoj vědy a techniky, technologií umožňuje výrobu specifických materiálů, umožňuje využití specifické stavební techniky a tím pádem výstavbu takových mostů.

Jedná se tedy o běžnou záležitost, zatímco vypuštění družice do vesmíru či let člověka do vesmíru byly průnikem do nových sfér činnosti. Ale nehledě na to, že zprovoznění Krymského mostu nestojí v jedné řadě s takovými událostmi, jako je vypuštění družice do vesmíru, či let člověka do vesmíru, jedná se přesto o velice důležitou, zásadní událost měnící průběh celého politického života a měnící konfiguraci civilizace na planetě Zemi. Možná právě proto vyvolala u toho člověka taková podobenství. Ve skutečnosti je možné zprovoznění Krymského mostu, jeho výstavbu přirovnat k jiné události, kterou je výstavba Dněperské vodní elektrárny.

Co je zde charakteristické? Výstavba této vodní elektrárny byla zahájena v roce 1927. Jedná o jeden z těch mála roků přelomového charakteru, kdy se na první pohled nezdá, že by se dělo něco zásadního, ale kdy ve skutečnosti intenzita politické činnosti vede ke změně budoucí konfigurace politického uspořádání světa. A rok 1927 byl jedním z takových roků s ohledem na mnoho parametrů. Stačí se na to podívat.

Když byl v roce 1932 spuštěn první hydroagregát této elektrárny, tak tato událost prokázala, že Sovětský svaz není Failed State, že se nejedná o přechodný stát, že sovětská moc se v Rusku usídlila pevně a nadlouho, že si s ní jen tak lehce neporadí, že sovětská moc dokáže ve svém státě realizovat projekty, které zajistí jeho suverenitu a nezávislost, i když jsou tu určité nuance, suverenitu a nezávislost státu, jeho budoucí zdrojovou stabilitu. To znamená, že se jednalo o projekt prodlužující trvání této politiky na dlouho. V souvislosti s tím byly všechny státy světa nuceny od roku 1932 přenastavovat své vztahy se Sovětským svazem.

A zatímco na základě výsledku roku 1927 začali v Německu v roce 1928 pomalu k moci vést Hitlera, tak díky zprovoznění prvního hydroagregátu Dněperské vodní elektrárny v roce 1932, začali Hitlera k moci protlačovat urychleným způsobem, prostě urychleně. Proběhla řada voleb, kde NSDAP začala přicházet o hlasy, což ukazovalo na to, že ještě chvíli a propadnou. Zatímco Sovětský svaz byl budován a rozvíjel se, takže bylo zapotřebí vypěstovat jeho zabijáka. Hitlera tedy v podstatě přivedli k moci nelegitimním způsobem.

V tomto ohledu se to Hitlerovo dosazení k moci jako vejce vejci podobá Pašinjanovu dosazení k moci v Arménii. Úplně ve všem. Dokonce i s těmi bojovníky stojícími v ulicích před obchody a zakazujícími lidem nakupovat tam zboží. I ti byli v Arménii stejně jako za NSDAP. Koho bylo potřeba zlomit, tomu zorganizovali takový bojkot ve stylu: "Lidé u vás nakupovat nechtějí."

To zprovoznění Krymského mostu ukázalo, že putinské období není žádným systémovým selháním, kdy "veš zařvala", jak psali v roce 2007 v novinách v reakci na Putinův proslov v Mnichově, ale že se Rusko pozvedlo zásadním způsobem a nadlouho, že je schopné realizovat projekty na úrovni globálního významu, a že je toho schopné na základě své vlastní technologické a ekonomické úrovně. Prostě že se dokážeme rozvíjet sami a sami to vše využít. A samozřejmě to nejdůležitější, že pro státní elity celého světa je to ukazatelem... Postavit takový most, to není jen tak, znamená to, že musíte mít solidní vztahy s nadnárodním globálním řízením, aby tento projekt mohl být realizován, aby oligarchové byli zpracováni tak, aby projekt byl realizován. A v tomto ohledu bylo celému světu prostřednictvím toho mostu v podstatě předvedeno...

Zdálo by se, že tu jsou i další projekty jako kosmodrom Vostočnyj a jiné... Arktický přístav Sabetta. Ještě by bylo možné vyjmenovat řadu takových projektů. Jenže právě Krymský most je tou vizitkou, na které je napsáno: Vladimir Vladimirovič Putin, gosudar Ruska. A to nikdo nemůže nevzít na vědomí. Ta výstavba Krymského mostu zcela změnila konfiguraci mocenských vztahů na politickém Olympu. Všichni jsou teď nuceni se tomu přizpůsobit, takže budou létat za Putinem do Soči a dost možná i do Jalty.

Mimochodem, na Západě se teď objevily výzvy: "Pojďte vyhodit ten Putinův most do povětří." Jak to okomentujete?

Já už jsem se zde dotknul toho tématu, že realizace takových rozsáhlých projektů je bez dohody s globálním nadnárodním řízením zásadně nemožná. Ale v jakémsi časopisečku (Washington Examiner), opravdu bezvýznamném časopisečku v USA se objevila taková výzva: "Pojďte rozbombardovat..." a vyvolalo to tak velkou pozornost. Ta pozornost byla přehnaná, protože se jedná o malý časopis, který prostě zakvičel. Ale pro naši elitu jakýkoliv kvikot z Washingtonu, teď nemám na mysli, že ten časopis vychází ve Washingtonu, ale z USA jako takových, je posvátný. Pro ně slunce vychází i zapadá ve Washingtonu. Naše rossionská elita se ve veškerém svém jednání řídí Washingtonem. A teď právě odtamtud zazněla tato výzva, to proto nabrala takový ohlas.

Je nesporné, že ta událost nemohla být ponechána bez povšimnutí, pouze ta reakce na ni je přehnaná. Zatímco reakce naší prokuratury je správná, trestní stíhání za podněcování k teroristickému, diverznímu jednání. Tak je to správně, tak to mělo být. Mělo to proběhnout takto jednoduše a stát tak i zareagoval. Ten nezdravý rozruch vyvolala elita. Stát zareagoval správně a dal najevo, že pro něj není žádnou překážkou to, že ten novinář je americký občan. Vyzýval k válce s Ruskem? Vyzýval k provedení diverze v Rusku? Je to jasné, dopustil se trestného činu, ze kterého se musí zodpovídat.

A není vůbec důležité, že si někdo stále ještě myslí, že pupkem světa jsou USA, Pax Americana. Ve skutečnosti to tak zdaleka není. Amerika se v podstatě hroutí před očima. Pokud to někdo nepochopil, je to jeho problém. A ta výzva? Opakuji, že ta je sama o sobě významná, to v každém případě, i nebýt takové přehnané reakce naší elity: "Slyšeli jste tu výzvu? Vždyť my jsme tam někomu šlápli na kuří oko! Co to děláme?" Dokonce i nebýt takové reakce naší elity, bylo by nutné si všechny ty noviny přečíst, najít toho novináříčka a zahájit jeho trestní stíhání. Bylo totiž nutné předvést, že sledujeme všechno a ani jeden čin proti ruskému státu neponecháme bez povšimnutí a potrestání ze strany Ruska. Takže všechno běží jak má.

Dále je tu otázka od Ivana Larionova. Vážený Valeriji Viktoroviči, okomentujte prosím královskou svatbu prince Harryho. To tedy byl kaleidoskop absurdity (samozřejmě úmyslné), do očí bijícího nevkusu (nemluvě o takzvaných manýrách takzvané high society, vznešené společnosti), a vůbec to vyvolávalo dojem úplného jarmarku a maškarních, barvami hýřících kostýmů na tomto divadelním představení!

Jaké zajímavé postřehy. A jak je to dlouho, co svět šílel kvůli výročí Alžběty II.? A jak je to dlouho, co svět šílel kvůli svatbě jeho staršího bratra? Jak se...? Prince Williama a Kate Middletonové. Vidíte to? Dokonce už jsem to jméno pozapomněl.

A jak tomu bylo dříve? Dříve byla Velká Británie pupkem světa. Vždyť porovnejte, jaké ciráty nadělali okolo tamté svatby a toho výročí, a jak proběhla tato. U nás v Rusku to byl překvapující kontrast. Hlavní masu obyvatelstva a hromadné sdělovací prostředky svatba člena královské rodiny sice zajímá, ale odtud až potud. To ovšem neplatí pro západní svět, obzvláště ten anglojazyčný a obzvláště v britském domiciu, v Britském společenství národů.

O čem to vypovídá? Vypovídá to o tom, že my, Rusko, jako stát, získáváme suverenitu ve stále větší a větší míře, a že pro nás události probíhající ve Velké Británii nejsou stěžejním politickým faktorem v oblasti kultury a sociálních vztahů. Vždyť jak nám to vnucovali? "Taková královna je přece jen jedna, a proto vše související s touto královskou rodinou musí být zajímavé. Vždyť je jediná na celém světě." Ano, to je pravda. Tato královská rodina je jediná na celém světě. A ať už se to komu líbí či ne, Británie je stále ještě centrem koncentrace řízení a řídí světové procesy.

A když někdo tvrdí, že Británie je americkým pudlíkem, tak je úplně mimo. To USA jsou celé projektem Velké Británie, kterému Velká Británie nikdy neumožnila získat svou suverenitu a který vždy řešil otázky řízení ve světě tak, jak to potřebovala Velká Británie. Proto byla Velká Británie tam, kde bylo nutné USA podpořit vždy v čele všech ostatních a ukazovala jim, co je třeba udělat. Zdálo by se, že iniciativa vychází z USA, které zdánlivě budují Pax Americana, ale ve skutečnosti se jedná o iniciativu Velké Británie, která si prostřednictvím nástroje, četníka v podobě USA, řeší své problémy.

Jenže čas plyne a centrum koncentrace řízení je přenášeno do Číny. A co je nutné udělat s tím starým centrem koncentrace řízení? Je zapotřebí zařídit, aby přestalo existovat, a proto je nutné ho určitým způsobem diskreditovat. V roce 1937 Eduard VIII. Abdikoval, protože se chtěl oženit s rozvedenou ženou. A dnes? Ať už je jakýkoliv, třeba šestý v pořadí na trůn, zůstává skutečností, že si dědičný princ bere rozvedenou ženu a vše je OK.

Navíc ta pohádka o Popelce. Vše je to tak překrásné, Popelka si bere prince. Je to první herečka, první Američanka, která si vzala prince, první mulatka, která si vzala prince. V mnohém je tou první. A co je zajímavé? Na žádost této nevěsty je oddával americký biskup vyslaný z USA, z Chicaga (černoch). A ten hudební doprovod, který tam měli. Církevní sbor.

Hudební kulisu...

Ne, přímo církevní sbor, ten byl také černošský. A jaký byl výsledek? Do určité míry s ohledem na křesťanské náboženství to různorodé černošské obyvatelstvo, které dovezli do USA jako otroky, zformovalo vlastní rituál, vlastní podobu bohoslužby. Má jít o stejnou křesťanskou církev, ale přitom je zcela jiná. Černošské motivy se tam projevují úplně ve všem. Způsob, jakým se chová kněz, jak zpívají, jak vypadají.

A teď ta upjatá Anglie se svými staletými tradicemi, s těmi ustálenými staletými tradicemi a královská rodina, která udává tón aristokratického chování ve světě. A najednou jejich svatba probíhala jako nějaký jarmark, jako nějaké církevní divadelní představení, na kterém se biskup choval jako šašek, kterému potom připomenuli, že se přece jen jedná o svatbu: "Oj, a já vás mám ještě oddat?" Na jednu stranu se ženich s nevěstou dobromyslně usmívali, jak to prezentují média... Ale vždyť skutečná anglická aristokracie, královská rodina seděla a nevěřila svým očím, byli šokovaní.

"Co se to děje?" Ale oni si reálně uvědomují, co se děje. A co ta církevní hudba? Vždyť to byl nějaký džez. To přece nebyla anglická bohoslužba, ale jakési estrádní představení? To znamená, že s příchodem té herečky, Meghan Markleové dochází k rozsáhlé degradaci, diskreditaci celé královské rodiny a té velkosvětské společnosti celé Británie. Britská královská rodina, která je začleněna do nadnárodního řízení, to velmi dobře pochopila, ale udělat s tím nic nedokázala, protože šlo o řízení na vyšší úrovni a tak jim nezbylo než sedět a vztekat se.

Protože ať už by si to ta herečka přála sebevíc, pozvat si takového biskupa s tím jeho církevním sborem, tak by jí bylo řečeno: "Anglické tradice jsou neměnné!" Proč jsou anglické trávníky tak rovné? Protože je takto sečou již 300 let. A teď? Takže si představte, co to bylo za sílu, která zatlačila na britskou královskou rodinu, aby... Možná to ani nebyla Meghan Markleová, kdo všechny ty lidi navrhnul a vybral je někdo úplně jiný, ale hodili to na ni. A pro královskou rodinu, pro Alžbětu II. je útěchou, že ona svůj život již prožila a na jeho zbytek jí to ještě vystačí.

A s ohledem na prince Harryho, ten se asi ještě před svatbou dostal pod pantofel Meghan Markleové, když vycházíte z jeho vlastních poskytnutých rozhovorů. Jestliže ona, když se ji pokusil požádat o ruku a nedokázal promluvit... Fakticky to muselo vypadat asi následovně: "Dobrá, já souhlasím, sem s tím prstenem." "Já ale ještě nestačil říci..." "To nevadí." Jak to bylo? On sám to popisuje. Ona se mne dvakrát zeptala... Já ještě nestačil nic říci a ona už řekla: "A mohu už říci ano?" A dej sem ten prsten... A kdo komu potom navléknul prsten? Ona sama při obřadu... Jemu se nedařilo jí ho navléknout, tak mu sama pomohla navléknout ho na vlastní prst.

Kdo si bere koho.

Ano, to jsem měl na mysli. Bylo tam toho dost vypovídajícího a výmluvného. Takže tímto aktem, tímto aktem uzavření manželství, tou svatbou byl vyznačen velmi důležitý mezník. Mezník počátku absolutní diskreditace britské královské rodiny, snižování její prestiže a degradace Anglie jako centra koncentrace řízení. Proces se rozběhnul, a jestliže dříve takové procesy probíhaly pomalu, tak teď nabyly publicity, to znamená, že budou probíhat veřejně. To co dříve probíhalo neveřejně a mnozí mohli říkat: "Kde jste co viděli, jak jste na to přišli?" Ti to teď uvidí. Teď budou tyto procesy příslušným způsobem prezentovány v informačním prostředí.

Nehledě na to, že jste již okomentoval události související s britskou korunou, tu máme otázku od Ally Bačkarové, která napsala toto: Valeriji Viktoroviči, proč když mluvíte o politice USA a vzájemném boji mezi státní a globální elitou, nikdy nezmiňujete reálné loutkovodiče nejen politicko-ekonomického života USA, ale i veškerého finančně-politického života ve světě, a konkrétně britskou korunu? Která kontroluje nejen Společenství národů: 53 států, 39 mil. km2, 2,5 miliardy obyvatel; ale také globální finanční svět. Federální rezervní systém i vojenskoprůmyslové vedení USA jsou pod plnou kontrolou britské koruny. Potvrzuje to seznam hlavních vojenských dodavatelů Pentagonu a jejich vazby na Windsory. Pro britskou korunu není prezident USA ničím jiným než manažerem, který je povinen plnit příkazy. Proč o tomto aspektu nikdy nemluvíte?

Tak zaprvé já tento aspekt osvětluji a to dost pravidelně. A co se týká samotné otázky, tak už to, jak je zformulovaná ukazuje na to, že jestliže určité vrstvy obyvatelstva tento proces už vidí, tak se to bude dále prohlubovat. A proč začalo být možné ten proces rozpoznat? Proč o něm začali mluvit? Protože začali s odpisem Velké Británie. To je to, o čem jsem říkal, že to bude viditelné. Ale ten problém je jinde.

Řízení nemůže existovat bez subjektu řízení. Protože tu máme jedno centrum koncentrace řízení, a jestliže ho zlikvidujeme, bude řízení podle plné funkce řízení narušeno. Aby se to nestalo, je řízení přenášeno z jednoho centra koncentrace řízení do druhého. A tímto centrem koncentrace řízení se stala Čína. Vzpomeňme si na to, jak byla Kate Middletonová při příjezdu Si Ťin-pchinga oblečena do červených šatů, které jsou v Číně svatební a seděla vedle Si Ťin-pchinga. V západní tradici to nic neznamená, ale pro Čínu je to symbolické znamení. Takže ty události, které se teď dějí okolo Číny, jsou všechny velice obsažné a vypovídající.

Teď bylo rozhodnuto, že obchodní válka mezi USA a Čínou se odkládá, a jedni to podávají jako výhru USA. Druzí říkají: "Ne, nevyhrály, protože samotný konflikt vedl k tomu, že USA přišly o víc než Čína. A k čemu došlo ve skutečnosti? Nastoupil prezident Trump se svým heslem: America First, Amerika především, ne Amerika "nade vše", není to "über alles", ani "ponad use", ale "především". Napřed je třeba myslet na Ameriku, a až potom na všechny ostatní procesy. Není to o tom, že zájmy Ameriky jsou zájmy celého světa. Takto byl budován Pax Americana. Nositelkou této ideje měla být Hillary Clintonová a také jí je. Jedná se o ideu americké státní elity, která v podstatě nechápe, že USA po celé své dějiny nebyly ničím jiným než nástrojem Britského impéria.

USA nikdy neměly žádnou suverenitu. Když někdo říká: "USA zničily Britské impérium", tak je to pitomost. Otázka přeformátování Britského impéria byla nastolena na konci 19. století a jejího řešení se účastnili mnozí. Takové skupiny jako My, Kruh prováděly tvůrčí konkurz. Když nalezly řešení, nacvičily si to na Anglo-Búrské válce a začala přestavba celého světa. A v souladu s tím USA plnily svou roli. Nesmíme zapomínat na to, že veškerý úspěch těchto kroků USA zajistil šéf anglické banky Norman Montagu. To je vše. A co to tedy zničily USA? Co udělaly?

Takže probíhá přenos centra koncentrace řízení do Číny. A je na to Čína připravena? Není. Je nutné ji k tomu ještě velice pracně vést. Čína je první ekonomikou světa, jenže se jedná o ekonomiku extenzivní, nízko technologickou, takže je tam třeba ty vysoké technologie nějak dostat. Ale ještě do roku 2000 tyto technologie Číně nepředávali. Ještě na začátku 21. století, když se Čína pokusila koupit Volvo, tak jí to nedovolili. Zato teď tyto technologie nakupuje v celém světě jak ve veřejném výprodeji, stačí přijít a koupit si, co potřebuje.

Ale něco přece jen Číně předat nemohou. Jen tak. To znamená, že pro to napřed musí vytvořit podmínky. A tak prezident USA, který skutečně myslí především na americké zájmy, protože musí provést USA velice složitou procedurou přeformátování, kdy je zapotřebí USA napřed rozebrat, a potom znova poskládat. Tedy to, co měli v plánu udělat se Sovětským svazem. Napřed ho rozebrat, a potom ho v roce 1996 opět poskládat dohromady, jenže Zjuganov se ukázal být příliš slabým, a tak jim to nevyšlo. A teď se tím skládáním na jiném konceptuálním základu zabývá Putin, což v celém světě vyvolává divokou nenávist.

Takže USA vyhlásily proti Číně sankce. Čína vyhlásila odvetné protisankce. Jenže jestliže USA vyhlašují sankce proti Číně, tak to nic neznamená. Druhá nebo první ekonomika světa může zcela v klidu přežít v podmínkách těchto sankcí ze strany první či druhé ekonomiky světa. Příkladem tomu je Sovětský svaz. Technologie také získával od Západu, třeba smlouva "plyn-trubky" (s Německem) a mnohé další. Takže v klidu dokáže přežít.

Proč si s tím tedy dávali tu práci? Aby Čína mohla přijmout odvetné protisankce. Čína zavedla sankce - zákaz dovozu zemědělské produkce do Číny a v první řadě sóji. Prý cha cha, chi chi. To ale vůbec k smíchu není. Jedná se o jeden z těch sektorů, kde je ve výrobní oblasti zaměstnáno hodně lidí a co je nejdůležitější, jedná se o hlavní výrobní sektor USA, ze kterého žije i státní elita USA. Pokud by Čína nenakupovala tuto produkci, znamenalo by to pro USA absolutní katastrofu. Podniky začnou krachovat jak na běžícím pásu.

A co bylo důsledkem toho všeho? Taková situace, že veškerá elita USA a to včetně té státní přiběhla k Trumpovi: "Dohodni se za jakýchkoliv podmínek! Ten problém je ale třeba vyřešit. Na všechno přistoupíme, jen to vyřeš!" A on na to: "Musíme Číně postoupit část technologií, abychom ji uklidnili." "Tak jim to přenech, vždyť je to jedno." Oni si také velmi dobře uvědomují, že jestliže je Čína nedostane z USA, získá je stejně odjinud." Je to pouze otázka času. Proto také společnost ZTE nebyla poškozena, nehrozil jí žádný krach. Vše to bylo speciálně zorganizováno jen tak na oko, aby mohli rozehrát celé to divadélko...

Trump, USA opět kontaktovaly Čínu a byly podepsány dohody, na základě kterých vše zůstává při starém ovšem s tím, že teď Čína získá přístup k těm americkým technologiím, které právě teď pro sebe potřebuje. A místo třeba až za rok je díky té hře na sankce získala během dvou měsíců. Všechno je to jenom divadélko s ohledem na ten přenos, na urychlení přenosu centra koncentrace řízení z Velké Británie do Číny a nasycení Číny vším potřebným do té míry, aby se mohla stát natolik mocným centrem koncentrace řízení, jakým byla Velká Británie. A ta svatba je ukazatelem toho konce, že nastal čas odepisovat Velkou Británii.

To ale neznamená, že to bude hned zítra. Jedná se o dlouhodobý proces. Ta hra s brexitem, vystoupení/nevystoupení z EU bude pokračovat do té doby, než bude přeformátovaná celá Evropa, a ne Velká Británie. Bez Evropy je Velká Británie absolutně nahraná. Jen díky té hře postavené na svém výlučném postavení vzhledem k Evropě Velká Británie vůbec něco znamená. A skutečnost, že Theresu Mayovou na tu svatbu nepozvali, naznačuje její postavení, že je pouhým šaškem, kterého tam jmenovali, aby sehrál určitou roli a dostal proces brexitu do určitého stádia, kdy ho bude možné protahovat tak dlouho, jak to bude zapotřebí.

Další otázka je od Bohdana, který prosí okomentovat událost spojenou se zatčením redaktora Ria Novosti na Ukrajině Kirilla Višinského 15. května. Je jasné, že se jedná o politickou objednávku, ale čí? Bylo to neodbytné přání ukrajinské státní elity pokazit slavnostní otevření Krymského mostu? Mají v tom prsty státní elity jiných států, nebo je prostě cílem výměna Višinského za ukrajinského patriota, který je ve vězení v Rusku? Nebo je v tom ještě něco víc?

Něco víc. Problém je v tom, že v Rusku nemáme vůbec žádnou státní elitu a mluvit o existenci státní elity na Ukrajině je stejné, jako tvrdit, že to Ukrajinci vykopali Černé moře. Pokoušet se objevit nějakou státní elitu na Ukrajině, je úplně stejné jako věřit těm pohádkám o tom, že vykopali Černé moře. Ano, že velicí Ukrové vykopali Černé moře. Když někdo začíná mluvit o nějaké ukrajinské elitě, dostává se přesně do této oblasti fantazie a výmyslů. Tam žádná elita jednoduše neexistuje. Jsou tam výlučně exkluzivně dosazení operativní řídící pracovníci se statusem značně nižším, než má rossionská elita, výrazně nižším.

Státní elita alespoň něco málo ví o řízení, ona alespoň něco dokáže jak ve státním, tak i v nadnárodním řízení. Nejedná se o nástroj ve své čisté podobě. Zatímco všichni ukrajinští oligarchové jsou nástrojem ve své čisté podobě. Koho potřebujeme, toho použijeme. Například ten, no... Kolomojskij, který je či není naživu. Je ho třeba? Objeví se. Nikdo ho sice neviděl, ale přesto rozhodnul, co bylo třeba. Není ho víc zapotřebí? Tak opět zmizí. A takto to tam všechno běží. Veškerá ta ukrajinská elita je kolektivní Kolomojskij, kterého nikdo nevidí, ale jehož jménem je něco rozhodováno.

Z toho vyplývá, že tento nástroj není schopen o něčem sám rozhodovat. Rýč nemůže rozhodovat za zahradníka. To zahradník rozhoduje o tom, na co se ten rýč použije. Jak a co se s ním bude kopat, a jaké místo bude zaujímat... v jeho kůlně se zahradnickým náčiním. O tom všem rozhoduje pouze zahradník a žádné jeho náčiní.

V souladu s tím také probíhá veškerá politika na Ukrajině. Porošenko tam vůbec o ničem nerozhoduje, ani nikdo jiný (z takzvané ukrajinské elity). Všichni oznamují pouze to či ono rozhodnutí, které jim bylo nařízeno zvnějšku. Nic víc, žádnou samostatnost při přijímání rozhodnutí projevit nemohou. Jejich samostatnost spočívá pouze ve způsobu realizace daného rozhodnutí. A zde už mohou uplatnit tu či onu míru surovosti, tu či onu míru emocionálnosti, to už mohou rozhodnout oni, ale nic víc.

Co se týká SBU (Ukrajinské bezpečnostní služby), tak ta není ničím jiným než Gestapem v jeho nejhorší podobě. Těmto gestapákům je Ukrajina vřele ukradená, oni se pod křídlem FBI cítí velmi dobře. Podřizují se FBI, která je řídí a rozhoduje o tom, jaké operace budou prováděny apod. SBU nemůže udělat nic bez FBI. Jakákoliv akce podobného druhu není ničím jiným, než nařízením FBI. To je třeba si uvědomovat, že žádná jejich vlastní iniciativa není při přijímání takových rozhodnutí uplatňována. Kdyby si někdo z nich něco takového dovolil, byl by exemplárně potrestán. A všichni to tam velmi dobře vědí. Samozřejmě, že sehrávají samostatnost v přijímání rozhodnutí, ale je to jen hrané.

A co se tedy děje? Zapomněli jsme snad na to, že po Ukrajině, po Kyjevu už pochodují jednotky SA, ty takzvané družiny? Teď nastal čas i na zákaz tisku. To znamená, že z Ukrajiny dělají Třetí říši, se vším všudy. Diskreditují Ukrajinu. Diskreditují současný ukrajinský režim, aby ho mohli vyměnit. A zde je třeba si uvědomovat jednoduchou věc, že všechny ty projekty jako Porošenko, Savčenko a další, jsou projekty vyšší, globální úrovně, ale realizuje je americká státní elita s tou či onou mírou kontroly ze strany globalistů.

A tak je teď třeba předvést, že se tam nechovají civilizovaně, že Ukrajina je pirátský stát. Zmocnili se lodi. A osudy lidí v tom nehrají vůbec žádnou roli, je to hra globalistů a nadnárodního řízení - státní elity USA, pro ně lidé vůbec nic neznamenají. Je třeba předvést, že tisk je utlačován. A mají snad strkat do vězení své lidi? A proč? "Začneme Ruskem, možná nám to přinese i nějaký prospěch s ohledem na ústupky v jeho suverenitě." A tímto způsobem pracují. To všechno postupně kapku za kapkou řeší vše potřebné.

A jaká zde vznikla situace? Přijel Volker, něco řekl a u nás hned hysterie: "Volker řekl, že Minským dohodám je konec, že od nich musíme odstoupit..." A proč proboha? Co je zač nějaký Volker? A co má společného s Minskými dohodami? Nic, vůbec nic. A proč to tedy naši elitu tak rozrušilo? Protože potřebují udělat pukrle před svým americkým páníčkem. Potřebují se zbavit Minských dohod, protože Minské dohody jsou tím kladivem, kterým naše diplomacie sice pomalu, ale vytrvale a přesně roztlouká celý ten blok diplomatického opevnění Západu.

A všechno se jim hroutí, přičemž čas hraje výlučně pro Rusko. Ale kdyby Rusko samo odstoupilo od Minských dohod, tak by z mezinárodního hlediska okamžitě přišlo o právo na svůj hlas v této věci. A co a jak bude na Ukrajině, by začalo řešit nějaké mezinárodní společenství, které by Rusku oznámilo své rozhodnutí s tím, že jsme povinni ho splnit. Dopadlo by to jako Mnichovská zrada z hlediska Beneše, když seděl pěkně stranou a čekal, až hlavouni tohoto světa rozhodnou co a jak. Potom přišli a řekli mu: "Vzdáš se svého území!" Je to úplně stejné. Všichni, kteří tak bojují o zrušení Minských dohod, chtějí, aby se Rusko dostalo do stejného postavení jako Československo v roce 1938, aby úplně stejným způsobem světové společenství diktovalo ruskému prezidentovi své podmínky a on je jen plnil.

Proto tak vyváděli, proto neustále předvádějí ty hysterické záchvaty, že náš ministr zahraničí Lavrov nic nezvládá, že všechno pokazil, tak jaké jmenování. Jakou hysterii a kde? Třeba v pořadu u Solovjova, kde všichni "patrioti" hystericky vykřikovali, jak špatné je naše ministerstvo zahraničí.

Naše ministerstvo pracuje skvěle. Třeba ta věc okolo Skripalových. Kdo může říci, že by naše ministerstvo nejednalo správně? Vyčkali, vytáhli je, nasměrovali do operativního prostoru a nechali je naběhnout si ve všech bodech. A kdyby se do toho hned nechali zatáhnout? Tak by oni svou taktiku vnutili nám. Tomu jsme se však museli vyhnout a donutit je hrát podle našich pravidel hry. A naše ministerstvo to dokázalo.

Přesto jsou všichni naši "patrioti" s ministerstvem zahraničí nespokojeni. Naši prý "patrioti" jsou proti Minským dohodám. A tento jejich postoj prodlužuje vyřešení krize na Ukrajině a zvyšuje míru krvavosti událostí, které tam probíhají. Zvyšuje! Kdyby naši "patrioti" podpořili Minské dohody tak, jak je zapotřebí, a pomáhali našemu ministerstvu zahraničí, tak bychom dosáhli větších úspěchů a v kratších lhůtách.

Takže k tomu Volkerovi. Volker je absolutní nula, v této věci stojí stranou a není důležité, že on, respektive USA, řídí Ukrajinu v ručním režimu. Jak to vypadalo dříve? Zachovávali alespoň nějaký rámec vnějšího zdání. Jezdil tam viceprezident, třeba Biden, posadil se do prezidentského křesla a řídil odtud probíhající porady. Teď je to jakýsi tuctový, absolutně okrajový pracovník státního departmentu, šéf McCainova institutu, což je prostě urážka a všichni před ním sklánějí hlavy, všichni ukrajinští činitelé.

O jaké samostatnosti, o jakém rozhodnutí o zatčení Višinského je tedy možné mluvit? Jedná se o americké rozhodnutí. Jedná se o rozhodnutí západní Evropy. A my musíme jednat zkušeně, vyrovnaně, neztrácet klid a chápat, že všechno, co dělají naši takzvaní partneři na Ukrajině, je pro nás pozvánkou k válce. A nesmíte podléhat těm lidem v televizi, kteří jsou pro to, abychom tu pozvánku přijali ve prospěch zájmů americké státní elity.

Další otázka je od Marie Nikolavny, jak se pojmenovala. Zdravím vás. Když jsem pracovala s kolegou, který sloužil v sovětské armádě jako výsadkář na území Maďarska, dozvěděla jsem se od něj o takzvaném maďarském povstání, kde bylo na jeho úplném začátku zabito řádově 200 sovětských vojáků. Je jasné, že to byla "práce" (v uvozovkách) západních tajných služeb. Ale proč sovětská, rossionská média ani vy nemluvíte o příčině, o podrobnostech? Ve svém rozhovoru pro Konceptuál jste se o tom zmínil jen jako o maďarském a československém povstání. To jsou mi pěkná povstání! Bohužel v současné době nemám kolegu, zdroj informací o Československu. Proč vždy zamlčujete podrobnosti, příčiny, následky? A jen opakujete: Čtěte tlusté knihy...

Já nezamlčuji žádné podrobnosti. Problém je v tom, že samotný formát tohoto informačního pořadu neumožňuje zabývat se událostmi víc do hloubky. Co se týče těch událostí z roku 1956 v Maďarsku a nejen v Maďarsku, a v Československu v roce 1968 a nejen v Československu... Já už jsem mluvil o tom, že existuje řada datumů, řada takových stěžejních roků, kdy docházelo k velkým politickým událostem, a přesto tyto události zůstávají mimo pozornost široké veřejnosti, i když mají zásadní význam pro průběh celého politického života na planetě Zemi.

Takovým rokem je, jak jsem již říkal, třeba rok 1927, 1956, 1968, rok 2014, kdy si nikdo nepovšimnul, že jsme stáli na prahu 3. jaderné světové války. Kdy se jejími Gliwicemi měl stát ten sestřelený boeing. Vždyť Západ dosud stydlivě mlčí o tom, kdo ten boeing sestřelil, přestože díky svým družicím zcela jasně viděli, kdo a jak ten boeing sestřelil, a kdyby to udělalo Rusko, tak by to dávno také vytáhli, protože přesně tímto směrem to vedli.

Takže co se týká toho roku 1956 a událostí v Maďarsku, jež nelze posuzovat odtrženě od událostí, které probíhaly v celém světě. A konkrétně ve stejné době probíhaly události okolo Suezského kanálu a řekněme v Polsku, kde došlo v říjnu roku 1956 k výměně vedení a do čela se dostal Gomulka.

Oč vůbec jde? V podstatě to vyžaduje rozsáhlý velice důkladný politický výzkum a já jsem zatím na žádný podobný výzkum nenarazil a tak nevím, na koho bych vás odkázal. Takže oč šlo? V roce 1953 zemřel Stalin. Jak zemřel, je vedlejší, ale zbylé politické vedení státu stálo před otázkou, jak řídit stát. Je třeba říci, že se bolševici v roce 1917 ZMOCNILI řízení revoluce, kterou nám tu v Rusku zařídili naši britští "kolegové", "partneři", aby uvrhli náš stát do hlubin občanské války a prostřednictvím intervence Rusko rozčlenili na jednotlivé státečky bez suverenity, které by potom mohli řídit. To měla za úkol ta intervence.

Mimochodem v tomto ohledu, když už na to přišlo, může být badatelům malou nápovědou, že v roce 1941, kdy byla zahájena pomoc na základě Lend Lease Act, se pokusili o to samé. Když tehdy "pomáhali" carskému Rusku, tak si vymínili, že u nás potřebují nástupní prostor v Murmansku. Ten prostor však získali až na základě rozhodnutí Trockého, když do Murmanska pozvali interventy. V roce 1941 se pokusili o to samé s tím, že Rusko, Sovětský svaz se zhroutí: "A s Hitlerem se už nějak dohodneme. Budeme mít nástupní prostor a tak budeme moci něco podniknout."

Takže se vrátíme k těm událostem v roce 1953. Stalin a bolševici se zmocnili řízení revoluce, ale podstatou všech těch událostí bylo, že jejich kádrový sbor nevystačil pro řízení celého státu a politické vedení mělo v mnohém svázány ruce i nohy nadnárodním řízením, které tu bylo zastoupeno v podobě struktury Kominterny. Skutečnost, že byla v roce 1943 Kominterna rozpuštěna, neznamená, že zmizela z povrchu zemského, jen přestala být pro většinu lidí viditelná. Ti lidé zůstali, zůstaly i jejich vazby a klanově-korporativní zájmy, s nadnárodním řízením spojení neztratili. Takže tu toho zůstalo dost a dost.

Stalin, který stál v čele budování sovětského státu a ve velice složitém roce 1927 dokázal zahájit stavbu Dněperské vodní elektrárny, byl při vedení státu sám konceptuálně mocný. Byl to on, kdo určoval orientační body, strategii... Koncepci, strategii a taktiku řízení státu. Všechno nedokázal zvládnout hned, něco musel překonávat postupně. Když například začala trockistická kolektivizace, a Stalina, který vystupoval proti takovým metodám kolektivizace, neposlouchali, a trockisté tak ve státě vyvolali div ne všeobecné povstání, tak Stalin vystoupil s článkem Závrať z úspěchů, ve kterém v podstatě trockistům navrhnul: "Já vám vyřeším vaše problémy, ale vy mi za to postoupíte část řídících funkcí, pravomocí."

A takto krok za krokem přebíral tyto pravomoci v celém tom prostoru, od trockistů. Trockistům plně vyhovovalo, když veškerá odpovědnost za řízení byla na Stalinovi. Oni sami se ani nezamýšleli nad tím, jak něco budovat, a že mají vybudovat světovou socialistickou republiku, pro ně bylo... Oni se o to jako snažili svým způsobem: "Ale ať to má všechno na triku Stalin, to nám absolutně vyhovuje." A Chruščov byl jedním z takových předních trockistů. Nehledě na porážku trockistického podzemí stejně trockisté nikam nezmizeli a Chruščov byl jedním z nich.

Po Stalinově smrti se do čela státu dostali trockisté, ale byla tu ještě určitá protiváha, kterou představovaly síly okolo Lavrentije Pavloviče Beriji. A vedení státu stálo před otázkou: "Co budeme dělat a jak to budeme dělat?" V červnu roku 1953 se konala korunovace britské princezny, která se stala Alžbětou II. Opět se dostáváme k Británii, před tou není úniku. A u příležitosti její korunovace byl na vojenskou přehlídku vyslán křižník Sverdlov. Zdálo by se, že na tom není nic zvláštního, ale jsou tu takové malé nuance.

Když u nás teď probíhá desakralizace přehlídek a tak podobě, je nutné si uvědomovat, co znamená rituál při řízení státu, co taková vojenská přehlídka znamená. V dané situaci přehlídka znamenala to, že vysíláme svou loď, svůj křižník, který bude symbolizovat skutečnost, že jsme s ostatními v jedné řadě podřízeni britské koruně. A teď mi hned někdo namítne: "To nějak nesedí, vždyť v roce 1937 na korunovaci Jiřího VI. nastupujícího po Eduardovi VIII., který abdikoval kvůli rozvedené ženě a řekl, že láska mu za tu korunu stojí. No, ono to bylo všechno trochu jinak, to byla jen taková lyrická zástěrka.

Takže tenkrát se tam za Sovětský svaz účastnil křižník Marat. Ano, účastnil, ale to bylo v roce 1937, kdy náš stát byl prakticky plně pod vnějším řízením a my jsme se jen tak tak vyhnuli 2. světové válce, která měla začít španělskou revolucí v roce 1936. Ty vztahy s nadnárodním řízením byly velice napjaté. Stalin musel velice tvrdě manévrovat, lavírovat. A proto bylo to vyslání křižníku k účasti v přehlídce u příležitosti korunovace v podstatě realitou našeho tehdejšího postavení. Nebyli jsme tehdy v plné míře konceptuálně suverénním státem.

Ale naše postavení po roce 1945 bylo principiálně odlišné, tehdy jsme fakticky byli státem číslo 1. To my jsme přinášeli ideologii celému světu, začali jsme budovat socialistické společenství. Takže uznat nadřazenost britské koruny pro nás už bylo, to mi tedy promiňte, tehdy nepřijatelné, přesto tam ten křižník poslali. Je tedy třeba říci, že tam byl asi od osmého do sedmnáctého června a 26. června zavraždili Beriju, to jsou velice závažné ukazatele. My jsme provedli velkolepou přehlídku, našim námořníkům se nic vyčítat nedá.

Ale k samotné faktologii toho, co se stalo. Připlula naše loď a zakotvila na vytyčeném místě. A když mělo dojít na uvítání královny, tak místo jedné salvy, která je zvykem při příjezdu lodi, byly vystřeleny tři salvy. Takže od počátku bylo dáno najevo: "My všichni jsme jen a jen vaši." Byl snad velitel lodi idiot? Aby v takových věcech, kde je vše dohodnuto do nejmenších podrobností, tento postup porušil? Ne, šlo o příkaz z centrály. A dále toho bylo ještě více. Pozornost, kterou britská královská rodina věnovala kapitánovi, byla jednoduše neuvěřitelná.

Je to samozřejmě možné vysvětlit tím, že řekněme princezna Margareta ztratila hlavu a zamilovala se do ruského kapitána, ale přece ne do takové míry, aby se dopouštěla nerozvážností, navíc takto veřejně s vědomím, že z toho stejně nic nemůže být. Nemluvě o tom, že jí ten kapitán tři dny dělal doprovod na výletě. Na to také musel dostat povolení z centrály, z Moskvy. Bylo tam toho hodně. Tomu sovětskému kapitánovi se dostalo obzvláštní pozornosti. Dali tím najevo, že to vše vítají: "Vedete si správně, proto vám udělujeme zvláštní pozornost atd."

Když trockistické vedení přišlo o pána ve Stalinově osobě, tak stálo před problémem, jak má ten velký stát řídit, kam ho vést? Jak se začlenit do světových vztahů? Jenže sami trockisté byli zapojeni do světového nadnárodního řízení realizovaného britskou korunou, takže jim bylo napovězeno, co a jak mají dělat. Udělejte tento veřejný krok, udělejte nám pukrlátko a zahájíme s vámi dialog. A tak se i stalo.

V důsledku toho všeho v dubnu 1956 již na křižníku Ordžonikidze sovětské vedení v osobě Chruščova a Bulganina, tedy strany a vlády, protože tenkrát se ještě Chruščov plně nechopil moci a dokonce i s akademikem Kurčatovem, nositelem tajemství sovětské jaderné bomby, kterého by měli střežit jako oko v hlavě, odpluli do Velké Británie na státní návštěvu. Stalo se tam toho více, ale vypovídající je to například v případě Kurčatova, který tam měl přednášku, kde jim vysvětloval: "Vy pracujete na jaderných zbraních a postupujete při tom tak a tak, ale to děláte chybu, protože vás to zavede do slepé uličky." Kolik peněz a času tak ušetřil svým anglickým kolegům?

Byl to snad také idiot? Ne, jen splnil uložený úkol, splnil to, kvůli čemu ho tam vezli. To bylo v dubnu roku 1956. A po této Chruščovově návštěvě Velké Británie se rozběhly události roku 1956. Začalo se zvyšovat napětí v táboře socialistických států a okolo Suezského průplavu. Všechny tyto události spolu souvisí. Sovětskému vedení bylo řečeno: "Budete-li se chovat tak a tak, získáte výměnou to, o čem sníte. Stanete se součástí světové elity, světového společenství." A dále si o této otázce můžete přečíst naši analytickou zprávu: Západ a SSSR, jak probíhala studená válka. Ano, jak ve skutečnosti probíhala studená válka.

A co se dělo u nás? Bylo zapotřebí vyměnit lidi v řízení státu. Trockisté měli své lidi. A úplně stejným způsobem, jakým Komunistická strana SSSR vyváděla lidi do ulic na masové demonstrace s požadavkem zrušit šestý článek ústavy (1989-90), kde byla zakotvena vedoucí úloha KSSS, tak úplně stejně stranické takříkajíc sovětské orgány v Polsku a Maďarsku začaly vyvádět lidi od ulic. Vytvářeli davy, aby mohli zrealizovat to, co jsme teď mohli pozorovat třeba na příkladu Arménie, zcela nedávno. Aby tak dotlačili k moci člověka, který odpovídá zájmům lidu, tomu, co právě diktuje ulice.

V Polsku to všechno proběhlo úplně hladce a bez zádrhelů. Vše tam bylo v pořádku, k moci dotlačili Gomulku, dosadili ho do funkce a vše bylo OK. A v Maďarsku? I tam SSSR pracoval naplno, plnil vše, co slíbil: "Chcete, aby byl jmenován Imre Nagy, tak ho jmenujeme", a stále čekali. Ve výsledku ten konflikt stále vzrůstal a vzrůstal. Vždyť jak to bylo? Sovětská armáda vstoupila do Budapešti a zase ji opustila, a potom tam byla nucena vstoupit podruhé.

A proč k tomu všemu došlo? Dokud sovětské vedení věřilo tomu, že s ním hrají čestnou hru, tak plnilo scénář. Ale když viděli, že v Polsku dohoda sice klapla, ale v Maďarsku už dohoda plněna není, tak začali jednat jinak. Protože co měli dělat jiného? Kdyby s nimi teď úplně vyběhli, tak by jim nezůstalo v ruce nic pro možnou dohodu, byli by nahraní. A co se stalo? Polsko bylo státem obklopeným státy socialistického tábora, takže zařídit tam totální chaos bylo problémové.

Maďarsko ale hraničí s Rakouskem. A my jsme učinili gesto dobré vůle a z Rakouska jsme v roce 1955 odešli. Abychom Západu přenechali Habsburskou knihovnu a vídeňské centrum koncentrace řízení, tak jsme odtamtud odešli. A k čemu to ve výsledku vedlo? Maďarsko-rakouská hranice tak zůstala otevřená pro přesun Maďarů, kteří sloužili v armádě... No těch, kteří bojovali na území Sovětského svazu, a potom odešli na Západ. A tyto lidi bylo možné masově a bez problémů převádět přes tuto hranici, protože ji kontrolovali lidé napojení na toto spiknutí. Všichni byli tak či onak řízeni z Moskvy nebo z Londýna. Není důležité, co tam převládalo. To je v hrubých rysech. Při vypracování rozsáhlé historické práce by tam bylo mnoho zajímavých věcí.

Takže hranice byla otevřená. Maďarsko mělo ohromný potenciál, aby bylo možné zkusit vše vyřešit s drzostí sobě vlastní. A americká státní elita tu šanci bezesporu využila se vším všudy a pokusila se zmocnit Maďarska, odtrhnout i tento kousek. "Z Rakouska jste odešli, teď odejdete i z Maďarska, a potom vám budeme diktovat dál a ještě víc vás tlačit ke zdi a to za zcela jiných podmínek." A zde sovětské vedení pochopilo, že si naběhlo, a vrátilo se rychle do hry.

Jenže se Suezem už bylo pozdě. Je velký omyl myslet si, že sovětská vláda, že Sovětský svaz si netroufnul na dvě věci, na krizi okolo Suezského průplavu i Maďarsko. Sovětskému svazu, který byl vždy popisován jako zplozenec pekla, bylo vřele ukradené, co o něm budou psát v západním tisku. Takže tvrdit, že se báli přijít o svůj image, je pitomost. Nestihli to, protože ty události okolo Suezu probíhaly prakticky paralelně s těmi v Maďarsku. V Maďarsku tedy úder vrátili, a možná by se rozhodli se o to pokusit i na Suezu, protože tam jim také napřed nahrávali, tam také vzdávali své pozice s nadějí na budoucí vstup do řad zlaté elity. Jenže to nestihli.

A proto do toho v Maďarsku vstoupili, vše potlačili a udělali tam pořádek. No a dosadili tam v podstatě nesystémového Jánose Kádára. Ty události byly velmi, velmi zajímavé. Takové roky, jako byl ten rok 1956, kde existuje jakási vnější osnova událostí, která zastiňuje reálný politický život nadnárodního řízení, je nutné zkoumat blíže, rozebrat je podrobně. Jak říkám, takových roků není zase až tam mnoho a přitom jsou fundamentální.

A poslední otázka je od Alexeje. Citát: "Budeme podporovat Putina", to říkají všichni. Ale jak navrhujete, abychom to dělali? To není jasné, to vůbec není jasné. Nejspíše jako vždy, studiem tlustých knížek. To je samozřejmě užitečné, ale dokud je lidé budou číst, stane se zatím mnoho nedobrého, neboť nepřátelé Ruska jednají podle přesného plánu rozepsaného po dnech. Lidé potřebují jednoduchá hesla a knihy vaší teorie jsou příliš složité. Není to Marxův Kapitál ani Leninovy teorie, kterého lidé ale přece následovali. Když vám teď například položím otázku, co by měli lidé udělat právě dnes, zítra a pozítří, tak jaký bude váš plán? Já si myslím, že na to nedokážete odpovědět přímo, a vypadá to, že ani Putin to nedokáže, protože to neví. Stoupnout si do čela mas znamená, obětovat sám sebe. Putin to udělal, ale jen on, nikdo jiný. V podstatě je tu ta odvěká otázka: "Co dělat?" a váš recept.

Recept je jen jeden, číst tlusté knihy. Co se týká toho bagatelizování, že Marxovy knihy jsou jednodušší, tak to tak mírně řečeno není. A dříve než se marxismus, v té době nová nauka o řízení, více méně uchytil, než si našel své široké publikum, tak ho lidé různě studovali v marxistických kroužcích... Trvalo velice dlouho, než shromáždili tu svalovou hmotu, jak se říká.

A co se týká Koncepce sociální bezpečnosti, tak vše probíhá daleko rychleji. Vždyť lidé nepotřebují jednoduchá hesla, lidé potřebují znalosti. Jednoduchá hesla potřebuje DAV! Pouze dav, bezduchý a nezodpovědný dav! Tomu stačí hesla. Lidé potřebují znalosti. A v dané situaci, kdy navrhuje napřed jednat, a až potom přemýšlet, nebo se o něčem rozhodovat... Nejlépe to vyjádřil Lewis Carroll v Alence v říši divů. Pamatujte se na tu královnu, že? "Pojďme napřed vynést rozsudek, a až potom budeme jednat o tom, co se vlastně stalo." To je úplně stejné. Přičemž z nějakého důvodu chápeme, že tam se jedná o pitomost a zde ne.

Půjdete snad na operaci k doktorovi, který se ještě nic nenaučil? Který ještě neumí operovat? A když se jedná o osudy celých národů, tak navrhujete jednat právě takto? A proč hned předpokládáte, proč zastáváte takový poraženecký postoj? Protivník je vždy v každém případě silnější, chytřejší a má k dispozici celé moře kádrů. Co se mu zachce, to udělá. A co zbývá nám chudáčkům? Jen se podvolit jeho zlovůli. Takto je ta otázka formulovaná.

Ve skutečnosti to tak vůbec není. Náš protivník má například příšerný kádrový nedostatek. Oni jsou na tom teď jako v tom vtipu o doktorovi diletantovi, když už mluvíme o doktorech. Doktor musel odejít a řekl mu: "Zastup mě na chvíli, ale nic nepředepisuj. Jen se toho pacienta zatím ujmi, vyplň jeho údaje, já tu jsem hned..."

Potom se vrátí a ptá se: "Byl tu ten pacient?"

"Byl."

"A kde je? Co mu bylo?"

"Měl kašel."

"A kde je teď?"

"Já mu předepsal léky a poslal ho domů."

"A co jsi mu proboha předepsal?"

"Projímadlo."

"A proč?"

"Jen se podívejte. Támhle stojí, drží se stromu a bojí se zakašlat."

Tak přesně v takovém stavu je teď globální prediktor. A oni nám navrhují vyřešit jeho problémy, a dál se mu přitom podřizovat. My máme unikátní historickou šanci získat znalosti o řízení, převzít řízení do svých rukou a řešit vše v zájmu Ruska a všech jeho národů. Nabídnout tak celému světu vlastní příklad. Jít celému světu příkladem. Ale ne, prý: "Dejte nám jednoduchá hesla!" Jednoduchá hesla potřebuje dav, který ničemu nerozumí. Ten dav je právě pomocí těch hesel manipulován a platí za to svými životy. Jako třeba ta nebeská setnina na Majdanu. A ještě mnoha dalšími věcmi.

To je to, co si přejeme? Ne, my nechceme, aby se prolévala lidská krev, protože lidská krev není voda. A proto je špatné řešit něco stylem: "Vždyť je to jedno. Někdo stejně zařve, to je cena něčího budoucího štěstí." Ne, to ne, to je trockistický přístup. Lidová vláda je vláda pro lid a to znamená politiku, která ten lid bude chránit, kterou uplatňuje Putin. Putin vše dělá s rozmyslem. A když někdo nechápe, co Putin dělá, co říká, neboť Putin mluví o budoucnosti zcela konkrétně, tak je to jen proto, že ten člověk něco nezná, že nemá potřebné znalosti. Takové znalosti o řízení společnosti poskytuje Dostatečně všeobecná teorie řízení, která je součástí Koncepce sociální bezpečnosti. Jen když si osvojíte tyto znalosti, dokážete plně pochopit, co říká Putin.

A teď je to v podstatě jako v tom sovětském kresleném filmu o Kozlíkovi, který uměl počítat do deseti. Putin je teď obrazně řečeno ten kozlík, který umí počítat do deseti a všichni okolo něho, všechna tak takzvaná "elita" si zatím vůbec neuvědomuje, nakolik je na Putinovi závislá a vzteká se, zuří. Je připravena Putinovi bodnout nůž do zad. A co jim kdo udělal? Nikdo jim nic neudělal. Oni jen nic nechápou, neznají matematická pravidla. Proto nechápou, co jim Putin říká, a neví, co by měli dělat oni sami. Proto je Putin k tomu musí nuti a říkat jim: "Tohle je třeba udělat!"

Nebo například já a pořad Otázka-odpověď. Proč o něj lidé projevují určitý zájem? No protože... A opět ze sovětského Jerelaše (dětského humoristického časopisu). Začíná úplně první hodina ve škole.

Učitelka se ptá: "Kolik je 1 + 1?"

Chlapeček zvedne ruku: "Dva." Učitelka je šokovaná a není jasné zda z toho, že správně odpověděl, nebo že je na prvňáčka příliš velký.

A až potom se to vysvětlí, když tam vběhne dívka: "Petrove, co tu děláš? To je první třída, naše pátá je ve druhém patře."

A on na to: "Zato v této třídě jsem já ten nejchytřejší!"

A proč o tom mluvím? Protože ta situace zde je taková, že já jsem v té páté třídě, a proto tu všem vykládám, co jsem se v té páté třídě naučil. Pojďme tedy růst všichni společně a od páté třídy dojdeme až k té desáté i dál na vysokou. Pojďme si osvojovat znalosti Koncepce sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecné teorie řízení, stávejme se konceptuálně mocnými a přestaňme se vztekat, že někdo jiný tu matematiku umí. Vždyť jak byste si dnes v životě poradili bez matematiky? Už dávno si bez ní neporadíte. A teď život vyžaduje, aby všichni lidé znali Dostatečně všeobecnou teorii řízení a Koncepci sociální bezpečnosti, aby věděli, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy a mohli díky těmto znalostem aktivně pracovat na tom, aby byly realizovány ty projekty, které odpovídají jejich zájmům i zájmům jejich rodin, a mohli naopak blokovat, bránit realizaci těch projektů, které tyto zájmy poškozují.

Pamatujte si, že znalosti znamenají moc, tak berte tuto moc do svých rukou. To je vše, co k tomu bylo možné říci. A mně už nezbývá než říci, že to byla poslední otázka, rozloučit se s vámi a říci vám: Berte znalosti do svých rukou. Buďte konceptuálně mocnými. Braňte zájmy své i své rodiny. A potom budete chápat nejen to, co říká Putin, ale i ostatní političtí činitelé. Uvidíte, kdo je diletant, jak probíhá nadnárodní řízení, bezstrukturní řízení a díky tomu dokážete blokovat jedny procesy a činorodě podporovat jiné procesy. Uvidíte, co a jak a budete vědět, co máte dělat.

Pamatujte si jedno, nikdo jiný za vás tu práci neodvede. Každý se na svém místě každou vteřinu, každou minutu rozhoduje sám. Sám činí svou volbu. Budete-li se řídit hesly, budete nástrojem v cizích rukou. A to znamená, že prostřednictvím vás budou řešeny takové věci, které pro vás mohou mít kritické následky. Jako když na Ukrajině zorganizovali Majdan vedoucí k občanské válce. Proto ještě jednou opakuji. Čtěte tlusté knihy vnitřního prediktoru SSSR. Buďte konceptuálně mocnými a braňte zájmy své i své rodiny. Přeji vám mírové nebe nad hlavou.

Buďte šťastní, do příštích setkání.