20.10.2025 Otázka – Odpověď
https://kob-forum.eu/2025/10/25/otazka-odpoved-v-v-pjakina-ze-dne-20-10-2025/
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den.
Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu. Dnes je 20.10.2025. Dnešní pořad Otázka-Odpověď bude mít nezvyklý formát. Valeriji Viktoroviči, čím bude nezvyklý?
Bude nezvyklý tím, že dnešní pořad Otázka-Odpověď jako takový nebude. Ta věc se má tak, že v současné době svět stojí na hraně globální ekologické, ekonomické a vojensko-politické katastrofy jen kvůli tomu, že rossionská fašisticko-vlasovská podpindosnická "elita" dovolila a zajistila to, že Západ nabyl přesvědčení, že může beztrestně zaútočit na Rusko a zlikvidovat ho. V každém pořadu Otázka-Odpověď jsme tento problém tak či onak pozvedali a poukazovali na něj. Ti, kteří se dívají na naše zdroje v Telegramu i jinde, vědí, že často zveřejňujeme materiály, které obsahují něco, co umožňuje dostatečně dobře porozumět tomu či onomu problému, v takovém případě zveřejňujeme materiály jiných autorů. Mnohým se nelíbilo, že zveřejňujeme Hodiny ruštiny od Zachara Prilepina a další materiály. Jestliže tyto informace napomáhají tomu, aby Rusko získávalo suverenitu, obnovovalo se jako suverénní, silná země, silný stát, musí být takové informace šířeny mezi lidmi.
Často jsme publikovali i některé pořady Besogon od Nikity Sergejeviče Michalkova. A dnes jsme se rozhodli místo pořadu Otázka-Odpověď doporučit vám, abyste se podívali na nejnovější Besogon, který se nazývá Boj se hněvu trpělivých a vyšel 17. října 2025. Doporučujeme vám tento pořad kvůli tomu, že jsou v něm ty informace ve větší míře, než ve všech předchozích a navíc přišel v pravou chvíli v tom ohledu, že se nyní dostanou k daleko většímu počtu diváků, než jsme schopni zajistit my, v takovém rozsahu ty informace, které jsou tak významné a z hlediska řízení důležité. Zároveň jsme nuceni uvést některé své výhrady. Ano, ty informace jsou plně objektivní a ucelené. Jenže je tam i řada vážných nedostatků. Nu, kdo se podívá na ten pořad, a já doufám, že to udělají všichni, tak ať si povšimne, že z hlediska řízení ta fakta ohlašovaná v tom pořadu Besogon, nejsou dovysvětlena. A konkrétně se tam mluví o dopisu, který napsal regionální parlament. Je to absolutně odporný dopis, jestliže ho rozeberete z pohledu řízení.
Ale Michail Sergejevič, tedy Nikita Sergejevič si těchto nuancí nepovšimnul, protože nemá znalosti o řízení složitých sociálních supersystémů, proto také tyto věci nevidí. Když lidem předkládá nějaké informace, tak k tomu nepřistupuje z pozice státního nebo nadnárodního řízení, ale z pozice obyčejného člověka, přestože má vysoké postavení, stále zůstává na úrovni obyčejného člověka. A proto mu také nedochází, plně nedochází význam těch skutečností, se kterými lidi ve svém pořadu seznámil. A je nutné si uvědomovat ještě jednu věc. Když začala Druhá čečenská válka a tehdejší ruský premiér Putin přiletěl do Dagestánu, tak mu nabídli u oběda vypít pohárek alkoholu jako přípitek. Vladimir Vladimirovič tehdy řekl: "My si ten pohárek vypijeme, určitě ho vypijeme, ale až po vítězství!" Michalkov každý svůj pořad končí tím, že vypije tradiční pohárek alkoholu se slovy: "Za naše vítězství!"
Sám tento svůj přípitek odvozuje od filmu Tajemství vyzvědače (Hrdinství rozvědčíka), kde náš rozvědčík obklopený fašisty pozvedává přípitek se slovy: "Za naše vítězství!" A všichni si říkají, ten je ale fikaný, donutil fašisty, aby si připili na naše vítězství. Tj. fašisté si mysleli, že pijí za své vítězství a ve skutečnosti si připili na naše vítězství. Stejná neurčitost je však přítomna i v tom přípitku, který Michalkov pozvedává na konci svého pořadu! Celkově je ten pořad ale velice užitečný. Ukazuje, jak špatná je situace s řízením našeho státu a proč mohou nepřátelé Ruska doufat, že ho porazí. Proč fašisté, vlasovci a podpindosníci zvedají své hlavy stále výše. Na chvíli se drželi zpátky, a nyní se opět vrací i se svou svévolí. Ano, oni touží žít v hnoji, ve svinstvu, ano touží být otroky Západu, a aby toho dosáhli, likvidují Rusko a jeho potenciál. Fakticky bylo v tom Michalkovově pořadu jasně řečeno: "Máme tu dva státy. Dva nesmiřitelné státy.
Není možné, aby se shodly z toho prostého důvodu, že jednu tu stranu tvoří ruští vlastenci, kteří obětují vše, včetně svých životů, aby jejich rodný stát žil, aby tu bylo Rusko a jejich děti mohly žít v silném a suverénním státu, zatímco ta druhá strana pracuje na tom, aby Rusko neexistovalo v žádné své podobě, aby bylo pouhým surovinovým přívěškem Západu. Aby z Ruska udělali takový prodejný svinčík, jaký je vlastní Západu. Jak byste chtěli tyto dvě strany smířit? Ta státní symbolika není vůbec náhodná. Odráží se v ní konceptuální stav obyvatelstva státu. V SSSR panovala jasná konceptuální určitost a tomu také odpovídal jeho erb. Tento erb nedával možnost žádného falešného výkladu, vše bylo zcela jednoznačně srozumitelné. Nad státem vlála odvěká ruská rudá vlajka. V současné symbolice absolutně vyvážená a označující absolutní subjektnost a suverenitu státu. Nyní nad státem vztyčili vlajku, která svědčí o tom, že Rusko není suverénní, že je to jen západní kolonie, surovinový přívěšek Západu.
Proč bychom se tedy měli divit krokům naší, takzvané naší "Ruské" centrální banky s její šílenou základní úrokovou sazbou a kurzem rublu k dolaru? Proč by nás mělo udivovat, že "naše" centrální banka a ministerstvo financí ve vládě likvidují naši ekonomiku? Pěkně společně. Proč bychom se měli divit, že u nás neklape tohle, neklape tamto? Náš současný erb má dvě hlavy, je to dvojhlavý orel. Dům vnitřně rozdělený nemůže obstát. Království vnitřně rozdělené se rozpadne. Tohle bylo řečeno už v bibli (Matouš 12:25). Všechny státy, které měly ve státním erbu dvojhlavého orla, přestaly existovat. To totiž svědčí o konceptuální nevyhraněnosti. Jedna hlava symbolizuje lidi, kteří jsou vlastenci svého státu, kteří chtějí, aby Rusko existovalo a bylo suverénním a silným státem a ta druhá hlava symbolizuje absolutní zmetky, vlasovce a podpindosníky, fašisty! Dát dohromady tyto dvě zcela opačně zaměřené koncepce řízení není možné!
Protože cílem jedné té hlavy je to, aby ruský národ byl zničen a takto vylidněné území se stalo surovinovým přívěškem Západu, aby bylo pod jeho kontrolou, a cílem té druhé je rozvoj státu, aby se tu lidem šťastně žilo. Jak to chcete skloubit? A o tom všem právě pojednává ten Michalkovovův pořad Besogon, který vám doporučujeme ke shlédnutí. Z faktologického hlediska je tam vše vyloženo maximálně jasně a náš krátký komentář vám umožní z hlediska řízení správně porozumět všemu, co je v tom Michalkovově pořadu Besogon. Podívejte se, abyste věděli, v jakém stavu je náš stát, na jaké nebezpečné hraně stojíme s takovým vedením, s takovou s prominutím rádoby elitou! BESOGON TV BOJ SE HNĚVU TRPĚLIVÝCH
Vítám vás, drazí přátelé, u našeho dalšího pořadu autorského programu BESOGON TV, jehož název zní Boj se hněvu trpělivých. Já myslím, že sami porozumíte tomu, proč jsme tento pořad takto nazvali. Ale podle zvyku bych chtěl napřed informovat, že náš minulý pořad nazvaný Motocykl s Aljaškou na kanálu Rossia 1 i Rossia 24, na platformách dzen.ru, VKontaktu (vk.com), Odnoklassniky (ok.ru), RuTube a dalších, že náš pořad vidělo více než 19 milión lidí. Jistě si dovedete představit, jak jsme vám za takovou vaši pozornosti vděční. A dříve, než začneme s naším pořadem, chtěl bych odpovědět na dopis, který jsme dostali po našem minulém pořadu. Dopis nám poslali ze Severovýchodní federální univerzity M. K. Ammosovova z Jakutska v republice Sacha. Týká se jedné z částí našeho minulého pořadu.
Už i na státní úroveň začíná prorůstat tato idea. Poslechněte si, co říká jakutský poslanec z politické strany Noví lidé Alexandr Ivanov. Jedná se o úryvek z jeho rozhovoru, který poskytl v listopadu roku 2024. "Proč se nestanete samostatným státem?" "Víte, každý národ, dějiny každého národa trvají staletí, neomezují se na jeden rok či pět let, každý… Například ruský národ žil pod tatarsko-mongolským jhem tři sta let. O čem tehdy snili? Osvobodit se, že? A prošli si velkými historickými událostmi, aby se stali svobodným národem. A když se mne, nebo kohokoliv zeptáte: 'Chtěli byste to do budoucna?' Tak vám odpovím, že ano. A když se mne zeptáte, zda jsme k tomu připraveni nyní, tak vám odpovím, že ne. Protože je nás zaprvé velice málo. Za druhé jsou ta území velice rozsáhlá a jako národ jsme k tomu ještě nedozráli. Ale snít o tom, posouvat se k tomu můžeme." Jak na tyto myšlenky poslanec Ivanov přišel?
Nevznikly náhodou už u chlapce Saši Ivanova, který v roce 2000 jako dvanáctiletý chlapec mohl číst jakutskou učebnici dějepisu, kterou si prostudoval historik Alexandr Djukov a přišel na základě toho k závěru, že podle této učebnice: 1. Připojení Jakutska k Rusku probíhalo za "velikých ukrutností"; 2. Jednou z příčin připojení Jakutska k Rusku byla snaha "feudální" vlády o rozšíření sféry svého lupičství; 3. Proti Jakutům byly vedeny "kárné výpravy". V tomto dopisu nám oznamovali, že tato kniha nebyla a není učebnicí pro školáky, že tato kniha neměla a nemá označení "Schváleno" či "Doporučeno" pro výuku dětí ve školách. Takže se závěr "kolegů" A. Djukova a samotného váženého A. Djukova, který jste zveřejnil ve vašem pořadu BESOGON TV ze dne 5. září 2025 o vlivu jakutské učebnice dějepisu na světonázor Alexandra Ivanova snícího o svobodě, ani dalších školáků, nezakládá na pravdě. Co vám na to mohu říci?
Víte, my si samozřejmě uvědomujeme, že tato mrzutá nepřesnost mohla rozčílit pedagogy univerzity i ty, kteří se na ten pořad dívali. Ale zaprvé jsme použili materiály známého historika Alexandra Djukova, který je vědeckým pracovníkem Institutu historie Ruské akademie věd a kromě toho je to i náš dávný autor mnoha pořadů BESOGON. Neměli jsme proto žádný důvod mu nedůvěřovat, ale jak se říká, i mistr tesař se někdy utne.Této nepřesnosti jsme se dopustili. Nicméně tento absolutně separatistický názor poslance Ivanova nemohl vniknout jen tak z ničeho nic. A i kdybychom připustili, že to, o čem jsme mluvili, v jakutských učebnicích dějepisu nebylo, tak sami autoři dopisu nepopírají existenci té knihy, ze které Alexandr Djukov citoval. To zaprvé. A za druhé vzniká další otázka.
Jaké knihy, jaké učebnice četlo zbylých 70 poslanců státní rady Jakutska, kteří, když poslouchali takovou absolutně separatistickou, já bych řekl protistátní řeč, tak je to ponechalo zcela klidnými, nikdo se proti tomu neozval, nikdo svého kolegu nezastavil, nebo třeba jednoduše neopustil sál. "Od roku 2018 v naší republice došlo ke strašným událostem, které nás vrátily o celá desetiletí zpět a proměnily obyvatele mé republiky v bezprávné vězně na vlastním území. Naši lídři už se drze samí účastní porcování našeho bohatství, včetně diamantů a zlata. Tlačí na nás, abychom se neučili svůj jazyk, starobylý turkický jazyk, který jsme zdědili od svých velkých předků a nesli celými tisíciletími. Na naši suverenitu, která nás stála tisíce životů a zlomených osudů, nám zbyly jen vzpomínky." Takže jsme ochotni omluvit se za tu nepřesnost, které jsme se v našem pořadu dopustili, ale v té zásadní věci si dále stojíme na svém.
A nyní již k našemu pořadu. 27. září naše divadlo Ateliér "12" Nikity Michalkova v Lipecku zahajovalo Představením "12" Mezinárodní divadelní festival pod názvem Lipecká divadelní setkání. Představení jsme hráli v nádherném divadle Lva Nikolajevič Tolstého a musím říci, že dojmy z toho, jak se to divákům líbilo, jak poslouchali a reagovali na naše představení, jsme měli jen ty nejlepší. Nejednou jsem mluvil o nutnosti podporovat i regionální kinematograf. Mimochodem, ne náhodou ve Svazu kinematografů existuje Fond podpory regionálních filmů. Už díky němu vzniklo více než 200 krátkých filmů. Také jsem absolutně přesvědčen o tom, že je nutné podporovat i regionální divadla. To právě proto jsme se v našem divadle Ateliér "12" rozhodli jeden týden v měsíci přenechávat naši scénu regionálním divadlům. Jmenuje se to Atlas divadelního Ruska. Myslím si, že je to velice dobrý počin. Víte, to neuvěřitelné ticho, napjaté ticho v hledišti, a potom takový upřímný a nadšený ohlas ještě jednou potvrzuje, že náš divák je skvělý divák, který touží, přeje si vážný a čestný rozhovor.
Jen se podívejte na ty obličeje po skončení představení... Taková reakce přece musí člověku působit radost. To právě proto jsem se nechal unést vnitřním hnutím, požádal o přerušení potlesku a pronesl tato slova: "Představení je dlouhé, složité, tíživé, o problémech a divák pracuje společně s námi. Nejedná se o povyražení, je to práce, o které si myslíme, že je velice důležitá, protože až když se naučíme mluvit pravdu a to hlavní, naslouchat pravdě a slyšet ji, až tehdy bude vítězství naše!" Avšak ta cesta do překrásného města Lipecku nám neposkytla jen šťastný pocit jednoty s lipeckými diváky, ale dala nám ještě velice závažný důvod pro ten rozhovor, který se podle mého netýká jen problémů Lipecku, jedná se o globální problémy. Bohužel se nám nepodařilo v době našeho pobytu v Lipecku seznámit se s guvernérem této oblasti Igorem Georgijevičem Artamonovem.
Zřejmě se z nějakých závažných důvodů nemohl zúčastnit zahájení 41. mezinárodního divadelního festivalu v Lipecku. Ani v dalších dnech se nám nepodařilo se s ním seznámit. Co se tedy stalo? V době našeho pobytu v Lipecku se s námi spojil ředitel místního podniku Ekodrůbež (Ekoptica) Eduard Leonidovič Kirjanov. My jsme se před setkáním samozřejmě na tohoto člověka informovali a zjistili jsme, že nás o schůzku žádá zámožný známý člověk. Jeden z největších daňových poplatníků Lipecké oblasti, který stojí v čele systémového podniku nejen regionální úrovně, ale i té státní. Pro informaci, tento podnik produkuje a zpracovává maso a mléko. Podnik vyrábí drůbeží maso, přičemž se jedná o 80 tisíc tun ročně. Syrového mléka produkuje 84 tun ročně. Téměř všechno mléko, jak se můžeme dozvědět z podnikového webu, tento podnik zpracovává sám a vyrábí z něj mléčné produkty.
Podnik má svá vlastní pole zajišťující ho krmivy. Je rozložen v devíti okresech Lipecké oblasti a pracuje v něm 4 000 lidí. Jedná se tedy o solidní podnik se čtyřmi tisíci pracovních míst. Ministerstvo ekonomického rozvoje tomuto podniku Ekodrůbež v roce 2023 udělilo status systémového podniku. Takže jistě chápete, že se tak oblastní podnik ve své důležitosti pozvedl na státní úroveň, začlenil se mezi státně důležité podniky. To už je něco. Po seznámení se s Eduardem Leonidovičem jsme se ho zeptali, zda je ochoten vlastními slovy, takříkajíc z prvních úst informovat lidi o svých problémech. On ochoten byl, tak jsme s ním udělali rozhovor. "Tato konstrukce, kovová konstrukce je předmětem sporu Ekodrůbeže se správou Lipecké oblasti.
Já žádám o povolení její demontáže a o stavební povolení. Už od roku 2024 mne ignorují a odmítají i to základní, čímž porušují mé právo jako uživatele, nemluvě o dalších věcech, které poškozují nejen podnik Ekodrůbež, ale celé zemědělské odvětví, neboť Ekodrůbež je systémový podnik. Začal jsem mít problémy, když jsem odmítl zaplatit příspěvek… Nevím, jak by s tím příspěvkem poté naložili a odmítnul jsem ho poskytnout." "Prostě od vás chtěli příspěvek na nějaký účet, ne do rozpočtu, ale někomu, to je jasné." "Na základě dopisu a teď mne jednoduše ignorují. Neexistuji pro ně. Já tam stále chodím, moji právníci bojují, ale nikdo... Všichni to slyší, všichni to vědí, ale jednoduše se rozhodli mne ignorovat, absolutně ve všem." Zaujalo nás, co to bylo za dopis, který dostal Eduard Leonidovič, a který se očividně stal příčinou sporu. Ukázal nám ho, tady je. Je od guvernéra Lipecké oblasti z 31.01.2025.
V rámci principů sociální odpovědnosti organizací hospodařících na území Lipecké oblasti Vás žádáme o poskytnutí finančního příspěvku ve výši 40 000 000 rublů na podporu. Nač měla být určena ta podpora? Čteme: na realizaci opatření pro komplexní rozvoj zemědělských území Lipecké oblasti, která umožní zlepšit podmínky pro zajištění dostupného a pohodlného bydlení pro venkovské obyvatelstvo, pokračovat ve výstavbě a rozvoji infrastruktury, komplexně rozvíjet venkovská území a aglomerace, cíleně zvyšovat jejich ekonomický a sociální potenciál. Přesvědčivé, že? Čteme dále: na realizaci opatření pro zajišťování činorodosti a bezpečnosti obyvatelstva. Čteme dále: na podporu osob účastnících se speciální vojenské operace, členů jejich rodin a také rodinných členů padlých (zemřelých) v souvislosti s plněním úkolů v průběhu speciální vojenské operace.
Níže jsou uvedeny bankovní údaje, kam má podnikatel materiální pomoc převést, jedná se o Fond rozvoje Lipecké oblasti. Proč to tento majetný člověk autorům tohoto dopisu odmítl? Vždyť přece má-li peníze, tak proč by nepomohl? A to tím spíše, že je to všechno naformulováno tak dokonale ve své nekonkrétnosti a neosobnosti, takže tomu není co vytknout. Tady je ten důvod. Ta věc se má tak, že tento dopis byl už čtvrtý!!! Před ním dostal už tři dopisy s úplně stejnými neosobními a vyhýbavými cíli, na které mají jít ty peníze. Podle dokumentů poprvé 4. března 2023 žádali od podnikatele 10 000 000 rublů. On jim je dal. Podruhé 28. července 2023 žádali 5 000 000 rublů, které jim také dal. Potřetí 20. dubna 2024 požádali o 20 000 000 rublů. Ty jim také dal. A počtvrté se rozhodli už netroškařit a požádali rovnou o 40 000 000 rublů, které jim nedal.
Nedal jim je, protože za tím vším neviděl, kam ty peníze jdou, co za ně bylo odvedeno, komu pomohly. Někdo si asi řekne: "Vy s tím naděláte, to je mu to tak zatěžko? On investuje miliardy, to snad nemá peníze? Tak ať je dá." Ale on dával a dává. A sám od sebe, bez jakýkoliv žádostí. Sám vozí na přední linii drony, auta, vojenské oděvy, léky a tak dále. Pro to jsou také důkazy, jen se podívejte. V roce 2022 podnikatel Kirjanov poskytl frontě pomoc v souhrnné výši 14 626 099,50 rublů. V roce 2023 už ta pomoc činila 44 001 799,66 rublů. V roce 2024 tato pomoc činila 43 978 381,89 rublů. A v letošním roce 2025 tato pomoc už činí 13 247 514,04 rublů. Navíc v roce 2025 podnikatel Kirjanov vynaložil 10 200 000 rublů na posádkový chrám ikony svaté Bohorodičky požehnané nebe ve vojenském městečku v Lipecku. My jsme to sečetli, více než 100 miliónů ten člověk vynaložil na konkrétní věci, které sám dopravil na přední linii.
A je ochoten platit, ale platit za konkrétní věci, ne za vzduch. Vraťme se na začátek toho případu. Co se stalo před tím, než podnikatel Kirjanov odmítl platit, kdo ví za co, 40 miliónů rublů na žádost guvernéra Lipecké oblasti. A stalo se to, že na Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru v roce 2024 guvernér Lipecké oblasti Igor Artamonov a podnikatel Eduard Kirjanov podepsali dohodu o výstavbě podniku s kapacitou více než 50 tisíc tun drůbežího masa ročně. Podnik Ekodrůbež se zavázal investovat do tohoto projektu čtyři miliardy rublů. Navíc tak bylo v plánu vytvořit dalších 700 pracovních míst. A prakticky měla být tato výstavba podle harmonogramu dokončena ve čtvrtém čtvrtletí roku 2025. A přesně tak to probíhalo. Stavět se začalo hned. Jenže 31. ledna roku 2025 pan Kirjanov dostal ten čtvrtý dopis se žádostí zaplatit za cosi 40 miliónů rublů, což odmítl a všechno se začalo sypat.
Není povolení, není dokumentace, nebylo podepsáno, co mělo být a jak to mělo být. Zkrátka začali Kirjanova dusit, kde se dalo a znemožňovat mu poté, co již vložil určité peníze do výstavby, znemožňovat mu podle dohody s gubernií stavět systémový podnik, který stát potřebuje. Nu, dobrá, jsme přece dospělí lidé. Chápeme to, víme, jak to chodí. Ta sklenice bývá někdy poloprázdná a někdy poloplná. Nebýt toho případu s těmi čtyřiceti milióny, tak by asi našli možnost, jak vysvětlit, pomoci… Sám podnikatel říká, že je ochoten odstranit chyby, které byly dopuštěny, vyjít vstříc, že je ochoten. On je ochoten, ale vyslyšet ho ochotni nejsou. Urazili se. Nezaplatil, neznámo za co. Jen si to vezměte, dalších 40 miliónů. Je vám to známé? A v konečném výsledku, a já znovu opakuji, že Kirjanov byl připraven napravit všechny nepřesnosti a narušení, mu stavební povolení nevydali. K čemu to vedlo?
K tomu, že 1. října 2025 podnik Ekodrůbež kvůli tomu, že nedostal stavební povolení, což mu znemožnilo realizovat rozsáhlý investiční projekt, požádal o zrušení smlouvy uzavřené 9. srpna 2024 na výstavbu obrovského výrobního provozu. Tečka, hotovo, vymalováno. "Nu, teď mluvíme o jatečním provozu. Jestliže bude nějaký jatečný provoz zasažen nábojem, protože jsme ve válce, pokud si snad někdo nepovšimnul, tak dojde jednoduše ke kolapsu. Tohle má být jatečný provoz s kapacitou 12 tisíc za hodinu. Kdybychom ho měli, podpořilo by to potravinovou bezpečnost státu. Když na jakýkoliv provoz: Čerkizovo, skupinu agropodniků Resurs; přiletí náboj, dron nebo něco jiného paralyzuje tak drůbeží výrobu, protože takové jatečné provozy ve státě můžete napočítat na prstech jedné ruky." "To je jich tak málo?" "Ano, a pokud to tam přiletí, bude drůbež růst, ale zabíjet a zpracovávat ji nebude kde.
My máme jatečný provoz a nemuseli bychom pospíchat s výstavbou tohoto. Ale jak jsem už dříve předeslal, je tu hrozba, že něco přiletí a všech našich deset drůbežáren bude v jediném okamžiku paralyzováno. A všichni naši kupci... A my máme velkou síť kupců, neboť obliba našeho masa je vysoká, přijdou o naše zboží, což by okamžitě vedlo ke zdražení tak o třicet procent. Drůbeží maso je sociálně významný produkt, je to ten nejlevnější zdroj bílkovin. Jak to tedy vypadá? Tak, že když člověk počtvrté nechce vyhazovat své peníze někam do větru, neboť mu nikdo neřekne, kam mají jít, tak mu zmrazí podnik, který má strategický význam, neboť zajišťuje potravinovou bezpečnost státu. Zvažte na vahách význam jednoho a druhého. A zároveň s tímto příběhem jsme se dozvěděli i další věci. Například to, že bojové stíhačky, které jsou v Lipecku na letištích, nejsou doposud chráněny hangáry.
Podívejme se na to podrobněji. Bojová letadla nechráněná před útokem hangáry musí v případě nebezpečí opustit letiště, takže vzlétnou. Kolik stojí dron představující takové nebezpečí? A kolik stojí výlet stíhačky, která musí nějakou dobu strávit ve vzduchu a spalovat palivo, aby opustila nebezpečnou zónu? A kolik stojí hangár? Podle různých odhadů… Opakuji, že nejsem odborník, jen to odhaduji a mohu se mýlit. Ten nejjednodušší, žádný super extra hangár může nejspíš stát asi tak pět miliónů a vzlétnutí každé stíhačky stojí přibližně 500 tisíc. Vynásobte si těch 500 tisíc počtem stíhaček, a počtem vzletů za měsíc, za týden... Pokud nevzlétnou, budou nechráněné a můžeme o ně přijít, což už by byla ztráta více než miliardy rublů. Zeptali jsme se Eduarda Leonidoviče, jak by to vypadalo, kdyby dostal takový dopis se žádostí vložit 40 miliónů do stavby hangárů. Dal by ty peníze?
A tohle nám odpověděl. "Nu, kdyby mne o ně na to požádali, tak bych je dal. Mám svou stavební firmu, rovnou bychom je postavili." Poslyšte, abyste mi dobře rozuměli. Já nejsem prokurátor, soudce, právník ani policajt, nemám žádné přání ani důvody někoho soudit, vyšetřovat či obviňovat. Ne. Já prostě jen diskutuji o faktech, o objektivních faktech! Ono je to totiž tak, že takové problémy nejsou jen v Lipecké oblasti. Je to systémový problém. A proč o tom mluvíme? Protože abych pravdu řekl, tak jsem byl ohromen tou absolutně zoufalou smělostí, se kterou podnikatel Kirjanov ten příběh vyprávěl. Navíc hned několikrát opakoval větu: "Já jsem ochoten si za tu pravdu i jít sednout do vězení. Jsem ochoten za tu pravdu i jít sedět." Je absolutně přesvědčen o oprávněnosti toho, o čem mluví. Je uražen přáním ho dojit jen proto, že svou prací vydělal velké peníze, které navíc vkládá do státu, do jeho bezpečí.
Vkládá je do speciální vojenské operace, je občanem svého státu. A je tu ještě jedna věc, která nás přiměla o tom promluvit. Takže guvernér napíše dopis a dál už to jde mechanicky. Jak? Tyto peníze přijdou do určitého fondu. Tento fond řídí akciová společnost Korporace rozvoje. A co je to za společnost? Potkáte člověka a zeptáte se ho: "Kde pracujete?" "Já pracuji v Korporaci rozvoje." "V jaké korporaci? Jakého rozvoje? Čeho rozvoje? Co rozvíjí?" To je velice pohodlné Korporace rozvoje. Připomenulo nám to něco, co se tomu podobalo jako kapka kapce, někde už jsme to slyšeli. A vzpomněli jsme si kde. Šlo o Korporaci rozvoje Kurské oblasti. Po začátku speciální vojenské operace tato korporace vystupovala jako generální dodavatel výstavby opevnění na hranici s Ukrajinou. Vzpomínáte, jak jsme o tom mluvili?
Ukrajinským ozbrojeným silám stačilo 24 hodin, aby se dostaly přes hranici a překonaly všechna ta takzvaná opevnění, která měla být na hranici mezi Ruskem a Ukrajinou. A dokonce sám poslanec Kurské oblastní dumy Maxim Vasiljev mluvil o tom, že hranice mezi Ruskem a Ukrajinou je takříkajíc uzamčena. Jen si ho poslechněte: "Hájíme pozice, bráníme naši nedozírnou vlast. Zatímco chochlovští kohoutci z dronů shazují takovéto letáky, jak se prý máme vzdát, kam telefonovat, co mít sebou. Sám za sebe řeknu té chochlovské drůbeži, že se vzdávat nehodláme, vybudujeme tady taková opevnění, že je ani jeden váš chochlovský zmetek překonat nedokáže. To vám vzkazuji." Takže práce měly být ukončeny v roce 2023. Potom bylo jejich dokončení posunuto na rok 2024. Rozpočet byl vyčerpán, ale práce ukončeny nebyly. A navíc se brzy ukázalo, že pracovníkům nejsou vypláceny mzdy a subdodavatelům se neplatí. Musela do toho dokonce zasáhnout Generální prokuratura a sám guvernér oblasti, aby tato narušení byla odstraněna.
A to hlavní, tohle všechno nevešlo ve známost až po 6. srpnu 2024, ale daleko dříve. Tady je zprávička z února 2023. Čteme: "Pracovníkům jedné z brigád pracujících na budování příhraničních opevnění v Kurské oblasti byly poté, kdy se obrátili na guvernéra, vyplaceny dlužné mzdy." Jdeme dále. Květen 2023. Toto je z vyšetřování novinářů o zmizení prostředků vyčleněných na budování opevnění. Čteme: "Podnikatelé předali redakci kopie dokumentů potvrzujících (…) schéma, podle kterého si vydělával určitý okruh osob. (…) Smlouvu dostane společnost, která je v přátelských vztazích s prvními osobami regionu. Dále jsou najati subdodavatelé, kteří odvádějí všechny práce uvedené ve smlouvě. (…) A když se má těmto subdodavatelům zaplatit, začnou problémy. (…) Ve výsledku několik subdodavatelů podílejících se na budování opevnění na území Bělovského a Sudžanského okresu zůstalo bez slíbených úhrad a jejich pracovníci bez výplat." A čím to skončilo? Jaká opevnění ta korporace postavila?
No, čím to skončilo? Skončilo to tím, že generální ředitel této korporace Vladimir Lukin a dokonce i sám guvernér Kurské oblasti byli zatčeni. A nynější guvernér Kurské oblasti Alexandr Chinštejn oznámil zrušení této divotvorné Korporace rozvoje Kurské oblasti. A kolik takových korporací máme ve státě? Já nemám v úmyslu, nechci, nemohu a nebudu obviňovat někoho ani všechny bez rozdílu z porušování zákonů, to vůbec ne. Ale přišel čas konkretizovat to. Korporace rozvoje. Co vlastně děláte? CO VLASTNĚ DĚLÁTE? Tanky? Stavíte domy? Nemocnice? Pomáháte běžencům? Pomáháte vojákům speciální vojenské operace? Asi to mnozí dělají. Ale zároveň přece víme, že je to něčí velice pohodlná vlivová páka, protože s někým smlouvu uzavřít můžete a s někým ne.
Někomu můžete poskytnout grant a někomu ne. A co je základem toho dát či nedat? Nemůžeme si snad myslet, že základem toho dát či nedat je otázka: "A co z toho budu mít já?" Jsme přece dospělí lidé! Opakuji, že nechci a nebudu paušálně kohokoliv obviňovat. Ale vznáší se to ve vzduchu. A vidíme příklady, že když už to překračuje meze, čím to potom končí. Vpádem do Kurské oblasti a trestními stíháními. Je to normální? Není snad pro nás určitým příkladem celá ta situace s tím gigantickým mnohomiliardovým programem na ozdravení Volhy? Jen si vzpomeňte. Byl schválen projekt pod názvem Ozdravení Volhy, na který bylo v první etapě ještě v daném roce vyčleněno 127 miliard rublů. A nyní byla díky úsilí, podle mého absolutně hrdinné ženy, poslankyně Státní dumy Žanny Rjabcevové provedena kontrola, která zjistila, že ze 121 prověřených objektů jich jen šest splňuje ukazatele.
"Kromě náměstkyně předsedy výboru Státní dumy pro ekologii a ochranu životního prostředí Žanny Rjabcevové se členem parlamentní komise stalo také hnutí Národní fronta a zástupci dvou rezortních ministerstev: výstavby a přírodních zdrojů. To, co kontroloři uviděli na vlastní oči bylo šokující. Takto vypadají stále nefunkční čističky postavené podle federálního projektu v Novém Nekouze Jaroslavské oblasti. Vedle je potrubí, ze kterého přímo na zem vytéká vodopád kanalizačních odpadů, smrad je tu odpovídající. Ty čističky postavené za 142 miliónu rublů nikdy nebudou funkční, protože nebyly postaveny správně. Tady to vše teče, tudy, tudy a dál do Volhy… V rámci projektu jsme objeli už 13 regionů našeho státu a mnohé hlavy regionů nám odpovídají nacvičenou frází: "Státní dozor vše schválil, ministerstvo výstavby vše schválilo, peníze byly vyplaceny." Někde ta stavba doposud nebyla ukončena, někde už ano, ale nenašli se odborníci, kteří by měli pracovní zkušenosti s novým a drahým zařízením.
A pozvat si odborníky, kteří by personál zaučili, se místní úřady jednoduše neobtěžovaly. Každý region… Teď budu mluvit o Samarské oblasti, máme tu objekt, který nebude funkční, jde o ten Něftěgorsk. Teď ho staví, za 500 miliónů. Jenže se dá říci, že ty peníze prostě spláchli do záchodu. Jak to nazvete? Korupce? Nedbalost? Přitom ty peníze byly už vyčerpány z 99,85%. Jak se vám líbí úroveň úřednické poctivosti? Která je menší než 5%?! Nu, není to snad podobné? Jen se podívejte! – Kolik od vás jako od subdodavatele vymáhali na tomto objektu? – Tři sta. – Tři sta miliónů rublů. Kdo? Příjmení! – Edel. – A kde je teď? – Ve vazbě. – Ve vazbě. Dále. Nezaplatil jste mu, a co začalo? Nebo pokračovalo? – Nu, částečně jsme mu platili a částečně ne. – Takže vy se skupinou osob, aha. Dávali jste tedy úplatky, je to tak? – Vymáhali je ode mne. – A dával jste je? – Nu, dával. – Tak. A co dál, jak to bylo dál? – Dál to rozhodne soud.
Je nabíledni, že šlo o vymáhání úplatků. Vyšetřovatelé si myslí, že pachatelé budou odsouzeni a půjdou do vězení. Nejde vůbec o to, abychom tu někoho odhalovali. Ale pochopte, že každý takový konkrétní případ, který se dostane na veřejnost, podrývá snahu těch lidí, kteří chtějí pomáhat frontě i týlu, kteří chtějí vynakládat své peníze na konkrétní věci, konkrétní činy, kteří chtějí vědět, kam ty peníze odcházejí a radovat se, když dosáhnou svého adresáta. Když se tohle dostává na veřejnost, tak je to právě tím podrýváním snahy lidí, kteří chtějí čestně pomáhat. Řeknou mi: "Tak proč to všechno vytahovat na veřejnou diskusi? Jaký to má smysl, když to skutečně tak škodí?" No víte, ono je to tak, že kdo četl Evangelium, zná jednu velice důležitou frázi: "Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno. (a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo; Marek 4:22) A až se tu pravdu dozví ti, kteří se vrátí z fronty…
A oni se z ní vrátí! Budou pokládat otázky a odpovědi, které na ně dostanou, se nemusí shodovat s těmi, jaké byste si přáli. A já se bojím, že si to mnozí potom pořádně odnesou. A hned mne napadá, okamžitě mne napadá velice blízký příklad, ten případ Romana Aljochina, kurského blogera, známého, talentovaného, který dobře psal a sbíral humanitární pomoc. Lidé mu velmi důvěřovali. A jaký byl výsledek? Ve výsledku šlo o takovou malinkatou Korporaci rozvoje o jednom člověku. Podívejte se. Vojenský bloger z Kursku Roman Aljochin upadl do podezření z praní peněz a daňových úniků pod rouškou poskytování pomoci účastníkům speciální vojenské operace. Dostalo se nám do rukou video, kde Aljochin vypráví, že přes jeho dobročinný fond je možné vyprat stovky miliónů rublů. Jak takové podvodné schéma funguje, podrobně zjišťoval Alexandr Orlov. "Po válce mohou přijít za každým, ale my řekneme: 'Lidičky, vidíte? Tady to máme zdokumentované.'"
Tyto záběry byly natočeny skrytou kamerou už před několika dny, ale na sociálních sítích se objevily až dnes. Vojenský bloger a veřejný činitel Roman Aljochin probírá s nějakým byznysmenem schéma, které mu pomůže vyprat 200 miliónů rublů: "Nechte mne o tom popřemýšlet den dva a já ten mechanismus najdu." Podle plánu by měla obchodní organizace převést velkou částku na Aljochinův dobročinný fond, peníze by byly určeny na humanitární pomoc vojákům v zóně speciální vojenské operace a sám "dobrodinec" by potom vše potřebné kupoval a dodával na místo. Zní to ušlechtile. Ale podle dohody by ve skutečnosti 50 miliónů zřejmě skončilo Aljochinovi v kapse a množství dodaných léků by bylo papírově navýšeno. Vše by to ale pozvedlo dobrou pověst účastníků tohoto schématu. "Řeknu ti, že ten člověk, který na to dá ty peníze, potřebuje mít daně v pořádku, tak se to musí udělat tak, abys ještě dodávku tisícovky Nefopamu podepsal, ve smyslu oficiálně.
Okamžitě si to může odepsat." Ano, já chápu, že existuje určitě obrovské množství způsobů, jak to právně vysvětlit, ospravedlnit, že šlo o slova vytržená z kontextu. Ale řekněte mi, co si pomyslí obyčejný člověk, který si vytáhne bankovku z kapsy a chce ji poslat vojákům, aby si za ni něco pořídili, nebo jim třeba za ni nakoupili bonbóny. Bude se mu líbit právní mechanismus ospravedlňující všechno to, o čem tu mluvíme? Nebude! A takových bude mnoho. A to právě vyvolává ten pocit, jako by tu existovaly dva státy. Je tu jeden stát, který válčí, který reálně, REÁLNĚ válčí. K tomuto státu patří ti, kteří v týlu pomáhají těm na přední linii, pletou sítě, sbírají peníze na drony, na auta, na zbraně, na uniformy, léky, potraviny a tak dále. To jsou tito lidé, to je jeden ten stát.
A je tu druhý stát lidí, kteří napřed operaci hněvivě odsuzovali, práskali za sebou dveřmi a opouštěli stát, a potom poněkud ztichli, když zjistili, že by to mohlo být nebezpečné a dál se v soukromí scházeli se stejně smýšlejícími. A potom vycítili takovou neviditelnou, ale citelnou podporu, opět zvedli své hlavy, narovnali ramena, neboť ucítili svou beztrestnost a neviditelnou, ale citelnou podporu určité části mocných. A opět tu všude vykvetli s tou svou pokleslostí, demonstrativně a nezkrotně, veřejně. Předvádějí se tu s pokřivenými úsměšky se svou beztrestností a se vší svou tupostí svými podpatky šlapou na krvácející mozoly, spokojeně se vysmívajíce na plnou hubu: "Nu, a co mi uděláte? Kde jsou ty vaše principy? Zač stojí celá ta vaše moc a síla?" Ale projevují se tu i další podobné úkazy, ne tak okaté a vyzývavé. Víte, je to taková naivní sabotáž. Vysvětlím proč.
Tak si to vezměte, 31. července ruský prezident podepsal zákon, který zakazuje vyobrazovat kultovní budovy bez náboženských symbolů, tedy bez křížů, půlměsíců a tak dále. A co vidíme, že se děje po jeho podpisu? V Moskvě se 25. září konalo Fórum rizikových investorů a na jeho reklamě byl Chrám Vasila Blaženého bez křížů. A na webu už o kříže připravili i Katedrálu Krista Spasitele. A co se stalo, když se lidé začali rozčilovat? Našli nejjednodušší cestu, aby nemuseli plnit zákony podepsané prezidentem, tak prostě úplně odstranili Chrám Vasila Blaženého i Katedrálu Krista Spasitele. Takže nevrátili kříže na jejich místo, ale odstranili tyto svatyně z reklamního poutače. A ještě se ukázalo, že v ruských školách na olympiádách ruského jazyka používají zadání s texty rapera, zahraničního agenta Oxxxymirona.
Jednalo se o případ žáků jedenáctých tříd v Soči. Žáci školy č. 25 v Soči vyprávěli, že na nedávné olympiádě ruského jazyka se objevil verš z Oxxxymironovy tvorby: "Tvůj rap je manipulace a můj slovo do pranice." V zadání byl tento zahraniční agent označen jako "slavný raper". Tak co? Ví o tom něco ministerstvo osvěty nebo ne? Víte, chtěl bych vám připomenout jeden krátký úryvek z mého filmu "Unaveni sluncem 2: Citadela, z roku 2011. Podívejte se. Veliký nepřítel na nás zaútočil. A jsou tu tací, kteří si myslí, že to mohou přečkat zavrtaní ve svých doupatech, počkat až jak to dopadne. Je jim úplně jedno, kdo tu vládne, zda naši nebo Němci, hlavně, aby je nechali na pokoji. Nic nedělají pro naše vítězství a už jen tím nepříteli pomáhají. Co s nimi máme dělat? Řekni mi, Kotove. A co bude potom? Až porazíme Hitlera?
Co řekne voják, který se z fronty vrátí bez ruky nebo bez nohy svému sousedovi, který celou válku proseděl doma v teplém županu a pantoflích? Hm? Dokáže mu to odpustit? A co my, Kotove, dokážeme mu to odpustit? A takových budou milióny, těchto zbabělců, kteří přečkali válku v okupaci. A co s tím máme dělat, Kotove? Bude nová občanská válka? Stalin uvádí příklad strašné logiky války. Ona je logika války vždy strašná. Ale je to přece zajímavé. Jestliže se dnes nacházíme ve válce, jaká logika by měla být uplatněna, řekněme, vůči těm lidem, kteří se podíleli na tom případu z Kerči s vojákem ze speciální vojenské operace, který přišel se ženou do restaurace a oni ho z ní vyhodili jen proto, že byl ve vojenské uniformě?
Jen si to připomeňte! - Promiňte... - Tento týden se změnil… - Ty jsi z ochranky, že? - Ano. - A co je za problém? - Máme tu předepsaný oděv. - No a co? - Nemohu vás pustit ve vojenské uniformě. - Já nejsem v uniformě. - A co to máte na sobě? - A co s tím bude dál? - V jakém smyslu dál? - To nemohu jít dovnitř, nebo co? - Nemůžeš jít dovnitř. - Proč? - Vždyť ti říkám, že ve vojenské uniformě to nejde. - Nemůžeš? - Nemohu. - A co s tím mám dělat já? - Co tu žvaníš? Vždyť říkám, že lidi ve vojenské uniformě nepouštíme. Ano, tomu vojákovi se omluvili. Bylo řečeno, že kerčenské vedení a správa nikdy podobná nařízení nevydávaly. Ano, tak to je. Je to tak. Ale to není ojedinělý případ, je to tendence, když lidé nedýchají tím, čím dýchá stát a nemohou svou nepřízeň k němu vyjadřovat veřejně a adresně, tak jako krysí smečka útočí na ty, kteří jim nemohou odpovědět kvůli svému zranění nebo kvůli tomu, že nejsou sami, ale v doprovodu dívky, manželky, nebo prostě proto, že ani nechápou, jak se na něco takového vůbec dá odpovědět. A to se tu projevuje jako tendence.
V roce 2022 jsme mluvili o důstojníkovi, kterého nepustili v uniformě do restaurace v Moskvě. BesogonTV: "Je-li Bůh s námi, tak kdo stojí proti nám?" Úryvek z pořadu z 16. září 2022. v Moskvě do restaurace Magadan, když tam přišel na oslavu narozenin své matky. Žádali ho, aby šel zadním vchodem. Co to jako má být? V této uniformě Pavel hned po splnění služebních povinností spěchal popřát své mámě k narozeninám. Telefonicky nám Pavel sdělil, že mu jako důstojníkovi ruské armády dovolili vejít dovnitř pouze vedlejším vchodem. Takže by musel projít keři a záhony. "Navrhli mi, že mne provedou jakýmsi vedlejším vchodem nebo přes jakési záhony či brankou, neřekli to přesně, abych nešel přes restauraci, ale nějak to zezadu obešel a připojil se tak ke své rodině."
Kristina Akoni, důstojníkova dívka. žádné informace o předepsaném oděvu nemají. Nikde tam omezení nejsou. Bylo to absolutně nespravedlivé." Potom se to stalo v Simferopolu, ve Voroněži, potom zase ve voroněžské kavárně, a pak v Uljanovsku. Je to systémový, názorný případ. Já nejsem zákonodárce, ale jsem hluboce přesvědčen, že dokud nebudou přijaty tvrdé a jasně vyložitelné zákony, které ochrání ty, kteří se budou vracet z fronty, tak se ta energie bude hromadit. Tato beztrestnost vede k případům do nebe volajícím svou odporností a drzostí, která překračuje vše, co by si člověk vůbec dokázal představit. Jen si vzpomeňte na toho mladíka z Barnaulu Alexandra Jevgeněviče Jeroškina, jak hrozil těm, kteří ho něčím urazili, svými styky, které mu prý umožní poslat je šupem na speciální vojenskou operaci. "Zítra *** pojedeš na speciální vojenskou operaci, to ti povídám, chlape. Zítra tam pošupajdíš.
Až tam budeš ***, budeš se modlit k Bohu, *** cucat, aby tě ***. Co do mne strkáš, a?! Víš, čí jsem ***, čí jsem ***? Ten, co mne urazil, už je dávno dvoustý (padlý). Jako *** se tam válí. A ty *** se tam budeš válet zítra." Jen si to představte. Ten, kdo urazil tohoto zmetka, má za trest jet bránit Vlast tohoto zmetka! Je to normální? Samozřejmě, že když vystřízlivěl, tak se omluvil. Donutili ho k tomu. Jenže není jediný, kdo si myslí, že trest za urážku má být odeslání na speciální vojenskou operaci se sázkou, že vás tam za tu urážku zabijí. Je to normální? Může si vůbec duševně zdravý člověk něco takového pomyslet? Očividně si to může pomyslet tato kouzelná krasavice, dcera úřednice Vologodské oblasti, která také za svou urážku hrozila odesláním na speciální vojenskou operaci. Tohle psala na sociálních sítích tomu, co ji urazil: "To ses frajírku asi spletl, ne? Víš, kdo je moje máma? )) Starostka!
(Pošleme tě na speciální vojenskou operaci.)" A jak? Jak? Ty ****! Řekněte, nač sázejí ti lidé, kteří nechtějí do kavárny pustit veterána speciální vojenské operace, protože má na sobě uniformu, kteří vyhrožují za urážku, že se postarají, aby šel na frontu a skončil jako dvoustý? Na to, že až prohrajeme tuto válku, tak sem přijdou ti, kteří je za jejich zradu odmění? Nebo snad sázejí na "civilizovanou" Evropu, která už dnes přišla o svou tvář, o svou imunitu, o svou nezávislost, o svou kulturu, a která svou zbabělost nazývá tolerancí? Nebo sázejí na všemohoucnost prezidenta USA, který je tak "hluboce" ponořen do mezinárodních procesů a tak "vážně" se zabývá svou mírotvornou činností, že si plete Arménii s Albánií a Ázerbájdžán s Kambodžou?
Pochopte, že při tomto strašném a nemyslitelném rozvrstvení, které jsem vám tu teď popsal, ta část státu, která dnes válčí na přední linii a ta část, která je s nimi zajedno a pomáhá jim, tedy všichni ti lidé, pro které je například zcela přirozené považovat takovouto módní přehlídku ve Francii za hnus a pokleslost, ti lidé, kteří jsou vyhlášeni svou stoickou trpělivostí, v určitém okamžiku, stejně jako v roce 1812 nebo 1941 vezmou vše, co budou mít pod rukou a může se jim hodit a možná i za cenu svého života vám připomenou vaši zradu. A i když o tomto všem mluvím, tak vůbec nepochybuji o našem vítězství. Musíme vyhrát. Jsme povinni vyhrát. To je naše budoucnost. To je záchrana ruské civilizace. Ale aby toto vítězství nastoupilo rychleji, musíme se učit, učit mluvit pravdu a to hlavní, pravdě naslouchat. V tomhle se musí tato dvě Ruska spojit, spojit se v Rusko-vítěze.
A ilustrovat to, o čem jsme tu dnes mluvili, bych chtěl jednou písní, kterou napsal velice dobrý básník, člen Svazu spisovatelů Ruské federace Nikolaj Vladimirovič Karelov. Velice přesně vysvětluje ty problémy, které před námi stojí. Poslechněte si ji. Čtvrtý rok trvají bojové strasti, Už čtvrtým rokem válka běží, Bojují, bojují synové vlasti A "elita" cpe se a prachy těží. Umírá se a bojuje lítě, Chlapci i otcové spolu jdou. Matky ty pletou maskovací sítě, Takové ruské matky jsou. Na přední linii posílají, Co pomoci může, vše, co se dá. Co kdo dostane nerozlišují Radost z ponožek každý má. Co vojákům třeba dodávají... I drony, i vesty, i vodu k pití. Děti jim dopisy posílají, Přání a láska se z nich svítí. Už čtvrtým rokem válka běží, Jak nazývá se jedno je. Konce dohlédneš jen stěží, Však armáda směle bojuje. Jen "elitu" to nezajímá, Zač umírá se a bojuje. Ta nadále své prachy ždímá, Jen šoubyznyz u ní boduje. Maledivy a Courchevel vnímá, Opálení je hlavní hit, Mobil jen holky, hospody snímá, pyšní se, zač co utratit.
Probuď se země, válka je zas, Žádná hra, lidé umírají, Ze sna se proberte, už je čas, Všichni, i ti, co prachy mají. Pro vítězství je třeba práce, Snaha všech i v poli i v týlu. Držme se všichni spolupráce, Ta hlavně dá nám sílu! Vlast máme jednu, jedinou, Vyhrajem o tom pochyb není. A tyhle strázně pominou, Když sejdeme se ve souznění. Nu, já doufám, že tato skvělá píseň dostatečně zřetelně ilustrovala nám všem to, o čem jsme dnes mluvili. A to je prakticky všechno. To, co jsem dnes chtěl s vámi probrat, už jsme myslím probrali. A abych neporušil naši tradici, tak dokud běží speciální vojenská operace, chtěl bych vám navrhnout, abychom pozvedli pohár za vítězství, za NAŠE vítězství. Ó, jako vždy náš námořní podporučík Krivoručko přišel nevhod a řekl: "Odcházet budeme po jednom. A kdyby něco, tak jsme geologové." Už se netrpělivě těším na naše nové setkání, dá-li Bůh. Mějte se pěkně!