14.10.2019 Otázka – Odpověď
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den.
Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu. Dnes je 14.10.2019. Opět začneme Ukrajinou. Mnozí se zajímají o takzvanou kyperskou variantu urovnání konfliktu na Donbasu, kterou připustil ukrajinský ministr zahraničí Pristajko, podle něhož prý pět let jednání v Minsku nepřineslo žádný úspěch, proto se Kyjev bude možná nakonec muset smířit s existenci DLR a LLR. A následuje jeho citát: "Možná to bude ta kyperská varianta vývoje, kdy si je stát sice vědom, že ho okupant připravil o území, ale bez ohledu na to v sobě nalézá dost sil rozvíjet se a jít dál tím směrem, jaký jsme si my, většina národa, pro sebe zvolili." Okomentujte to prosím.
Tady by ani nebylo moc co komentovat, kdyby se okolo toho nerozpoutaly spekulace různých odborníků a politologů, kteří prý v té kyperské variantě uviděli spásu. Obecně, abych pravdu řekl, když nějaký politik nebo politolog začne přemýšlet o kyperské variantě jako o východisku z té situace, která vznikla na Ukrajině, tak se na něj dívám a přemýšlím, zda má všech pět pohromadě. Zda vůbec ví, co říká? A z toho asi plyne, že mnozí politici ani politologové vůbec nechápou, o čem to mluví.
Globální politika leží mimo jejich chápání, mimo okruh jim známých pojmů. Konceptuální moc také leží mimo okruh jim známých pojmů a bez těchto znalostí porozumět tomu co a jak, není možné.
Jsou tu takové dva bloky. Jak vlastně vypadá ta kyperská varianta? Nemyslím tak, jak ji vidí politologové, protože je to zcela jinak. Vše to uvidíte ve zcela jiném světle, pokud k tomu přistupujete z pozic globální politiky a z pozic konceptuální moci, přes Dostatečně všeobecnou teorii řízení, když použijete plnou funkci řízení, priority řízení.
Takže tedy k té první variantě, která je zásadní, tedy přesněji ne variantě, ale postoji. Gosudar, car Mikuláš I. jednou řekl: "Tam, kde jednou zavlála ruská vlajka, nesmí být víckrát spuštěna!" A jaký postoj zaujímají někteří ti politici a všichni ti další? Bunšovský, jako ten domovník Bunš! (z filmu Ivan Vasiljevič mění povolání) "Kemská volosť? Jen si ji vezměte!" "Vždyť jsme o ni bojovali?" "No a co?" Vše, co bylo pod ruskou vlajkou, pod ruskou vlajkou také musí zůstat. To je nesporná státní politika Ruska.
A druhá okolnost?. Ta souvisí s něčím jiným. Zaprvé, už jsem mluvil o tom, že jakékoliv územní rozčlenění Ukrajiny povede k zachování banderovské líhně, což znamená, že na zbytku území nebude mír ani štěstí, protože oni už přišli. Kdo tvrdí, že zůstanou tam, kde jsou?. Vždyť byli vychováváni pro jiné účely. A už přišli. Už v roce 2014 měli za úkol přijít a uspořádat něco na způsob Volyňského masakru, kdy by více méně ozbrojení "svidomí" a banderovci zabíjeli vším, co by jim pod ruku přišlo...
To by vyvolávalo obzvláštní krutost při zabíjení lidí, neozbrojených lidí tím, co by měli právě po ruce. Proto také ti banderovci neměli v rukou tolik zbraní, kterými je zásobili potom, kdy jim sebeobrana lidí na Donbasu nedovolila uspořádat tentokrát již Donbaský masakr podobný tomu Volyňskému.
Proto je třeba s těmi banderovskými líhněmi skoncovat. Pochopte, že je třeba ukončit ten experiment, ten krutý experiment ve vztahu k ruským lidem, kdy na Haliči z lidí, z ruských lidí vyrábějí banderovský dobytek, zmetky, upíry, jejichž posláním má být vybíjení ruských lidí.
Připomenu, že ten projekt banderizace Ukrajiny byl spuštěn velmi dávno. Nebylo to dokonce ani v tomto století. To Daniel Haličský jako první obdržel svou korunu od papeže (13. století). A proč na to přistoupil? Protože se ten stát nacházel na hraničním území, kde na jedné straně byla Horda (Orda) a na druhé křesťanský, katolický svět, takže se pokoušel s ohledem na tyto okolnosti manévrovat.
O nutnosti získat nějakou korunu podle mne píšeme v naší práci Válka, že? I když se fakticky jedná o druhou část práce Stát jako systém pro přežití národa, ale tato práce se jmenuje Válka. Je nutné mít představu, oč se jedná. Co je to stát, jak funguje a až s těmito znalostmi hodnotit možné varianty, včetně té kyperské ve vztahu k Ukrajině. Naše práce Válka již byla vydána v písemné podobě. Už bude možné si ji koupit, je to tak? V každém případě již byla vytištěna a v nejbližší době se má dostat do prodeje.
Díky této knize si budete moci ujasnit, co je to stát. Stát, to je systém pro přežití národa se zachováním jeho kulturní identity. Stát, to je státnost plus území, vodní plochy a vzdušný prostor spravovaný danou státností. Státnost, to je subkultura samořízení společnosti záležitostí celospolečenského i místního významu. To je celková definice státu. Jakmile něco z toho chybí, nejedná se o stát.
Pokud se z tohoto pohledu podíváme na Ukrajinu a na Kypr, tak uvidíme, že se nejedná o žádné státy. Výslovně se nejedná o systém pro přežití národa se zachováním jeho kulturní identity. Vždyť co tam pozorujeme? Vidíme, že je ve vztahu k Ukrajině realizován projekt "banderovštiny", převýchovy ruských lidí, aby je bylo možné poslat do války proti zbylému Rusku. A na to byl zaměřen ten další krok.
V roce 1245 byla přijata ta koruna a v roce 1596 uzavřena Brestlitevská unie. Jen si povšimněte, v jakých časových horizontech dokážou pracovat. Od té doby, kdy tu začala působit uniatská církev, začalo probíhat efektivnější přeformátovávání myšlení lidí. Ale strukturně ten projekt na formování slouhů, banderovců, těch cvičených psů, které je možné štvát proti lidem, aby je rozličnými způsoby zabíjeli, začalo realizovat až Rakousko-Uhersko s příchodem Franze Josefa do jeho čela v roce 1849 v důsledku té revoluce, kdy byl Mikuláš I. nucen poskytnout pomoc rakouské koruně při potlačení revolučního povstání, které by vedlo nejen ke zhroucení státu, ale vyvolalo by destruktivní následky v celém tom regionu, jež by se zle podepsaly na veškerém tamním obyvatelstvu.
Ale právě v této válce byly poprvé zformovány paramilitantní jednotky z tehdejších "banderovců". A to právě jejich zvěrstva Maďaři připisují ruské armádě. Jenže se jednalo o první praktickou zkoušku banderovců při provádění kárných operací, a potom se to už jen dále rozvíjelo. A vždy tento projekt vedl někdo z členů vládnoucí rodiny.
Všichni asi znáte plukovníka Viléma Vyšívaného, toho arcivévodu, Viléma Habsbursko-Lotrinského? Ten chodil ve vyšívaném kroji, psal verše v ukrajinštině, byl to prostě takový kovaný "Ukrajinec", činil si nárok na ukrajinský trůn. Ten potom také řídil ty banderovce v boji proti sovětské moci. Takže tento strukturní projekt, který začal v polovině 19. století, projekt na zformování Člověka služebného, toho krvežíznivého zvířete v lidské podobě vraždícího všechny bez rozdílu.
Mnozí se rozhořčili, jak mohu vyzývat k tomu, aby někdo vůči banderovcům uplatnil tu variantu, jakou zrealizoval Hitler vůči Röhmovi. Tak zaprvé.. Jedni jako druzí jsou fašisté, ať tedy jedni zloduši pocítí hněv jiných zloduchů (odkaz na Korán). Ať si to vyřídí sami mezi sebou. Ať se zabíjejí vzájemně mezi sebou: "Mor na oba vaše rody!" (Romeo a Julie). A za druhé: "Proč by mi mělo být líto těchto nelidí?" Kteří na náboje psali: "Vše nejlepší dětem" a ostřelovali s nimi školky!
A tohle mají být lidé? A pokud tyto neřády zlikvidují jiní neřádi, beze zbytku a bez soudu, jakkoliv, tak to u mě nevyvolá ani slovíčko soucitu. Jsou to zmetci, kteří se lidem jen podobají.. Oni přišli na Donbas zabíjet a zabíjejí tam. Zabíjejí tam civilní obyvatelstvo.. Jen proto tam přišli. Oni nepřišli bojovat, ani to dost dobře neumí.. Umí jen vraždit různými způsoby. Jedná se o projekt výchovy "svidomého banderovce", "svidomého Ukrajince". A opakuji, že ten projekt je strukturně realizován od poloviny 19. století. To je jedna okolnost. Takže tu máme území Ukrajiny a údajný ukrajinský stát.
A teď nám tedy nabízejí kyperskou variantu.. Kdo zná tu kyperskou variantu? Co to jako má být? Ta kyperská varianta? To téma je dost rozsáhlé a velmi zajímavé, takže ho nemůžu vyložit celé, jen v hlavních bodech. Aby bylo srozumitelné, oč jde, a kde musí hledat informace ten, kdo si chce ten problém ujasnit.
Takže řešení toho problému černomořských průlivů Bosporu a Dardanel stojí před Ruskem již dlouho. Stejně jako před Ruskem stál problém útisku evropských křesťanských národů Osmanskou říší. Proto také měla carevna Kateřina II. V plánu získat plnou kontrolu nad veškerým křesťanským územím a sebrat ho Osmanské říši. Právě kvůli tomuto úkolu byl jeden z jejích vnuků pojmenován Konstantin, Konstantin Pavlovič, druhý syn Pavla I. Do té doby se jméno Konstantin mezi jmény carské rodiny nevyskytovalo, ale poté se tam stalo dost populární. A Rusko mělo všechny šance ty průlivy získat.
Ale dříve, než o tom začneme mluvit, musíte pochopit jednoduchou věc. Ve světě se vše rozvíjí.... Globalizace je projekt... Globalizace je proces objektivní, jehož podstatou je, že probíhá proces koncentrace řízení výrobních sil na planetě Zemi. A ten zrušit ani zakázat není možné. A v tomto ohledu si ten silnější systém vždy podřizuje ten slabší. Aby mohl existovat nějaký stát, musí mít soubor kompetencí a to hlavní, takový stát musí mít dostatečný počet obyvatel, aby si ten soubor kompetencí na příslušné civilizační úrovni rozvoje byl schopen zajistit.
No a Kypr do roku 1489, kdy poslední královna předala jeho řízení Benátkám, přišel o schopnost poradit si sám s udržováním své státnosti, státu. Vyčerpali v tomto ohledu své kapacity, proto bylo řízení otevřeně předáno Benátkám. A co byly zač ty Benátky? Benátky a Janov byly dvěma centry koncentrace řízení, které tehdy plnily roli dnešního euroasijského bloku globálního prediktoru. Tímto centrem koncentrace řízení je podmínečně možné nazvat Švýcarsko. A euroatlantického bloku globálního řízení, jehož centrem je podmínečně možno nazvat Velkou Británii.
Takže když před globálním prediktorem vyvstal tento přednostní úkol, že jednou tyto procesy koncentrace řízení na planetě Zemi budou ukončeny. Tak si jako první vytyčil tento cíl a v režimu tandemu začal řídit globalizaci ve svých cílech. Takže tenkrát existovala ta dvě centra: Janov a Benátky. V patnáctém století byl region okolo. Středozemního moři již plně ovládnut a bylo zapotřebí se posunout dál v ovládnutí dalších území. Jinak by zformovaná impéria, zformované státní subjekty mohly potom poškozovat jejich uplatňované řízení.
Co tedy bylo zapotřebí z hlediska globálního prediktoru podniknout? Při přenosu centra koncentrace řízení nějakým směrem, muselo být ovládnuté území někým spravováno. Pro splnění tohoto úkolu Benátky vytvořily Osmanskou říši. A po celou dobu existence Osmanské říše. Benátčané plnili roli diplomatů a tajných služeb, a kreditně-finanční systém byl pod kontrolou židů číslo dva - Arménů.
Ten subjekt, který založili dál v Evropě se napřed nacházel v Nizozemí, Holandsku. Takže současně, historicky téměř současně byly formovány dva subjekty. Ve Středozemí Osmanská říše a na severu, na Baltu zase Holandské impérium. Ať už to tedy bylo, jak chtělo, zatím jim na severu narostl státní subjekt, který svou vnější politikou začal zasahovat do globální politiky. Oni prošvihli určitý okamžik a ten stát se již zformoval, bylo jím Švédsko.
Takže aby Švédsku přistřihli křidélka, museli Holanďané respektive Angličané, protože to je jedno a to samé. Neboť Holandsko se ukázalo být z pevniny zranitelné, a tak bylo centrum koncentrace řízení přeneseno dál, do Velké Británie. Zatímco Švýcarsko je ve svých horách nepřístupné. Takže Holanďané realizovali projekt přeformátování Ruska, kdy místo dynastie Rurikovců dosadili dynastii Romanovců. A úkolem Petra I. bylo rozdrcení. Švédského impéria. On si s tím sice poradil, ale to zase posílilo Ruské impérium, což v plánu globalistů nebylo. Ale to teď ponechme stranou.
Je třeba si uvědomit jednoduchou věc. Když Benátčané odcházeli, drželi dál pod kontrolou území Středozemního moře. Takže když Kypr o sto let později přišel o sílu udržet se dál jako stát, tak si toto území vzali pod svou kontrolu Turci, Osmanská říše. Existuje určitá rádoby nauka nazývající se "geopolitika", taková oblbovačka pro dospělé nekňuby. A existuje takový výrok - Zeměpisná poloha je neodvolatelným rozsudkem.
Existují geopolitické body, tedy území strategického významu. No a Kypr je takovým územím strategického významu pro kontrolu Středozemního moře, proto byl samozřejmě Benátkami předán pod kontrolu Turecku, Osmanské říši. A v tomto formátu tedy existovaly a všechno by bylo v pořádku, jestliže by Osmanská říše byla způsobilá v tom aspektu, jak to plánovali její zakladatelé. Jenže Osmanská říše založená Benátčany byla vnitřně nestabilní a sužována mnohými protiklady. A to hlavní, ten základní úkol, který byl Osmanské říši uložen, tedy být tím nožem ohrožujícím podbřišek Ruska ji v řadě těchto válek podlomil. Osmanská říše začala upadat dříve, než to bylo v plánu.
Potom došlo k další věci. Pod útlakem Osmanské říše se nacházely křesťanské národy, které samozřejmě tíhly k Rusku, neboť Řecko bylo pravoslavné a Rusko bylo také pravoslavné. A Rusko bylo tím jediným subjektem globální politiky, který mohl pomoci Řecku v obnovení jeho státnosti a státu. Takže Rusko na tom začalo pracovat, protože v tom vidělo i velký prospěch pro sebe. Tak by totiž bylo možné snadno získat ty průlivy v Dardanelách a Bosporu, proto také velkoknížete nazvali. Konstantinem Pavlovičem.
Ale v roce 1815, kdy jedinou mocnou silou v celé Evropě a vůbec v tehdejším světě bylo Rusko, Alexandr I. na pařížském kongresu, aby vyhověl... To byl jeden z těch, co snil o tom udělat si oko u Angličanů za každou cenu. Takže aby vyhověl Angličanům, prohlásil, že se přestává angažovat v řeckých záležitostech. To byl šok, protože tenkrát ta situace byla pro Rusko maximálně příhodná, aby se mohly splnit plány Kateřiny II., všechno se vyvíjelo přímo báječně. V Evropě neexistovaly síly, které by Rusko dokázaly zastavit.
Vyslání dvou divizí, které se mohly v klidu přesunout územím Rakouska-Uherska do Řecka, by mohlo vést k tomu, dokonce i jedna divize by stačila... Takže to mohlo vést k tomu, že by se ta divize proměnila v armádu v plné síle, která by obnovila státní suverenitu Řecka, přičemž by bylo převzato pobřeží Černého.... Marmarského a Egejského moře obydlené Řeky, na poloostrově Malá Asie. Veškeré území u toho Černého moře by díky vytvoření řeckého státu výslovně v tomto rozsahu až do...
Vzpomínáte, že Diogenés žil ve svém sudu ve městě Sinop? Celé toto území by se proměnilo v ruské území, bylo by územím Ruska. Zastavit ten vítězný pochod... Přičemž by ani nebylo nutné nijak zvlášť s tím Tureckem válčit, protože v té době nebylo vůbec schopné bojovat. Připomenu, že v roce 1811, 22. června v bitvě u Ruse (Ruščuku) Michail Illarionovič Kutuzov, pod jehož velením bylo 14 tisíc vojáků, na hlavu porazil šedesátitisícovou armádu, tureckou armádu, která jen mrtvých měla 5 000. Souhrnné ztráty ruské armády činily 500 vojáků. Turecko bylo tehdy oslabené jako nikdy a nic by proti obnově Řecka nezmohlo.
Takže by potom také nebylo nutné na konci 19. století bojovat o Bulharsko Nic z toho by nebylo nutné. Celé Černé moře by se stalo ruským mořem. Anglie do toho nijak nemohla zasáhnout, protože na to neměla dost sil, aby vstoupila do Řecka. Co tedy pro ni bylo důležité? Bylo důležité získat od cara souhlas, že se nebude zabývat řeckými záležitostmi. Proto také Alexandr I. jako vždy vyšel vstříc svým anglickým partnerům a ti potom vstoupili do Řecka, až když k tomu měli dost sil. A tam potom vytvořili řecký stát podle svých parametrů, ale to už bylo v roce 1864. A ještě je třeba říci, že předtím tam od roku 1800 do roku 1815 existovala republika Sedmi ostrovů, budoucí Spojené státy Jónských ostrovů. Takže tehdy všechno bylo možné, vše to šlo zařídit.
A já to všechno nevyprávím jen tak. Ta věc se má tak, že Kypr je ve svém základu obydlen právě Řeky, právě Řeky, takže historicky tíhnul k Řecku. Turecké obyvatelstvo bylo historicky na Kypru vždy menšinou. A jako geopolitický bod se Kypr nachází ve velmi výhodné poloze pro kontrolu celého východního Středomoří.
Takže základem globálního řízení bylo vzít tento bod pod svou kontrolu, vytrhnout ho z jednotného světa, v daném případě toho řeckého, a rozdělit ho do dvou subjektů, aby potom využívajíc těchto protikladů bylo možné řešit... Přičemž oba ty subjekty jsou pod kontrolou globalistů. Sama Osmanská říše byla produktem stvořeným Benátčany, stejně jako Anglie. Benátská strana byla velice dlouho silná ve Velké Británii.
A co se tedy děje teď? Kromě všeho ostatního jde i o přírodní zdroje. Velká naleziště plynu už v tom regionu našli a je předpoklad, že tam mohou být i velké zásoby ropy.
Takže jak vypadá ta kyperská varianta? Nu, území máme a obyvatelstvo holt půjde společně s ním. Takže Řekové o svou kulturní soudržnost se svým jednotným územím Řeckem přišli a navíc tam došlo k zahraniční invazi ze strany. Turecka, která ohrožuje kulturní identitu Řeků.
Teď se podívejme na Ukrajinu. Co tam vidíme při porovnání s kyperskou variantou? Uvidíme to samé. Ukrajina byla (jako celek) vytržena z jednotného prostoru ruského světa a byla rozdělena na dvě části. Jedna část je jakoby křesťanská, porovnáme-li to s tou kyperskou variantou, tak se rovné té řecké části, ano?. A kdo to tam má pod kontrolou? Mají tam anglické vojenské základny, které tento region kontrolují a řídí.
V dané situaci, pokud si stát nedokáže zajistit určitý soubor kompetencí, a silou svého obyvatelstva nemůže zajistit fungování státu, tak to znamená, že se takový stát bude nacházet pod vnějším řízením! Že bude plně pod vnějším řízením! Z této strany by tu roli tureckého kinžálu, který bude destabilizovat region, což umožní zahraniční přítomnost, plnila ta banderovská část Ukrajiny. V jednom i druhém případě bude Ukrajina vytržena z jednotného ruského světa a na jejím území může být vytvořena silná úderná pěst pro útok na Rusko.
Je to snad to, co bychom si přáli? Myslíte si snad, že to Pristajko je tak inteligentní? Vzhledem k tomu, že globalisté i státní elita chápou, že prohráli čelní střet o výrobu "svidomých" Ukrajinců, banderovců, "benderovců", o dobytí Ukrajiny a vyvolání války mezi Ukrajinou a Ruskem, která by se rozšířila dále do Ruska i Evropy...
Oni pochopili, že tohle prohráli. A tak chtějí zachovat tu její hlavní roli, podle kyperské varianty chtějí vytrhnout toto území z ruského světa a vytvořit tam stejný geostrategický úsek, odkud by bylo možné... Kde bude možné vytvořit podmínky pro zahraničí vměšování se do všech záležitostí přilehlých území. Zkuste dnes pracovat s plynovými územími bez účasti Anglie.
Takže o takové jde varianty. Tak abychom to shrnuli, ta kyperská varianta znamená vytržení Ukrajiny z ruského světa a zachování její banderovské podstaty, protilidské podstaty toho banderovského projektu - Ukrajina, kde z lidí vyrábějí "svidomé" zmetky. A my musíme všude ochránit ruské lidi, a to i na Haliči. Je nutné zastavit ten nelidský experiment prováděný s nimi.
Stalina někteří proklínají za to, že si vzal toto území, jenže ten se jen snažil ukončit ten banderovský projekt, aby z lidí přestali vyrábět dobytek, aby z nich mohli vyrůstat lidé. No a dnes nám navrhují: "Přenechme jim to území, ať tam z nich dál dělají banderovce, dobytek, aby je potom mohli k nám posílat zabíjet vším, co jim padne pod ruku, ženy, děti, prostě civilní obyvatelstvo." To je to, oč jim jde. Vytrhnout to území. Jakýmkoliv způsobem převálcovat Minské dohody.
Jak se jim na to ti politici a politologové mohou takhle nachytat? Asi se chtějí stejně jako Alexandr I. zavděčit svým anglickým partnerům, protože jinak se jim to území dostat nepodaří. Jediný způsob je opět ten, že jim to ruská "elita" přenechá, že sama kapituluje, že sama přistoupí na tu kyperskou variantu. Ale vždyť kdyby se tenkrát Alexandr I. nevzdal a neřekl, že se nebude míchat do řeckých záležitostí, tak by žádný kyperský problém nikdy nemohl vzniknout, a priori by to nešlo. Ten problém by vůbec nevznikl!
Kypr by se vrátil do řeckého světa.. Vrátil by se do řeckého prostoru. Tedy tam, kam kyperští. Řekové neustále tíhnou. Jenže se jim tou kyperskou variantou postarali o hrůzu bez konce! Jsou snad spokojeni, že mají na svém území cizí základny? Že nemohou svobodně nakládat s těmi přírodními zdroji, které se na tom území nacházejí? Že se nemohou rozvíjet ve společném ekonomickém prostoru Řecka?
Víte, kdyby se spojili s Řeckem, tak už by ten zdroj nebyl tak nicotný - jeden milión obyvatel. Z obou těch částí, 300 tisíc v.... Samozřejmě zaokrouhleně, 300 tisíc v turecké části a 800 tisíc v řecké části. Z toho nemůže vzniknout stát. Ale kdyby tento milión byl součástí. Řecka, tak by to posílilo Řecko, a stejně tak dalo velký impulz k rozvoji Kypru. Prostě by to zmnohonásobilo ty možnosti díky jeho integraci do řecké ekonomiky.
To samé platí pro Ukrajinu. Jednou věcí je ekonomický rozvoj Ukrajiny v sestavě velkého Ruska, jednotného prostoru, ať už Ruského impéria nebo Sovětského svazu, to není důležité. A jinou věcí je, když je sama, do sebe uzavřená. Že prý převzala všechny ty kompetence, co jí poskytoval SSSR. Opravdu? A co ten pokles počtu obyvatelstva? Lidé se rozutíkali a fabriky se zavírají.. Číňané si jich k sobě přivážejí celé hromady. Ovšem "svidomí" banderovci vykřikují, že všechno odchází do Ruska. Dělají, že nevidí, jak se jejich výroba převáží do Číny.
To je to, oč jde. Kdyby to tenkrát Alexandr I. využil a vzal si to, tak by všechno bylo v pořádku. Turecko tenkrát jako nikdy bylo oslabené, takže obnova řeckého státu by šla jako po másle. Opakuji, že by stačila jedna jediná divize, která by se stala tím jádrem obnovené řecké armády, která by dokázala prakticky bez bojů získat celé to území. Ale Alexandrovi I. se zachtělo dát dárek svým anglickým přátelům, kteří mu darovali trůn.
Je zajímavé, že sám byl účastníkem toho spiknutí. Ať už si to uvědomoval nebo ne, tak se účastnil spiknutí vedoucího k vraždě jeho otce. Neměl chuť se těmhle svým kamarádíčkům pořádně pomstít? Podle jeho činů je vidět, že jim byl tak moc vděčný za ten svůj trůn, že ruské zájmy zrazoval zas a znovu, zas a znovu.
Takže teď je třeba utnout všechny rozhovory o jakékoliv kyperské variantě. Ta kyperská varianta by byla pro Rusko ranou. Nevedlo by to k žádnému rozkvětu na ukrajinském území, kde by se jen zachovala ta banderovská líheň. A ti banderovci jsou tam pěstováni jen s jedním cílem, aby všemi způsoby zabíjeli civilní obyvatelstvo, obzvláště děti, což dělali po celou dobu své existence.
Tak takto vypadá ta situace, ale velice ve zkratce.. Jen ve zkratce, protože celé to téma je velice zajímavé. Je o tom možné mluvit dlouho... Těch analogií Kypru a Ukrajiny je více než dost, kam se jen podíváte.
A ještě jedna otázka k Ukrajině. Prosí vás o komentář k Lukašenkovu prohlášení: "Na jedné straně je tento konflikt samozřejmě věcí Ruska a Ukrajiny, ale na druhé straně se bez USA tento konflikt nedá vyřešit, stejně jako žádný problém v Evropě."
Tak zaprvé Alexandr Grigorjevič lže a velmi dobře to ví. To, co probíhá teď na Ukrajině, je vnitřním územním občanským konfliktem, výslovně vymezeným tím územím, kde vévodila politika ukrajinizace. Tento konflikt by v podstatě nebyl možný na těch územích, kde politika ukrajinizace nebyla prováděna. Ale ta politika ukrajinizace je naplno prováděna i na běloruském území, ovšem jen s tím, že jde bělorusizaci?!. Nebo jak by se to dalo nazvat.
Jenže ta ukrajinizace nebyla založena na tom, že se jedná o dva různé národy, je to prostě jako přes kopírák z latinského překladu: marginálové. Marginalizace společnosti Ukrajiny a marginalizace společnosti Běloruska je realizována stejnými silami se stejným úkolem, vyprodukovat běloruské/ukrajinské banderovce, to není důležité, prostě ty "svidomé", kteří budou bojovat proti ostatním ruským lidem a je úplně jedno, zda to budou Bělorusové, Malorusové, Velkorusové...
To není důležité, proti komu. Nejdůležitější je zabíjet ženy a děti, jak to už předvedli za Velké vlastenecké války, když přisluhovali okupantům. Alexandr Grigorjevič se ocitl v zajímavé situaci. On již pochopil, že jeho plány stát se "amperátorem celičké Rusi", imperátorem, "amperátor", to je něco jiného. To je jiný politický subjekt AMperátor.
Že už se nedokáže stát imperátorem celičké Rusi a založit dynastii, přestože Kolju vychovává jako následníka trůnu, už to prostě nedá. V žádném případě to nemůže zvládnout. A on nikdy nezaváhal, když měl možnost Rusku zasolit, a to jakýmkoliv možným způsobem. Proto je pro něj samozřejmě ten konflikt na Ukrajině konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou v jejich státní podobě. A on velmi dobře ví, že lže. A lže proto, aby vyhověl svým americkým páníčkům.
Ten se nepodřizuje globalistům, je to podpindosník, stoprocentní podpindosník, jak o tom vypovídá spousta věcí. Teď má například ministerstvo ekonomiky USA přeformátovávat běloruský stát, v souladu s nařízením běloruské rady ministrů. Ví o tom někdo? A přitom to mají vyvěšené na oficiálním webu, to nařízení. Takže je zcela zaprodal. On prosazuje to, aby se subjektem při jednání v Minském nebo Normandském formátu staly USA.
Proč? Když jde o nějaký stát, o kterém všichni vědí, že to žádný stát není, tak přesto pravidla hry zavazují přistupovat k němu jako ke skutečnému státu. A když potom prezident takového státu jedná s jinými prezidenty a je od něj vyžadováno nějaké rozhodnutí, tak je stejně jako Porošenko nucen neustále odbíhat, volat do USA, žádat o odsouhlasení nějakého úředníka, který s tím jde výš, takže než to dojde k prezidentovi USA a od něj zpět, tak z toho máte těch 19 hodin jednání o Minských dohodách.
Je to velice složité a hájit tímto způsobem zájmy USA není snadné, když musí pro své cíle používat manipulátora. A když jsou navíc lidské kvality toho manipulátora takové, že je jako výkonný prvek k ničemu, prostě na nic, tak se to všechno hroutí. Takže co by pro Američany bylo snadnější?. Přímo vstoupit do jednacího procesu. A potom by díky svému vlivu na procesy řízení uvnitř Francie, Německa řekli: "Vy kušujte! Bude to tak, jak říkám já!" Takže souhrnný zdroj Německa a Francie by posílil zdrojový koš USA. A USA by tak mohly velmi operativně a bez zkreslení řešit své úkoly na Ukrajině a Rusko by muselo čelit tomuto obrovskému monstru.
Jinou věcí je, když Rusko na základě svých vlastních zájmů, Francie na základě svých vlastních zájmů a Německo na základě svých vlastních zájmů, sice s vědomím svých vztahů s USA, ale přesto prosazujíce především své vlastní zájmy, začnou působit na řízení ukrajinské státnosti, jako na segment státnosti USA. To už vypadá úplně jinak.
V takovém případě jsou prosazovány zájmy Francie, Německa, Ruska i Ukrajiny. Jenže to není nic, co by se líbilo USA. Spojené státy potřebují všechny využít ke společnému nátlaku na Rusko. Proto samozřejmě Alexandr Grigorjevič. Lukašenko hystericky prosazuje zapojení USA, neboť to je v zájmu výslovně USA. "Všechno se zhroutí, jestliže se do toho USA okamžitě nezapojí a nevyužijí ten souhrnný potenciál k potlačení Ruska."
Ale Alexandr Grigorjevič, ať už je jakýkoliv, není to úplný hlupák, takže chápe, že realizace tohoto plánu povede k tomu, že ho v tom lepším případě, jeho osobně v Bělorusku v tom lepším případě čeká osud Janukoviče, ale daleko pravděpodobněji osud Kaddáfího. Jestliže se tento plán začlenit do Normandského, Minského formátu USA povede, tedy to, oč tak hystericky usiluje. Alexandr Grigorjevič Lukašenko, tak ho v poměru 9:1 čeká osud Kaddáfího a v poměru 1:9 osud Janukoviče, že stihne vzít nohy na ramena, když ho Rusko zachrání.
A proč se tedy takto chová? Protože doufá, že Rusko ten tlak ustojí a Alexandr Grigorjevič bude moci svým americkým páníčkům, státní elitě USA říci: "Jen se podívejte, jak jsem se snažil, dělal jsem, co se dalo, ale Rusko to ustálo. A já přeci musím nějak vedle tohoto souseda dál existovat, tak mi pomozte získat nějaké potřebné zdroje od Ruska." Vždyť Bělorusko má své uhlí, svůj plyn, svou naftu, své kiwi, a ty dary běloruského moře!!! Co všechno se tam jen uloví, a také mají plné sady tropického ovoce..." A on je stále nespokojený, že mu embargem zamezují tohle všechno vyvážet do Ruska.
Když mu řekneme: "Ale vždyť my si to všechno můžeme koupit přímo, nač k tomu potřebujeme tebe? S tím tvým reexportem? A že nám sem strkáš to, co jsme zakázali sankcemi? Snažíš se, aby ty ruské sankce příliš ekonomicky nepoškodily ty, proti kterým byly zavedeny? Ty jim děláš službu a bojuješ tak proti Rusku." Nu, to je pro něj přeci svatá věc, bojovat proti Rusku! Stalo se snad někdy, že by Lukašenko nekopnul, nepraštil, nerafnul Rusko? Neuplivnul si jeho směrem? Za všechno to dobré, co udělalo pro Bělorusko i pro něj osobně, že se tak dlouho udržel prezidentem?
Za to všechno, jak je příznačné pro "svidomého" Ukrajince, kterým ve skutečnosti je, platí černým nevděkem a nenávistí, a to i k Putinovi. Takže ten Lukašenkův úkol, stejně jako těch ostatních prosazujících kyperskou variantu, je destabilizovat státní řízení Ruska a donutit ho ustoupit a vzdát se svých vybojovaných pozic v globální politice. Ale jak říkám. Lukašenko tomu sice usilovně napomáhá, ale sám doufá, že to Rusko ustojí.
Pokouší se kličkovat stejně jako ten Daniel Haličský: "Z jedné strany mám Hordu, ze druhé Řím.. Tak se z toho budu snažit nějak vykličkovat!" A čeho tak dosáhnul? Získal tu korunu a jen pár let potom proti němu vedli křižáckou výpravu. Takže ten Lukašenko... Víte, jsou lidé, kteří si z dějin nedokáží vzít žádné ponaučení.
A je třeba hned říci, že Lukašenkovi se nic nepodaří, vůbec nic. Ať už se bude snažit zachovat ten banderovský režim na Ukrajině jakkoliv. USA nevstoupí do těch jednání jako subjekt, nevstoupí, protože to neodpovídá zájmům globálního prediktoru a teď už dokonce ani zájmům státní elity USA. Snaží se tedy zbytečně.
K další otázce. Jak je asi všem známo, tak turecká armáda vtrhla s tažením na syrské území nacházející se pod kontrolou Kurdů. Mám tu k tomu otázky. Jedná se o začátek konce Turecka jako neoosmanského projektu? Nebo o promyšlenou politiku Ruska zaměřenou na obnovení syrské územní celistvosti a vytlačení americké armády? A jaké jsou celkové šance naivních Kurdů, kteří tak uvěřili Američanům?
Je třeba všechno rozdělit, oddělit to všechno. To první je dá se říci dva v jednom. Tedy konec neoosmanského projektu, začátek konce neoosmanského projektu a obnova syrského území. Ale v tomto ohledu je tu jedna podstatná výhrada. Ta věc se má tak, že tento neoosmanský projekt je postAtatürkovský projekt. Neboť sama Osmanská říše byla odsouzena k tomu, že měla zcela zaniknout na základě výsledků 1. světové války, která byla jen první etapou jedné světové války 20. století. Ale ta revoluce, která proběhla v Rusku (ta říjnová), donutila globální řízení pokusit se zachovat z těch zbytků Osmanské říše na tureckém území nějaký stát, který bude dál vystupovat proti Rusku.
Přestože v určité etapě to revoluční Atatürkovo hnutí celkově odpovídalo zájmům tříštění jednotného útoku proti Rusku, za což si Atatürk vysloužil podporu ze strany sovětského Ruska. Takže Vorošilov a Aralov se stali pro Turecko kultovními osobami a na Atatürkův příkaz jsou oba vyobrazeni na památníku. Mnozí, někdo z neznalosti, někdo ze zlého úmyslu, z Aralova dělají Frunzeho. Ve skutečnosti je to Aralov, Semjon Aralov.
Turecko bylo potřebné k tomu, aby v případě nutnosti rozpoutalo válku proti SSSR a samo přitom utrpělo ty nejtěžší ztráty. Proto je také jako stát v NATO, který má po USA druhou nejsilnější armádu. Právě proto, aby tu hlavní tíhu války a hlavní ztráty nesli Turci, tak je na to takto připravovali. Ale Turecko je pouze dočasné řešení. Podle Sevreské smlouvy se Turecko tedy rozčlenit nepovedlo, takže to vyřešili tou variantou podle Lausannské smlouvy. Neboť Turecko mělo původně zaniknout. A teď jeho úkol spočíval v tom, že v roli "Třetí říše" mělo přispět k tomu, aby se rozběhla ta migrace na evropské území. A potom by Írán při likvidaci Islámského státu převálcoval i Turecko. Turecko by jako stát zaniklo.
Ten neoosmanský projekt se objevil kvůli tomu, že Sovětský svaz vůbec nebyl rozčleněn podle naplánovaného scénáře. Rozběhly se jiné procesy. Rusko se najednou začalo stavět na nohy, což v podstatě nikdo nečekal. Přičemž se nezačalo obnovovat na základě marxismu, k čemuž jim mělo pomoci to zachované agitační středisko v podobě Běloruska, abychom se vrátili k tomuto směru, ale začalo se obnovovat na svém vlastním přirozeném konceptuálním základu, což zkřížilo velmi mnoho plánů. A to včetně těch týkajících se budoucnosti Turecka. Odtud vznik neoosmanského projektu, jako prostředku pro další existenci Turecka v budoucnu, aby se udrželo. Do té doby se tam totiž hromadily problémy, které ho měly připravit ke zhroucení, takže ten neoosmanský projekt o něco prodloužil životnost turecké státnosti.
A co se děje dnes? Erdogan nemá možnost nebojovat s Kurdy, jenže ta válka s nimi vede k další politické destabilizaci Turecka, vyvolává napětí s jinými státy, například s Íránem, se Sýrií.. On teď přece bojuje na jejím území. A i přes všechny ostatní ohledy se jedná o území suverénního státu, ať už říkají, co chtějí. Že prý někde vyhrabali nějakou dohodu...
Také s Evropskou unií, která teď odmítá dodávat Turecku zbraně. A turecká armáda je vyzbrojena především evropskými zbraněmi, vůbec ne těmi americkými. Takže mezi Tureckem a všemi okolo vzniká napětí. Vždyť jsem říkal: "Nechte Erdogana, on sám tu tureckou státnost zlikviduje nejefektivněji, takže se stane ruským. Anatolským federálním okruhem. Každé rozhodnutí, které přijme, je pro něj nevýhodným tahem (Zugzwang), a jen zhorší postavení jeho i jeho okolí. Asi si uvědomujete, že je tu třeba ta otázka Idlibu. Jak dlouho tam ještě může existovat ta teroristická enkláva? Jak dlouho ještě může pokračovat ten kurdský separatismus? Tyto věci je přece třeba řešit. Jenže jedny důsledky to bude mít, jestliže to bude řešit syrská vláda a zcela jiné důsledky to bude mít, jestliže to bude provedeno... Jak to říci?
Jestliže si o to řešení řeknou sami aktéři tohoto dramatu. Kdyby Sýrie dupla na Kurdy: "Vy se nacházíte na syrském území, proto musíte být loajální k centrální syrské vládě!" Tak by to vypadalo jinak, než když se teď už musí sami na ni obracet: "Zachraňte nás prosím před tou tureckou agresí! Teď už jsme ochotni se vrátit jako součást Sýrie, aby nás přestali zabíjet." A tyhle otázky se teď řeší. Takže Erdogan je teď fakticky donucen přínosně pomáhat jiným subjektům, státním subjektům v tomto regionu a zároveň tím dále narušuje tureckou státnost, takže toto území bude moci být v klidu jako stát přeformátováno. Takže to je tento aspekt..
Ještě jste se ptal na Kurdy?
Ano, k těm Kurdům byla ta druhá část otázky. Vpád Turecka a šance naivních Kurdů, kteří tak uvěřili Američanům? Je možný přímý vojenský střet mezi Sýrií a Tureckem?
Ne, takže k těm naivním Kurdům.... Jinak už jsem odpověděl. Ne. USA nechtějí válčit nikde, a tím spíše bojovat za někoho. Ti jsou připraveni bojovat vždy jen cizíma rukama a za někoho nikdy nebojovaly a bojovat nebudou. Vypovídají o tom celé dějiny. Spojených států. A hlavně zase nezačínejte s tou jejich účastí v 1. a 2. světové válce. USA nikdy za nikoho nebojovaly, jen cizíma rukama. Ta situace je...
Říká se, co všechno prý Kurdům bylo nabízeno, a že jim to bylo málo a teď jsou nahraní. Celkově historicky je ten osud. Kurdů velmi smutný. Je to početný národ, který nemá svou vlastní státnost. A přitom je třeba si uvědomit, že oni jsou takovou obdobou slovanského světa. Ti Kurdové jsou různí, mluví různými jazyky.. Liší se nejen svými jazyky, ale i kulturami. Je to podobné jako odlišnosti mezi národy slovanského světa. Přesto by Kurdové nějaký svůj stát mít měli a vhodná území k tomu jsou, kde by mohli mít svůj kurdský stát.
Jenže ten problém je v tom, že Kurdové sice mají dostatečný počet obyvatel, ale přesto nejsou schopni zajistit kompetence svému národnímu státu stejně jako lidé na Ukrajině. Vždyť ta měla 52 miliónů obyvatel a teď jich tam zbylo 35. A vedle ní se nachází Maďarsko se svými deseti milióny, a přitom tam mají stát a na Ukrajině chaos, anarchii a zločineckou svévoli, nežijí tam ve státě ale v bandě. Takže ti Kurdové jsou neustále v situaci, kdy potřebují, aby jim někdo zajistil zdrojovou stabilitu, aby si mohli založit vlastní stát.
Ale u každého národa je velice důležité jeho vedení, lídři, vůdci. A ty vůdce se zpravidla někdo snaží koupit. Příkladem jsou indiánští náčelníci v Severní Americe, které si kupovali a nutili je bojovat proti jiným indiánským kmenům. Nebo když si Angličané jako své spojence vybírali jedny kmeny, aby s nimi bojovaly proti Francouzům a ti se zase spojovali s jinými kmeny proti nim. A jaký je výsledek?. Kde je ten poslední Mohykán?
Přibližně stejnou filosofii vůči Kurdům uplatňují všechny nadnárodní subjekty, které se tam pokoušejí o své řízení, nebo ho tam realizují. A pamatujme na to, že se jednalo o zónu anglického impéria včetně jeho francouzského segmentu. Francouzský stát jako samostatný subjekt globální politiky zmizel v důsledku francouzské revoluce v roce 1789 a napoleonovských válek. To byl konec, potom Francie jako subjekt globální politiky přestala existovat.
Kurdové v podstatě nemají žádnou jinou možnost, než aby spolupracovali s těmi, kteří jsou připraveni s nimi spolupracovat. Ale přehrát, strategicky přehrát své partnery nemohou právě kvůli tomu, že jejich vedení není schopné vést takové diplomatické hry na úrovni globální politiky. Prostě se u nich nenalezl takový subjekt, jakým je u nás Putin. Prostě ho nemají. A proto tvrdit o nich, že jsou takoví, že vždy sází na špatnou stranu...
A jakou mají jinou možnost? Oni nemají na koho vsadit, prostě nemají. A to teď znamená jen jedno, pro Kurdy. Potřebují stabilizovanou Sýrii, schopnost Ruska krotit Turecko a zavedení pořádku ve Střední Asii, a potom se teprve pro ně objeví možnost získat vlastní státnost buď v podobě autonomie, nebo v podobě vlastního státu při přeformátování Turecka.
Ty možnosti jsou různé. Ale to musí vedení všech Kurdů pochopit, že jen Rusko nikdy nikoho nenechalo ve štychu. Jiné takové příklady ve světě nenajdete. Když nám tvrdí, že jsme nechali ve štychu NDR a tak podobně. Lidi, vždyť si vzpomeňte, v jakém tehdy bylo Rusko stavu?! Rusko v té době bylo rádo, že vůbec mělo síly samo vyžít, po té zradě nejvyšší sovětské partajní nomenklatury. Vždyť jsme byli plně okupovaní USA. Teď jsme se z toho z větší části dostali, naše globální politika je absolutně suverénní a tato suverénnost globální politiky nám umožňuje provádět suverénní politiku i ve formátu vnější a vnitřní politiky.
Kdyby se ale ty národy, které mají za to, že je Rusko nechalo ve štychu, v tomto ohledu neobelhávaly, ale pomohly by Rusku obnovit jeho suverenitu,tak by mnohé z nich už společně s ním obnovily i svou vlastní suverenitu. Bylo by jednoduší toho dosáhnout souhrnným zdrojem. Bylo by jednodušší čelit nadnárodnímu řízení, jehož nástrojem byla americká armáda, americká státnost.
Další otázka. Okomentujte prosím situaci spojenou s iniciací procedury impeachmentu Trumpa.
Mnohé by se zde dalo komentovat, ale co je tu hlavní? Neustále diskutují o tom, zda Biden kradl nebo nekradl peníze a tak dále. Zásadního je něco jiného. A k tomu to pomalu, ale houževnatě, v klidu a s porozuměním všem nezbytným zákonitostem té politické show, která je rozehrávána, vede Trump.
Ta věc se má tak, že všichni demokratičtí lídři mají díky Ukrajině tak či onak máslo na hlavě. Teď se tam řeší i syn Pelosiové někde ve vedení, syn Romneyho a dalších. Všichni mají ty problémy, ale zásadní důležitost má něco jiného. Pro amerického voliče není důležité to, že američtí úředníci OKRÁDALI někde nějaké domorodce, ale to, jak to poškodilo americkou státnost. A ta škoda, kterou způsobil Biden and Company, Clintonová a další, je kolosální.
A Biden se sám veřejně chvástal, že podmiňoval americkou pomoc tím, zda odvolají či neodvolají generálního prokurátora Ukrajiny. To znamená, že jako úředník, jako státní úředník se vměšoval do státní politiky USA a řekl, že nebudou-li splněny jeho osobní požadavky, které mu měly přinést osobní prospěch, neboť ta pomoc byla již schválena...
Byl tam přece ten stejný prokurátor, takže Amerika jako taková neměla výhrady k tomu, jaká je na Ukrajině státnost, když ta pomoc už byla odklepnuta, a on jim řekl, že tu pomoc dostanou až tehdy, když jemu osobně udělají službu, a to trestní řízení, které se může dotknout jeho syna, bude uzavřeno. To znamená, že Biden ohrozil realizaci státní politiky čistě na základě svých přízemních prospěchářských cílů. To znamená, že se fakticky dopustil zločinu proti státu.
A tohle si všichni ti voliči uvědomují. A dále tu vyvstává otázka. Jestliže Biden na základě svých osobních zištných cílů manipuluje Ukrajinou díky slibu poskytnutí pomoci od USA, tak je vůbec otázkou, zda to rozhodnutí vyčlenit pomoc Ukrajině nepoškodilo USA, protože v daném případě se Biden mohl při žádosti o ni řídit výlučně svými osobními zájmy, svým osobním prospěchem. To znamená, že ho k tomu nevedl státní zájem ani prospěch všech daňových poplatníků v USA, ale jen jeho osobní, zištné cíle, kvůli kterým napřed zajistil vyčlenění té pomoci,a potom na základě své manipulace s ní dosahoval svých vlastních zištných zájmů.
To je velice závažné. A Trump se k tomu postupně dopracovává. Všechny vytahuje na povrch a utahuje smyčku. Vyprovokoval je k tomu vyhlášení impeachmentu, to je velice silný a důležitý manévr v řízení,a Trumpovi se zatím vše daří. Je třeba postupovat opravdu s rozmyslem, ale jemu se to daří, a nakonec do té pasti lapí všechny, až předvede, jak zneužíváním svých státních funkcí poškozovali vnější politiku a to znamená...
Vždyť ta vnější politika je to, co USA živí, to přes ni okrádají ostatní státy. A teď si představte, když někdo prohlásí, ten stát nebude okrádat náš stát, jen já sám, a vy, jako náš stát, mi k tomu musíte poskytnout všechny potřebné síly. To je ten největší zločin. Bidena a jeho syna. To je ten největší zločin syna Pelosiové, oni tohle vědí, a proto také Pelosiová zatím nespustila oficiální proceduru impeachmentu. Ona sama také musí přibrzdit, protože ti debilové, kteří přicházejí... Jak se jmenuje ta velvyslankyně?. Marie Yovanovitch, na Ukrajině. Oni se předvádějí v celé své kráse, identifikují se. Ona by se tam neměla ukazovat, protože se nejedná o státní vyšetřování, je to partajní vyšetřování, korupční vyšetřování. A právě korupčníci se snaží vyvléknout ze své odpovědnosti. Takže ten, kdo teď vystupuje s prohlášeními, dává najevo, že je stejný korupčník a účastnil se těch korupčních schémat.
A co to dává Trumpovi? Už jednou jsem říkal, že ta dělící čára nevede mezi demokratickou a republikánskou stranou. Naši politologové rádi rozmýšlejí: to demokratická strana, to republikánská strana... Ve skutečnosti ta dělící čára vede mezi státní elitou USA a globální elitou. A mezi tou globální elitou a státní došlo k rozporu v cílech fungování státu a jeho budoucnosti. Státní elita nechápe globální politiku, konceptuální moc ani následky uplatňování globální politiky pro celý svět. Oni si myslí, že si udrží místo hegemona v celém světě. Ve skutečnosti by takové výsledky vedení globální politiky podle státní elity vedly k tomu, že by to spustilo rozsáhlou technologickou katastrofu na planetě Zemi. A v první řadě se zhroutí USA.
Opakuji, že ty filmy o Šíleném Maxovi by se okamžitě staly realitou. A ta varianta filmu Kyborg z osmdesátých let, ve kterém hrál... Ó Bože, no ten... Jean-Claude Van Damme, byla zvažována již tehdy, globalisté s tou možností počítali už tehdy, jak bude v takových podmínkách fungovat, civilizační, technologické prostředí na území USA.
A jak to tedy teď vypadá? Tak, že se proti Trumpovi spojila státní elita, která je jak v demokratické straně, tak i v té republikánské. Aby Trump mohl dál efektivně uplatňovat svou politiku, musí se udržet jako kandidát na prezidenta a ta věc s impeachmentem je pro něj takový dar osudu. On se díky tomu bude moci vypořádat i s lidmi, kteří jsou v republikánské straně. To vyšetřování zahájili demokraté, proto se jedná o neoficiální vyšetřování a republikáni se ho účastnit nemohou. Budou-li se ho účastnit, dají najevo, že sami mají v té korupci prsty. A je to. Trump si díky tomu impeachmentu vyřeší všechny úkoly.
Je to složitý a silný manévr a Trump ho zatím realizuje bez chyb. Mám tedy na mysli "Trumpa" v uvozovkách, přestože od samotné osoby Trumpa také mnoho závisí.
Tak ještě jednu otázku. Skončil nobelovský týden, kdy jsou vyhlašováni laureáti Nobelových cen a opět mezi nimi nebyl ani jediný ruský vědec nebo spisovatel, převažují tam Američané a Britové. Cožpak jsou všichni naši vědci tak neschopní?A co kdybychom si zafantazírovali a představili si, že by všechny ty ceny přisuzovali spravedlivě a nepředpojatě, bez politické zaangažovanosti, tak jaké procento by mohli tvořit ruští vědci a spisovatelé?
Nu určitě přinejmenším 50%.
Ale ten problém je přece úplně jinde. Každá taková cena je bezstrukturním řízením společnosti. Tímto způsobem je vnucováno lidem určité mínění o konkrétních státech. V jedněch státech tak panuje rozkvět vědy, umění a ekonomiky a v jiných státech je vše zaostalé a stagnující. V současné době každý vzdělaný člověk, ať už je odkudkoliv, zná jméno Nikolajeviče Lva Tolstého. Znají ho, čtou jeho práce, díla. Ale na tu první světovou cenu, přestože byl mezi kandidáty, nedosáhnul. A kdo si dnes vzpomene na toho grafomana, který tenkrát tu cenu dostal? A proč? Protože je tak třeba dokazovat, že Rusko je kulturně zaostalou zemí a řídit ty své, které tak budou ve vleku určitých řídicích modelů. a zavádět určité informační moduly, které by působily tak a nejinak.
Aby bylo nakonec možné všechny přivést k té všeobecné toleranci a nadvládě toho LGBT společenství, kde už začíná být přímo nebezpečné být normálním člověkem, a kde menšina těchto zvrhlíků prostřednictvím státních aparátů vnucuje lidem svou vůli. A toho bylo dosaženo i způsobem udělování těch cen. Udělování nějakých mezinárodních cen není žádným odrazem nějakých zásluh, ale provedením řídicího manévru, který realizuje ten subjekt, který tu cenu uděluje.
Ten subjekt tak podporuje své řízení a podrývá řízení subjektu, se kterým je v konfrontaci. Očekávat proto, že tyto ceny budou nějakým způsobem prospěšné Rusku, je... Víte, u nás je příliš mnoho obyvatel obdivujících Západ, kteří unešeně vzdychají: "Och, ta Nobelova cena!!!" A kde se tento jejich obdiv zrodil? Kdo jim ho vnutil? Co ta Nobelova cena reálně dala vědě a umění? Co jim dala? Vždyť Barack Obama dostal cenu míru?!. Michail Gorbačov dostal cenu míru?! No není to svinstvo?
Už jen tohle mělo zcela potopit jakékoliv pozitivní vnímání těch Nobelovo cen. Mělo je to zcela znemožnit jako stoprocentní politický nástroj, který je zaměřen proti Rusku a to je třeba si uvědomovat. Je známo, že Tolstoj odmítal Nobelovu cenu. Ano, a když se o to pokusili podruhé, tak je poslal tam, kam slunce nesvítí.
To byla poslední otázka.
Pokaždé, pokaždé, když probíráme ty či ony procesy, se přesvědčujeme o jedné jednoduché věci, že znalosti znamenají moc. To právě znalosti procesů, toho, jak jsou realizovány procesy řízení složitých sociálních supersystémů, nám umožňují správně identifikovat ten či onen jev. My jsme od prvního dne mluvili o podstatě Minských dohod. Naši politologové na to přicházejí až dnes. A to platí pro mnohé otázky.
A proč jsme o tom my mohli mluvit?. Máme snad nějaké důvěrné informace...? Ne. My jen máme v rukou efektivní nástroj pro práci s informacemi, kterým je Koncepce sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecná teorie řízení. Když je znáte, tak můžete v klidu bránit zájmy své i své rodiny a rozumět všem procesům, se kterými se člověk střetává ve svém běžném životě a pracovat tak, aby jedny procesy, které budou mít pozitivní dopad na stát i společnost, na vás osobně i vaši rodinu, byly realizovány a ty negativní procesy byly demaskovány.
Vždyť jak dlouho se nám snažili vnutit, jaký je Alexandr Grigorjevič Lukašenko ruský přítel a spojenec. Bylo nutno, aby uplynulo spoustu let, kdy se nasbírala fakta, ze kterých bylo jasně vidět, že Alexandr Grigorjevič vždy a za všech okolností dělá jen jedno! Provádí špinavosti Rusku a snaží se posloužit americké státní elitě. Na víc nemá a s jeho intelektem ho ani výš nepustí, protože nechápe mnohé procesy řízení, ten chápe ještě méně než americká státní elita.
A před lidmi v této nové informační situaci stojí úkol, aby se stávali konceptuálně mocnými, aby se sami dokázali vyznat ve všech procesech probíhajících ve světě, jenže k tomu si musí osvojit nové znalosti. A těmi znalostmi jsou Koncepce sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecná teorie řízení, vyložené v pracích vnitřního prediktoru vydaných do června 2018. Studujte je, buďte konceptuálně mocní, braňte zájmy své i své rodiny. Přeji vám mírové nebe nad hlavou.
Do příštích setkání.