12.10.2020 Otázka – Odpověď
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den.
Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu. Dnes je 12.10.2020. V minulém pořadu jste Valeriji Viktoroviči komentoval arménsko-ázerbájdžánský konflikt, probíral jste pozici Arménie a pozici Ázerbájdžánu. V souvislosti s tím přišly otázky s prosbou vysvětlit, za koho se angažujete, na čí straně stojíte. Jedni říkají, že na straně Arménů, druzí, že na straně Ázerbájdžánu. Jak je to doopravdy?
Můžu? Já to hned krátce okomentuji. V takových otázkách se nesmí vystupovat s podporou žádné ze stran. Je nutné zaměřit se na podstatu všech řídicích procesů. A dojem jakési angažovanosti vzniká jen tehdy, kdy zazní nějaké informace, které jsou pro někoho psychologicky nepřijatelné, ale to je třeba překonat. Pokud to nepřekonáte, tak ta válka nikdy neskončí. Tedy skončí, ale jen v případě úplné záhuby jedné ze stran. Každá zangažovanost vede jen k posílení konfliktu, k posílení války. Náš úkol je opačný, dosáhnout ukončení té války, aby se ta otázka řešila politickou cestou, za jednacím stolem, cestou kulturní spolupráce, ale v žádném případě na bojištích, kde umírají lidé.
A otázka k Arménii a Arménům. Jak globální prediktor hodlá skloubit dva vzájemně se vylučující plány s Arménií a Armény? Vždyť k tomu, aby využil arménskou diasporu jako náhradní židy, je žádoucí, aby neexistoval arménský stát. Stejně jako pro globální prediktor není výhodná existence Izraele. Jak to jde dohromady s druhým plánem globálního prediktoru, o kterém jste mluvil, že z Arménie hodlají vytvořit centrum křesťanského světa? Cožpak jedno nevylučuje to druhé? Je účelná existence silného arménského státu podobného Izraeli, kam se soustředí Arméni z celého světa kvůli realizaci prvního plánu - udělat z Arménů židy číslo dva?
A cožpak se do Izraele přestěhovali židé z celého světa? Silný stát Izrael byl potřebný k dosažení konkrétních cílů. Jedná se o absolutně projektově zkonstruovaný stát zajištěný potřebným souborem kompetencí k řešení určitých úkolů. Jakmile bude Izrael připraven o vnější podporu, okamžitě se propadne do nebytí. Teď z hlediska globální politiky úkol spočívá v tom, aby byl Izrael zlikvidován v důsledku světového holokaustu, tedy finálního řešení židovské otázky. To znamená zorganizovat světový židovský pogrom, což ale nesmí být připuštěno.
V samotném Izraeli existují skupiny, které chtějí zachovat svůj stát, aby se židé místo mafie stali národem, a ty druhé pracují na vyprovokování celosvětového pogromu. To kvůli tomu tehdy sestřelili to naše, ruské letadlo. Takže ty věci spolu sice souvisí, ale vzájemně se nepředurčují. Jak a proč by měly existovat.
Co se týká Arménie, tak ten projekt Velké Arménie byl spuštěn přesně tehdy, kdy byl spuštěn projekt světového židovstva. Tehdy na Arménskou vysočinu přišli Aramejci. A nesmíte si plést původní Armény s příchozími Aramejci. No a právě s tímto etnicko-kulturním konfliktem souvisí všechny další události okolo Arménie. Arménie se nesmí stát silným a mocným státem jako takovým. Ty kompetence jí musí být zajišťovány zvnějšku. Musí splnit roli místa, kde bude umístěn Ečmiadzin, budoucí centrum křesťanského náboženství. To je to, oč tu jde.
Vatikán se přesune do Ečmiadzinu. To znamená, že stát Vatikán, který má na starosti určité řízení ve světě... Vzpomínáte na tu slavnou Stalinovu otázku? "A kolik má papež divizí?" Stalin položil tuto velice konkrétní otázku Churchillovi, který se prořekl ve smyslu: "Pojďme zohlednit i papežovy zájmy!" Stalin se ho zeptal zcela konkrétně: "A kolik má ten papež divizí?" Mnohým to přišlo velice směšné: "Jaké divize u Vatikánu? Ten Stalin je ale trdlo." Churchill okamžitě pochopil, že se prořekl a okamžitě toho litoval. Potom se to pokoušel hodit na kdekoho, že on nic podobného nepronesl."
Vždyť nač se Stalin ptal? A kolik divizí Vatikán může postavit díky těm kompetencím založeným na jeho náboženské "duchovní péči" o státy? Tedy divizí oněch států? On se tedy přímo ptal na to, jak velký má Vatikán vliv na politiku konkrétních států a co tyto státy v tomto světě představují, ve válce, ve 2. světové válce, z ekonomického a vojenského hlediska, kolik to dělá divizí?
Řešení problému Arménie leží v rámci pochopení skutečných procesů řízení. Je nutné pochopit hloubku ruského přísloví: "Kdo přemýšlí v rocích, ten pěstuje pšenici, kdo přemýšlí v desetiletích, ten vysadí sad, a kdo přemýšlí v rámci věčnosti, ten vychovává děti." Je nutné si uvědomit, že různí lidé plánují svůj život v rozdílných časových rámcích. A v tomto ohledu... Jak řekl náš gosudar, globalizace je proces objektivní. Globalizace spočívá v probíhajícím procesu koncentrace řízení výrobními silami na planetě Zemi. Takže tento proces je objektivní a probíhá v té míře, v jaké se rozvíjí civilizace na planetě Zemi a různé státy mezi sebou navazují styky, ekonomické styky.
Vždyť zatímco dříve například Rusko, Evropa a Japonsko k sobě měly daleko, tak nyní z ekonomického hlediska tvoří jednotný ekonomicko-hospodářský komplex. Všechno je mezi sebou nyní provázané. Někde se rozpracovávají nápady, jinde se těží suroviny, někde jsou vypracovávány technologie a někde, jako tomu bylo například v Číně či v Indonésii, jsou montovny. To znamená, že všechno je to propojeno. a řízení těchto vazeb už má SUBJEKTIVNÍ charakter.
Kdysi si ten subjekt řízení, kterému říkáme globální prediktor, uvědomil, že planeta Země je kulatá a přijde doba, kdy budou všechny národy určitým způsobem ve styku, takže mezi sebou budou zákonitě navazovat určité vztahy. No a vzhledem k tomu, že jsou materiální zdroje spotřebovávány a planeta se jednou musí vyčerpat, tak jednou ty zdroje nebudou stačit pro všechny. Takto vznikla ta politika zlaté miliardy, která se nyní snížila na těch 500 miliónů, neboť technologie umožňují vyrábět s pomocí robotů a robotizovaných linek, tedy početně snížit tu obslužnou miliardu.
V čem spočívá ta teorie zlaté miliardy? Zdroje na planetě Zemi jsou omezené, proto tu musí být vyčleněna zlatá miliarda, která bude spotřebovávat všechno, potom tu bude obslužná miliarda, tedy sloužící a ještě pomocná miliarda v podobě lidských stád potulujících se po zemi a obnovujících ekologii v těch regionech, kde ji ti civilizátoři znečistili. A nyní je na planetě Zemi 7, téměř 8 miliard. Těch přebytečných je tedy třeba se zbavit. A o tomto snížení počtu obyvatelstva, likvidaci toho přebytečného a vytvoření center koncentrace řízení začali přemýšlet už dávno, od samého počátku, jakmile naplánovali převzít řízení nad celým světem.
Takže zatímco světové židovstvo směřovalo obrazně řečeno na Západ, tak ti Aramejci zase na Východ. Měli za úkol vytvořit základnu. A tato základna tedy byla vytvořena na Arménské vysočině a tak už zbývá jen jedno, určit odkud vůbec byl konkrétně rozpoután tento konflikt. Když začal probíhat ten proces formování Velké Arménie, formování centra světových křesťanských náboženství v Ečmiadzinu, byl rozdělen na určité etapy. A každá z těchto určitých etap má své určité opěrné body. Takže je nutné podívat se, odkud ten konflikt vyšel a jak je možné ho vyřešit.
Národům je vlastní migrovat. V procesu svého rozvoje, kulturního formování je jim vlastní migrovat. A takto potom vzniká dost široká sféra, tedy přesněji široká oblast, kde národ žil nebo kde ještě žijí jeho zbytky, a on se tak může přelévat sem a tam. To všechno je podmíněno velice mnoha příčinami. Takže tvrdit, že v oblasti Ázerbájdžánu a Arménie nežili Arméni, není pravda, stejně jako tvrdit, že Ázerbájdžánci nemají žádné právo na tato území, protože se jedná o odvěké arménské území. To také není pravda.
V dané situaci je třeba ještě nezbytné zmínit jednu takovou věc. Nemůžete bojovat s mýtem o Velké Arménii za použití dalšího mýtu o Velké Albánii. To znamená prohru, absolutní prohru na druhé chronologické prioritě, na té matričně-algoritmické. Takže tak či onak na začátku 19. století ty okolnosti vypadaly tak, že na území současné Arménie a současného Ázerbájdžánu existovala pouze ázerbájdžánská státnost a ázerbájdžánský stát a arménské obyvatelstvo bylo na těchto územích jen národnostní menšinou.
A všechno to začalo, jak se říká, za "mocnáře slabého a potměšilého, jež nám tehdy vládnul". Byl jím Alexandr I. a tento ruský imperátor nevedl žádnou, absolutně žádnou státní ruskou politiku. Všechno, co dělal, dělal výlučně v rámci britských zájmů, byl plně a bez výhrad v rukou těch, kteří zabili jeho otce a dosadili ho na trůn. A on s tím souhlasil, on se s tím ztotožnil a podřizoval se vrahům svého otce. Tak proč by měl mít ohledy na jakési Rusko? Když mu nebylo líto vlastního otce? Takže všechno, co bylo pozitivní, například činnost Kutuzova v době vpádu "dvanácti jazyků" (Napoleona) v roce 1812, probíhalo navzdory Alexandrovi I.
To však je jen určitá úroveň řízení. Jenže ty algoritmy, které Alexandr I. založil, měly katastrofické důsledky a v podstatě právě v jeho řízení leží základ toho dnešního konkrétního konfliktu. Takže, aby to bylo jasné. Ten Náhorní Karabach se stal součástí Ruského impéria 14. května 1805 v podobě Ázerbájdžánského chanátu. O žádné Arménii, ani Arcachu nemohlo být ani řeči. V roce 1810 na Náhorním Karabachu žilo 12 tisíc rodin, ze kterých 9,5 tisíce byli Ázerbájdžánci a 2,5 tisíce Arméni, takže ta početní převaha Ázerbájdžánců byla očividná.
Avšak Alexandr I. podniknul takové kroky, že ve své podstatě správná opatření ruského státu na záchranu Arménů, se v konečném důsledku na Zakavkazsku proměnila v absolutní prohru. Existuje takový termín Velká hra, která je považována za ukončenou. Jenže ona neskončila. A v té době se již v plné míře projevila v konfrontaci mezi Ruskem a Velkou Británií. Jak zní ta báseň? Nu zkrátka, my jsme své impérium nebudovali ohněm a mečem, jako to dělali Britové a další západní civilizace, my jsme impérium budovali na základě lásky se zachováním všech národností. "Ano, co pevnější je uvidíme." Fedor Tjutčev - Dvě jednoty
Ovšem ta otázka zachování Arménů žijících na území Osmanské a Perské říše byla dost závažná a klíčová. Takže v letech 1825-26 bylo do Náhorního Karabachu, kde žilo 18 tisíc rodin, ze kterých jich 9,5 tisíce bylo ázerbájdžánských, 9,5 tisíce rodin bylo ázerbájdžánských, bylo přesídleno 18 tisíc arménských rodin z Íránu. To znamená, že se na tomto území okamžitě, ihned změnila etnická rovnováha, prostě okamžitě! Na základě výsledku druhé rusko-perské války z let 1826-1828 bylo na území Ázerbájdžánu, který se tenkrát skládal i z Jerevanského chanátu a dalších, takže šlo i o území, kde je dnešní Arménie, tak tam bylo přesídleno řádově 200 tisíc lidí. Asi 40 tisíc z Íránu a 84-85 tisíc z Turecka, z Osmanské říše. To jsou oficiální údaje, reálně šlo o více než 200 tisíc lidí. A ve výsledku v Jerevanském chanátu, který byl do té doby absolutně ázerbájdžánský, vznikla v etnické sestavě absolutní dominance Arménů. Což potom vedlo k tomu, že v následujícím období... Takže v letech od 1828 do 1830 tam byli přesídleni Arméni, do toho Jerevanského chanátu a ve výsledku byla v roce 1828 napřed zformována arménská oblast, a potom Jerevanská gubernie.
Je třeba si uvědomit jednoduchou věc, lidé se nikdy nebudou stěhovat tam, kde by jim bylo špatně. Pokaždé, když probíhá migrace, kdy lidé utíkají z míst, kde mají problémy, tak se řídí především dvěma principy. Zaprvé, tam, kam se stěhují, jim musí být dobře a musí se tam cítit bezpečně. A aby se na novém místě cítili dobře, tak kam zamíří v první řadě? Tam, kde mají nějaké rodinné vazby, kde už existuje nějaká jejich národní diaspora, která jim pomůže, kde mají nějaké své příbuzné.
Takže když přesidlovali perští, íránští a turečtí Arméni, tak to bylo především do míst, kde již na území těch ázerbájdžánských chanátů kompaktně žili Arméni. A také by se tam nestěhovali, pokud by se tam střetli s agresí a začali by je tam týrat, zabíjet a tak dále. To znamená, že je tam uvítali normálně. Dostali možnost usídlit se na těchto územích, jak na již osídlených, tak především na neosídlených, kde začali zakládat nové obce. A vzhledem k tomu, že je místní obyvatelstvo přijímalo dostatečně loajálně, a ještě pomáhalo Rusko...
Mimochodem Rusko do toho přesidlování Arménů vložilo velmi mnoho finančních prostředků, pomáhalo jim finančně, aby se usadili na novém místě, vyčleňovalo jim při přesídlení do Ruského impéria státní pozemky. Rusko tedy dělalo velmi mnoho pro to, aby se snížily problémy spojené s přesídlením. Věděli, že přitom vznikají těžkosti. Je tedy jasné, že lidé přesídlují jen tam, kde je čeká dostatečně komfortní život.
Uvedu takový příklad. V roce 1944 byli nuceně přesídleni, deportováni Meschetští Turci do Uzbekistánu. A i při všem tom negativu, které vyvolává nucené přesídlení, do té doby, než uzrály podmínky, aby byl v roce 1989 proveden národnostní pogrom, kdy bylo nutné Meschetské Turky z Uzbekistánu odvážet, byl jejich kompaktní život v Uzbekistánu celkem komfortní. A proč celkem?
Neshoda různých kultur tak či onak vede i v běžném životě k určité xenofobii. Vznikají osobní konflikty, když... Ti lidé jsou přece různí. A ty osobní konflikty nabývají podoby: "Ty jsi špatný, protože tvůj původ je takový a takový!" Tyto konflikty jsou však v běžném životě odstraňovány prostřednictvím každodenních styků a společné pracovní činnosti. Ale ty běžné třenice, které ve své podstatě nejsou agresivní, jsou jen formou určité interakce, projevem nesrovnalostí kulturních modulů rozdílných národů, tak tento základ je potom využíván pro rozdmýchávání politické xenofobie, kdy už to přechází do roviny: "Ty jsi špatný jen proto, že jsi té a té národnosti!"
A tohle je právě to, co se nesmí dít, co je absolutně nepřípustné. Zatímco ty běžné konflikty se v běžném životě normálně řeší, tak ten politický konflikt, ten politický nacionalismus vede jen k nepřátelství mezi národy, ke vzájemnému nepochopení, ke vzájemnému... Nu, někdy nejen ke vzájemnému nepřátelství, ale k takovému stupni vzájemného odporu, že se dialog stává nemožným.
A přesně tímto způsobem byl vybuzen arménský i ázerbájdžánský nacionalismus, kdy už se lidé prostě mezi sebou nedokážou dohodnout, je to pro ně kolosálně těžké. Prolitá krev lidi rozděluje na dlouho. A je-li tohle rozdělení na základě prolité krve ještě navíc ideologicky podněcováno: "On prolil krev jen proto, že je špatný a špatný je proto, že patří k určitému národu", tak to znamená nepřátelství, které brání v navázání přínosného dialogu.
Proto my neustále mluvíme o tom, že je nutné za každou cenu ukončit bojové akce a ukončit vzájemné prolévání krve. Je zcela jasné, že jak pro Ázerbájdžánce, tak i Armény bude velice těžké navázat dialog. A je to pro ně o to těžší, že jak Arménie, tak i Ázerbájdžán nemají zájem na této válce a jsou pouze nástroji při realizaci globální politiky jinými lidmi, jinými subjekty řízení. A tento arménsko-ázerbájdžánský konflikt byl naplánován velmi dlouho dopředu.
Opakuji, že to má své kořeny už v roce 1805, a dokonce ještě i v dřívější době. Mikuláš I. nedokázal odstranit velmi mnoho, nu... V přímém slova smyslu protiruské zárodky, o které se postaral Alexandr I. Mikuláš I. byl nucen dokonce i vraždu ruského velvyslance Alexandra Sergejeviče Gribojedova v roce 1829 řešit zcela jiným způsobem, aby nepřišel o pozice Ruska v tomto regionu a nestal se rukojmím a slepým vykonavatelem, slepou zbraní v realizaci globální politiky globálního prediktoru zosobněné Britským impériem. Mikuláš I. prostě nemohl kvůli zákonu času zvrátit všechno, co spustil Alexandr I. A sám Alexandr I. jednal výlučně jako nástroj Britského impéria.
A proto ta krev, která je nyní prolévána na Kavkazu a v Karabachu, je v plné míře výsledkem plánovitě vytvořených zárodků ze strany Britského impéria na začátku 19. století. To je třeba si uvědomovat! Pokud si tyhle věci nebudete uvědomovat, nemůžete ten konflikt vyřešit. Vždyť Ázerbájdžánci tehdy ty Armény mezi sebe přijali a nebyl mezi nimi žádný konflikt do té doby, než byl vyvolán zvnějšku v rámci Velké hry výslovně Britského impéria.
A ten nacionalismus v běžném životě... Mluvil jsem o příkladu těch Meschetských Turků. Ten nacionalismus vypěstovali do politického nacionalismu ve všech svazových republikách, aby nás od sebe odtrhli a rozhádali v národnostních válečných konfliktech. A když místo potlačení toho politického nacionalismu v Uzbekistánu Meschetské Turky evakuovali, tak to bylo ukazatelem bezmoci státu, tedy v daném případě SSSR, který nebyl schopen ty problémy vyřešit.
A ten konflikt v Náhorním Karabachu začal v roce 1988. Už tehdy v sovětské televizi dávali reportáže, jak probíhají boje, a to byl ještě stále SSSR. To znamená, že s plnou silou bylo dáváno najevo: "A je to tady, spusťte to s plnou silou, už jste k tomu připraveni!" A povšimněte si, kdo v první řadě patří mezi ty nacionalisty a fašisty ve všech těch republikách? Za všemi těmito národnostními frontami všude stála ta takzvaná "kulturní inteligence"!
Ten film Mimino, jak se ten herec jmenuje... Kikabidze, že? Jen si poslechněte ty jeho fašistické výroky adresované Osetincům! Rusku! Ta nenávist! Kdybychom společně zlikvidovali Osetince, tak by to bylo skvělé. A jaké fašistické výroky neustále pronáší ázerbájdžánský velvyslanec Bülbüloglu, který slíbil vyvraždit všechny Rusy, pokud nepropustíme jednoho zločince, který tu zabil ruského kluka. On sliboval, že zorganizují v Ázerbájdžánu pogromy na Rusy, na ochranu toho zločince a to jen proto, že šlo Ázerbájdžánce. To přece není nic jiného než fašismus, nacismus.
A mít co do činění s takovouto "elitou"... Dokážete si představit, jak to má Alijev těžké, když se z toho chce vykroutit? Vždyť jeho řídicí sbor vyznává stejnou ideologii jako Bülbüloglu. A Alijev potřebuje zachránit svůj stát, zachránit lidi. Manévruje, jak jen může, přičemž ten jeho stát absolutně nemá žádnou subjektnost. Všechny postsovětské republiky jsou projektově zkonstruovanými státy a nemohou se proměnit v suverénní státy, nebo ve vyšší míře ve státy, neboť jim chybí kompetence na třech vyšších prioritách, a to tak že úplně. A čím disponují na těch nižších prioritách, to je také otázkou.
Ale ve vztahu k Ázerbájdžánu již na začátku 19. století Britská koruna plánovala likvidaci ruských Ázerbájdžánců v rámci formování Velké Arménie. A tak je třeba si uvědomovat, že to není žádná náhoda, že Ázerbájdžán zahnali pod protektorát a tlak ze strany Turecka. Když si to budou vyřizovat s Tureckem, znamená to automatickou likvidaci Ázerbájdžánu. Likvidace Ázerbájdžánu automaticky znamená likvidaci Turecka. A Turecko je v plánu zlikvidovat.
Podstata toho masakru Arménů v roce 1915 spočívala v tom, že bylo zapotřebí zlikvidovat původní arménské obyvatelstvo na Arménské vysočině. To původní! A zatímco jezero Sevan je Sevan jen v arménštině a do té doby se jmenovalo ázerbájdžánsky Gokča/Gekče (Göyce), tak jezero Van bylo arménské a Turci pro něj název neměli, a tak mu zůstal název Van. Stejně jako zůstal název Ararat, ale to arménské obyvatelstvo tam vyvraždili. A pro Armény je tento konflikt existencionální, oni nemají kam ustoupit. Na začátku 20. století už je jednou vyvraždili na území jejich kompaktního osídlení, tam, kde žili.
Zatímco tady, na území současné Arménie a Ázerbájdžánu žili v menším množství, v podobě národnostních menšin, tak tam žili kompaktně a byli tam tou většinou. Právě proto je cíleně vyvraždili. Potřebovali se zbavit původního obyvatelstva. A nyní je úkolem dobít zbytky původního obyvatelstva. A na to jim jako máme kývnout, nebo co? Máme se na to v klidu dívat? Samozřejmě, že ne! To se nesmí zrealizovat!
A proč to má dodělat právě Turecko? Protože Turecko má zmizet. Turecko je pro Západ velkým problémem už od doby svého zformování ve dvacátých letech 20. století. Vrátíme se trochu k tomu, jak bolševikům vyčítají, že to oni prý vytvořili tohle "monstrum". Bolševici toto monstrum nevytvořili, oni vedli globální politiku v zájmu všeho lidu obývajícího Ruské impérium, a to včetně a možná i v první řadě s ohledem na Armény. Prý se vzdali části arménského území. A to mělo samo Rusko zahynout, jen aby získalo to arménské území? Kdyby padlo celé, tak by ho stejně nezískalo. Rovnováha sil ukazovala, že Arménie nemůže získat tak rozsáhlý arménský stát, s jakým počítali. Prostě to nešlo. Takže otázkou bylo jen to, nakolik je možné zastavit tu expanzi a do jaké míry je možné ji přesměrovat!
Ta 1. světová válka prý byla válkou o průlivy. Když se podíváme na dohodu Trojdohody a ruského cara z roku 1916, tak uvidíme, že Mikuláši I.(Mikuláši II.?) jen zamávali před nosem mrkvičkou. V souladu s tím přerozdělením území, k jakému mělo dojít po porážce Osmanské říše, by Mikuláš I. žádné průlivy nikdy nezískal. A tím myslím ani náhodou. Lidé, kteří tvrdí opak, se dívají na mapu, a jak se říká: "Hledím v knihu, vidím figu!" Nejsou schopni ujasnit si reálie.
Takže se navrhovalo, že dojde-li na operaci našeho výsadku, ulevíme tím Britskému impériu v jeho krocích podnikaných k přeformátování Osmanské říše, a my bychom pak zůstali zcela závislí na Britském impériu s ohledem na ty průlivy. Sevreská smlouva z roku 1920 zcela konkrétně s ohledem na již přijatý Brestlitevský mír a na to, že bylo už jasné, že selhaly plány na likvidaci Ruska, které se začalo vzpamatovávat, neboť nastoupili bolševici, kteří překazili Spiknutí velvyslanců a v občanské válce měli podporu veškerého obyvatelstva... A ať ze Západu financovali Bílé hnutí, jak chtěli, tak podporu obyvatelstva si Bílé hnutí nezískalo. A bylo již zcela jednoznačné, bylo jasné, že prohraje.
A podle Sevreské smlouvy se předpokládalo, že průlivy zcela přejdou pod jurisdikci Velké Británie. Takže pokud by došlo na realizaci Sevreské smlouvy, která byla připravena dávno před tím, než byla navrhnuta dohoda o průlivech, na kterou naletěl Mikuláš I. ... Šlo o smlouvu připravovanou už při plánování války, už tehdy byly sestaveny tyto kroky. Kdyby Velká Británie dostala průlivy plně pod svou kontrolu, tak by to znamenalo jen jedno. Rusko by přišlo nejen o Černé moře, ale i o Krym a velkou část pobřeží k Oděse a dál, černomořského pobřeží! My jsme o to všechno reálně mohli přijít.
Bolševici si této hrozby byli vědomi a chápali, že je potřeba vytvořit protiváhu k Britům. Pořádnou protiváhu! A tu protiváhu k dispozici měli, byl jí Atatürk, a proto mu také pomohli. Ale byli tam i turečtí komunisté, kteří měli za úkol v míře svých možností tu situaci korigovat tak, aby Turecko neznamenalo hrozbu jako vykonavatel genocidy jiných národů, aby Turecko jako agresor nebylo hrozbou pro jiné národy. Ale v tom právě spočívá ta Velká hra, ta konfrontace.
Možnosti Sovětského Ruska vzít proces formování tureckého státu pod svou kontrolu byly nesrovnatelně menší, než možnosti Britského impéria. Když k tomu připočtete zradu ze strany části sovětského vedení, o kterou se postarali trockisté, ne bolševici, tak ve výsledku byl vytvořen turecký stát v té agresivní podobě, v jaké byl, který pokračoval v genocidě netureckých národů. A kdo byl tímto Tureckem zlikvidován jako první? Přece komunisté! Aby bolševici neměli žádný vliv na ty procesy, které probíhaly v tureckém státě.
Ale to nic nemění na tom, že díky zformování tureckého státu, kterému napomohli výslovně bolševici, jsme přispěli k zachování Turecka jako subjektu, jež byl pro Západ vždy zátěží při uplatňování globální politiky. Udrželi jsme si Černé moře, udrželi jsme si Krym a černomořské pobřeží. To všechno jsme si udrželi, a to včetně těch průlivů. A proto také globalisté dosud stojí před stejným problémem, před kterým stáli, když rozpoutávali 1. světovou válku. Nezískali ty průlivy. A díky krokům, jaké podnikli bolševici, jim zůstalo na krku Turecko jako kufr bez držátka, který není možné nést a zahodit ho je škoda.
Turecko tedy měli v plánu zlikvidovat, protože už tu genocidu Arménů provedlo, ale protože to udělat nemohli, neboť potřebovali nůž přiložený Rusku k zádům, tak bylo to vyřešení arménské otázky odloženo. A jen si povšimněte, že celé to západní společenstvíčko se o masakru Arménů prakticky nezmiňovalo. Hitler na to poukazoval: "My vyřešíme otázku židů a nikdo si na ně za chvíli ani nevzpomene. Stejně jako svět zapomněl na ten masakr Arménů v Turecku. Zapomnělo se na to. A proto i my můžeme vyřešit takto židovskou otázku a nikdo nám to připomínat nebude." A až když se SSSR zhroutil a přišel čas vyřešit tu věc s Tureckem, protože dále to odkládat už nebylo možné, tak až potom opět vytáhli tu věc s Armény a světové organizace opět začaly po celém světě připomínat tu genocidu Arménů, až potom.
Povšimněte si, přivedli Nikolu Pašinjana k moci, a ten začal okamžitě rozkládat stát. Nu, když do čela nějakého důležitého úřadu dosadíte chlapce v krátkých kalhotkách, kterému ještě teče mléko po bradě, který nic nezná a neumí, tak je to přece určitý ukazatel. Takže tam všechno začal destabilizovat a ukázal tak slabost. Tuto slabost samozřejmě okamžitě využilo Turecko, prostě to nemohlo nevyužít. Ázerbájdžán je v tomto případě pouze nástrojem. A proto je třeba Ázerbájdžánu a Alijevovi pomoci zajistit státní kompetence, aby ázerbájdžánský stát mohl existovat v rámci jednotného ruského světa, a potom se ta otázka války okamžitě vyřeší a přesune se do kulturologického aspektu. Protože jak Arménie, tak i Rusko budou nakonec...
V Arménii je třeba vyřešit ten problém, jakým je Pašinjan. Když tam dosadili Pašinjana, tak jsme hned říkali, že ten člověk u moci znamená budoucí válku. Fakticky destabilizoval stát, ukázal jeho slabost. Turecko v tom uvidělo možnost, jak vyřešit část svých problémů. Erdogan se nachází v kritické situaci, jednoduše v kritické. Nepřibral by si další konflikt, pokud v něm nevidí svou výhru, protože by to pro něj byla prostě katastrofa. On potřeboval předvést, že dokáže vyřešit arménskou otázku s konečnou platností. A tak do toho šel, chytili ho na živou návnadu, no a Ázerbájdžán je v tom všem jen nástrojem.
Lidé namítají: "Podívejte se, u nás přece nejsou žádní islámští teroristé a jiní takoví!" Že ne? A kde se vzali u alavity Asada? Je přece třeba si uvědomovat, že existují různé úrovně řízení. Proč Arméni nemohou zaujmout postoj, na jehož základě by řekli: "Přenechte nám tato území a my tam zajistíme mír. Vy sice také slibujete mír, jenže nejste schopni zajistit, aby na vaše území nepřicházeli zahraniční bojovníci. Nedokážete zastavit ISIL!" Vždyť kde se vzaly všechny ty pogromy? Ten v Baku a Sumgaitu? Tam se přece přímo angažovala CIA a další tajné služby USA, přímo se v tom angažovaly. Nástroje byly dovezeny.
Ano, i místní obyvatelstvo, které se podobné najde všude, takové grázly najdete všude, se na ty nástroje nabalilo. Ale tou hnací silou přece nebyl ázerbájdžánský národ, to ani náhodou. A kde mají Arméni záruku, že se to nebude opakovat? Taková záruka, dokud je Ázerbájdžán pod vnějším řízením, existovat nemůže. Taková záruka může existovat jen v jednom případě. Pokud se Arménie i Ázerbájdžán vrátí pod protektorát Ruska, pouze v tomto případě může být odstraněna ta možnost války mezi dvěma národy. Pouze s takovou pomocí může být navázán dialog.
Takže Turecko, pro které je to takříkajíc poslední tah, se musí postarat o čistku Arménů, v průběhu této čistky, až zlikvidují místní obyvatelstvo, bude zlikvidován i Ázerbájdžán. O to se bez problémů postarají různí ti ISILovci. Ti bojovníci, které tam ze Sýrie přesunuje Turecko. A potom, po porážce Turecka ze strany mezinárodního společenství rozhořčeného z druhé genocidy Arménů provedené Tureckem, budou na základě dějinných zkušeností přivezeni Arméni stejně jako tenkrát do Izraele židé. Když se k osídlení izraelského území sváželi židé.
Tak sem také bude přivezeno nové obyvatelstvo, které nahradí to vyvražděné původní. A toto nové obyvatelstvo bude mít nezbytné kulturní parametry odpovídající západnímu světu, odpovídající tomu, aby se Arménie zformovala ve stát, na jehož území bude jako řídicí centrum všech světových křesťanských náboženství Ečmiadzin.
Takové to jsou složité propletence a je třeba se v tom umět vyznat. A mluvit o angažovanosti, že je někdo pro jednoho či proti druhému, to je úplně mimo, to znamená zahynout v této válce. Je třeba si to ujasnit. A v tomto ohledu Alijev potřebuje pomoc. Je třeba posilovat ázerbájdžánskou státnost, jen to je zárukou toho, že zůstanou Ázerbájdžánci naživu, že je nevyvraždí nějací příchozí ISILovci,
které tam naveze Turecko. Je třeba Ázerbájdžán dostat zpod tureckého deštníku, protože ten pro Ázerbájdžán znamená zhoubu. Od počátku byl zřízen s cílem likvidace všeho jeho obyvatelstva. A Turecko samo má jako stát zmizet, to bylo naplánováno už na začátku 20. století.
A nyní, když se toho procesu navíc účastní Írán, který se ho nemůže neúčastnit, přece jen dvě třetiny, tedy podle některých odhadů více a jiných zase méně, Ázerbájdžánců žijí v severním Íránu. A Írán je tím v podstatě vázán k řešení tohoto problému. Kdyby měl Mikuláš I. dost času... A on nejenže neměl dost času, ještě se potýkal s Krymskou válkou, která měla Rusko zastavit a po této válce se mimochodem další část tureckých Arménů přestěhovala na území současné Arménie. A proto je Arménie takovým...
Nu, ano, většina obyvatelstva tam jsou Arméni, ale to neznamená, že Ázerbájdžánci nemají na to území právo, to absolutně ne. A proto ta likvidace stop jejich kultury mírně řečeno Arménům neslouží ke cti, a navíc to poškozuje i je samotné. Oni tak nezachovávají celou tu dějinnou rozmanitost toho území, na kterém historicky vždy žili stejně jako Ázerbájdžánci.
Další otázka je od Igora. 28. září v kontextu složitých sociálních supersystémů jste Valerii Viktoroviči řekl následující, cituji: "My říkáme, že ta teorie supersystémů v Koncepci sociální bezpečnosti ještě není úplně dopsána." Konec citátu. Do té doby jste neustále tvrdil, že znalosti o řízení složitých sociálních supersystémů jsou vyloženy v pracích vnitřního prediktoru SSSR a teď se podle vás najednou z ničeho nic ukazuje, že tam vůbec vyloženy nejsou. Vždyť tam nic o složitých sociálních supersystémech není a nikdy nebylo. Otázka: Hodláte tedy v plné míře samostatně sepsat teorii řízení složitých sociálních supersystémů a kdy? Když už jste zavedl a neustále tento termín používáte?
To, že v pracích vnitřního prediktoru není termín složité sociální supersystémy, přece neznamená, že fungování těchto supersystémů v pracích vnitřního prediktoru není popsáno. Já jen zopakuji to, co jsem říkal už nejednou. Po sepsání Mrtvé vody jsme si mysleli, že už je napsáno vše potřebné, vše, co je třeba vědět. Že už nebude nutné se k tomu vracet, že si každý specialista ve svém oboru vezme tuto práci, podívá se na ni a napíše potřebnou odbornou práci. Jenže se ukázalo, že odbornému společenství to nestačilo. Takže nezbylo, než abychom se začali věnovat i všem ostatním otázkám.
To znamená, že fakticky odkrýváme na nové úrovni to, co už je napsáno v té hlavní práci, v Mrtvé vodě. My nic nového nedoplňujeme, jen to více rozevíráme, rozšiřujeme ten popis. To, co se teď děje, právě teď, je v Mrtvé vodě popsáno. Ale abychom poskytli tu teorii, jak vlastně funguje stát, jak jsou státy budovány, co jsou to projektově zkonstruované státy, co historické státy, jaké kompetence stát musí mít...
Kvůli tomu jsme napsali tu práci o státu, to je druhá kniha ze Série o světě křivých zrcadel. Aby lidé pochopili, jak je realizována válka, protože to je celý komplex opatření zaměřených na zmocnění se cizích přírodních, energetických a lidských zdrojů, jak to probíhá. Proto jsou v té práci vyznačeny klíčové opěrné body v přípravě 1. světové války. Jsou tam popsány jen ty klíčové okamžiky přípravy 1. světové války. Zdálo by se, co může mít třeba Aljaška společného s 1. světovou válkou? Co s ní mohou mít společného transatlantické telegrafní linky? Ale ukazuje se, že všechno to spolu souvisí. Činnost Mikuláše I. zcela utajují a o něm samotném lžou. A vůbec ty gosudary, kteří pracovali ve prospěch Ruska, u nás tak pošpinili, i v celém světě je pošpinili tak, že je to něco strašného.
Takže jsme napsali práci o válce. A také to, jak se dostat z této slepé uličky, co si vzít za základ. Je to bolševismus, který je unikátním, čistě ruským jevem, projevem ruského světa, který byl v Rusku přítomen vždy, na základě bolševismu byla vystavěna veškerá ruská státnost. A to jsme také napsali.
Můžete samozřejmě čekat, až sepíšeme práci i o složitých sociálních supersystémech, ale můžete se také pustit do sebevzdělávání a ty znalosti, které jsou vyloženy v pracích vnitřního prediktoru, jsou plně dostačující, obzvláště když se ještě opřete o ty poslední práce ze série O světě křivých zrcadel a promítnete si to na probíhající události. Tyto práce byly napsány jako teoretické zajištění řízení právě v těchto podmínkách. My jsme přece viděli, k čemu to vede a napsali jsme to v předstihu, abychom v tomto kritickém okamžiku měli teoretický základ a umožnilo to pochopit stávající události. Vezměte si tyto práce a dále bude Úvod do supersystémů, dejte si to dohromady a studujte sami. To všechno můžete udělat nebo jen čekat.
To byla poslední otázka.
Otázky války a míru, a ty otázky týkající se vzájemné sebelikvidační války, ve které se střetly dva národy, jsou všechny velice složité. Přistupovat k tomu přezíravě nebo stylem: "Nad všemi vyhrajeme!" nesmíte. Je nutné si ujasnit příčiny, kvůli kterým tato válka vznikla, zlikvidovat tyto příčiny a zajistit rozkvět svého národa. A rozkvět svého národa je možné zajistit jen v harmonii s jinými národy. A proto je nutné uhasit ten vojenský konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem! Je třeba přistupovat ke studiu dějin bez mýtů, potom lze nalézt východiska. Ale budete-li na jedné straně vycházet z mýtu o Velké Arménii a na druhé z mýtu o Velké Albánii, tak na tomto území mír nebude až do plné likvidace, sebelikvidace těch národů.
A těch příkladů, kdy národy mizely v sebelikvidačních válkách, je velice mnoho. Proč bychom měli rozšiřovat řady národů, které ve válkách vymizely? Je naopak nutné všechny národy zachovávat, zachovávat všechny kultury, které se musí vzájemně obohacovat. Všechny národy musí žít v míru. A mír a shoda mezi arménským a ázerbájdžánským národem je možná. Ale to je v první řadě nutné přestat střílet. Napřed se to musí uklidnit, a potom dojde i na dialog. Nesmíte být rukojmím v cizích rukou a být schopni osobně hasit tento konflikt, přičemž vůbec není důležité, zda jste představitelem arménského nebo ázerbájdžánského národa, či nějakého třetího.
Důležitá je činnost každého člověka, podle svého rozumu je každý člověk schopen buď rozvoj války stimulovat nebo ho tlumit. A abyste uměli tlumit války, aby svět žil v harmonii a shodě, musíte vědět, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy a tyto znalosti najdete v pracích vnitřního prediktoru SSSR. Vezměte si tyto práce, studujte je, stávejte se konceptuálně mocnými. Braňte zájmy své i své rodiny, a takto vybudujete harmonický svět, protože pochopíte, nakolik to všechno závisí na tom, že vaše rodina musí žít v bezpečném prostředí.
A v agresivním prostředí, v prostředí konfliktů a nepřátelství nikdy v bezpečí nebude. A jak vybudovat to bezpečné prostředí pochopíte, jakmile se stanete konceptuálně mocnými, až si nastudujete práce vnitřního prediktoru. Buďte konceptuálně mocní, braňte zájmy své rodiny, své i své rodiny. Přeji vám mírové nebe nad hlavou a štěstí.
Do příštích setkání.