11.4.2022 Otázka – Odpověď

https://kob-forum.eu/2022/04/16/otazka-odpoved-v-v-pjakina-ze-dne-11-04-2022/

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu. Dnes je 11.04.2022. Začneme otázkou od Denise, který prosí okomentovat konflikt, tedy takzvaný, uvnitř konceptuálního hnutí. Co je to? Vyvolává to dojem, že nějaké síly pracují na likvidaci tohoto hnutí. Zakázat se ho nepovedlo. Komunikační kanály se přerušit nepovedlo. Tak se rozhodli postupovat metodami rozdělování a diskreditace? Začali mluvit o mafiích, kdo to ví, ten pochopí. Viktor Alexejevič Jefimov vystoupil na téma možného soudního sporu s ohledem na značku VP SSSR. Tady na Krymu konceptuálové osedlali komerčního koníka a otevřeli placené kurzy pro děti s rodiči. Intuitivně to napovídá, že to vše má Koncepci diskreditovat a odvrátit další lidi od jejího studia. Já sám jsem práce VP SSSR začal studovat celkem nedávno, a rád bych si tuto věc s tím konfliktem ujasnil konkrétněji.

Tak především je třeba poznamenat, že k žádnému konfliktu uvnitř VP SSSR za celou dobu jeho existence nikdy nedošlo, žádný není ani nebude, a to tak že v žádném případě. Je nutné správně identifikovat probíhající procesy. A než na tu otázku odpovím věcně, tak bych z toho chtěl vynechat Viktora Alexejeviče Jefimova. Jediné, co nyní mohu říci je, že je ho třeba chápat. To je vše a už o tom mluvit nebudeme, jak se říká, zabíjet posly špatných zpráv je zbytečné. Mám na mysli tu praxi, kdy byli zabíjeni poslové špatných zpráv. Ono je toho více a Viktora Alexejeviče ponecháme stranou. To je poněkud zvláštní situace, kterou probírat nebudeme a všechny, kteří se na jeho účet vyjádřili hrubě, vyzývám, aby se zamysleli a porozuměli tomu. Víc zatím říci nemohu.

A co bych chtěl říci k té věci? Podstatná je ta právní registrace autorských práv, přičemž na konkrétní osobu. Autorská práva na práce vnitřního prediktoru SSSR zaregistrovaná na konkrétní osobu. Takže k té podstatě, víte, když došlo k té události, tak to hned v mysli vyvolalo několik myšlenek, z nichž první byla: "Poznáte je po jejich ovoci." Jen si vezměte tu kritickou situaci. Probíhá speciální vojenská operace na Donbasu. Nyní se všechno, úplně všechno v celém světě točí okolo této operace. Všem alespoň trochu příčetným lidem je jasné, že se nyní rozhoduje o tom, zda Rusko přežije či ne. Ale ta skutečnost, že svět bude zásadně jiný, to už je jisté.

Takže všechny politické síly, konceptuální síly teď pracují na projektech budoucího světa prostřednictvím vyřešení této situace. A když je teď takové napětí, tak jsme nuceni to komentovat a nezabývat se tamtěmi věcmi. Oni za celou tu dobu nic podstatného neřekli. Nic k té speciální vojenské operaci ani o přestavbě světa, vůbec nic, přestože je tu absolutní krize. A v té nejkrizovější chvíli si oni dělají starosti s tím, aby si právně zaregistrovali značku.

Když se na to podíváme hlouběji, tak uvidíme, že válka proti Pjakinovi a jeho týmu je vedena od roku 2018. Od roku 2018, od roku dva tisíce osmnáct! Svět vstoupil do období turbulence, kdy je zapotřebí velké množství metodologických prací, teoretických, aby tyto procesy byly překonány, aby si Rusko zajistilo svou suverenitu. Ale ne, nic takového není. Stále jen: "To Pjakin za všechno může, ten neustále píše nějaké práce..." A pořád dokola: "On je takový a makový a vůbec. Teď už se úplně zbláznil a začal vydávat knihy pod značkou VP SSSR. No to je teda drzost!"

Promluvíme si o tom, co dělat v takových případech, kdy někdo využívá cizího jména. Určitě se k tomu teď dostanu. A omlouvám se, že to probereme jen v krátkosti, jen v hlavních bodech. Ale každý člověk s oporou na tyto body může sám dohledat veškeré potřebné informace. Jen si to vezměte, celou dobu je zajímalo jen jedno, co já jsem zač, co a kde já dělám. Jak to řekl Stanislavskij: "Miluj umění v sobě a nikoliv sebe v umění." A jak to je? "Já nejsem jen tak někdo! Ne, to já jsem VP SSSR a všichni mne takto musí brát. A kdo to neuzná, tak na toho vytáhnu ochranná práva!" Lidi, co to má být? Zase taková lidová moudrost: "Koho chce Bůh potrestat, toho připraví o rozum."

A k čemu došlo tou registrací autorských práv? Vezměme si práci VP SSSR, jakoukoliv! Co se tam píše o autorských právech? Je tam copyright zakazující právní registraci autorských práv. To neznamená jen to, že ten text nesmíte vzít a publikovat pod svým jménem. Nejen to. Ještě to znamená, že se nesmíte prohlašovat za autora a pojistit si to právně, protože se jedná o vlastnictví ruské kultury. A teď se podívejme, za jakých k tomu došlo podmínek. Kam se kolega Michail Vladimirovič Veličko rozběhl zaregistrovat si ta práva? Oj Viktorovič, omlouvám se. Do britské jurisdikce!

Oč se teď snaží náš stát? Stát nyní směřuje k plnému získání suverenity, aby dostal Rusko zpod nadnárodního řízení. Rusko se zbavuje nadnárodního řízení. A to včetně toho... O čem mluví jeden z prezidentových výnosů? Že západní autorská práva na území Ruska neplatí. Ptají se nás: "A co je to vůbec za Koncepci? Vždyť se nedokážete dohodnout ani sami mezi sebou! A ještě chcete jiné učit žít. Co by měli dělat, jak by měli jednat a sami jste mezi sebou vyvolali takovou hádanici!"

To je absolutní nepochopení toho, co se stalo. Absolutní! A jak tomu tedy rozumět správně? Pro nikoho není tajemství, že svého času se na šíření Koncepce sociální bezpečnosti ve společnosti podílela Pátá správa KGB SSSR v čele s Filippem Denisovičem Bobkovem. Šlo o objektivní danost a on jednal tak, jak musel jednat. Objevila se nějaká společenská myšlenka. Tato myšlenka vyzrála v národě. Ani jeden stát, ani jedna klanově-korporativní skupina, která řídí stát, si nemůže dovolit ten luxus, nechat vyzrávání takové společenské myšlenky volný průběh. To právě proto také byla vůbec založena Pátá správa KGB SSSR.

Jenže k tomu, aby myšlenka vyzrála, vyprofilovala se a bylo možné učinit závěr, zda je možné ji využít pro sebe, nějak ji začlenit (do svého řízení), nebo ji potlačovat, nebo zjistit, že se mezi lidmi neujme, k tomu je potřebný určitý čas. A minimální doba toho času, který byl potřebný, bylo těch 20 let. Vladimir Michajlovič Zaznobin nejednou mluvil o tom, že nám těch dvacet let bylo darováno. Ale přece si nemůžete myslet, že když nám poskytli tento čas, tak nás nechali jen tak bez dozoru? Ty události, které probíhají nyní v roce 2022, začaly už v roce 2000, právě tehdy. To je zajímavé, že? Právě 22 let, 22. region (Altajský kraj v RF).

Takže právě tehdy jsme se s Vladimirem Michajlovičem poprvé dotkli tohoto tématu, toho kurátorství nad námi ze strany tajných služeb a následků toho kurátorství. V jaké formě je to kurátorství prováděno a co se děje a bude dít. Tenkrát jsme se spolu setkali na sjezdu v Permu. Byl to tehdy zakladatelský sjezd politické strany KPJe, Jednota/Jediněnie a tématem rozhovoru, kterým to začalo, byly kroky prokuratury Usť-Koksinského okresu Republiky Altaj, která tehdy ještě byla... Ó, ne, to už byl rok 2000, ano. To už to byla Republika Altaj, která kdysi byla autonomní oblastí v sestavě Altajského kraje, a podle toho jsme stále pracovali.

Takže v roce 1999 se prokuratura Usť-Koksinského okresu pokusila zakázat Koncepci sociální bezpečnosti. Všechny práce, které do té doby vyšly, byly do toho začleněny, pokusila se je zakázat. Tato otázka byla určitým způsobem vyřešena. A Vladimira Michajloviče zajímaly podrobnosti, které jsem mu samozřejmě nemohl sdělovat telefonicky. Tehdy jsme dospěli k tomu, že jakmile skončí to dvacetileté období a my přijdeme o své "zastřešení", přičemž i z toho jednání té Usť-Koksinské prokuratury vyplynulo, že jedni sice něco slíbili, ale jiní přesto budou vyvíjet nátlak...

Dospěli jsme k tomu, že k nám, do našeho konceptuálního hnutí už se zapojilo hodně lidí, kteří se k nám ovšem nedostali žádnou náhodou. My jsme si velmi dobře uvědomovali, že k nám byli infiltrováni, aby na nás dávali pozor. Přičemž byli začleněni do hloubky, aby získali svou legendu a následně se mohli zmocnit Koncepce sociální bezpečnosti v cílech těch klanově-korporativních skupin, které budou řídit, které budou rozhodovat o tom, zda Koncepce bude potopena, začleněna (do jejich řízení) či něco jiného. Takže ti lidé tam byli přítomni a byli tam přítomni od samého počátku. My jsme je velmi dobře rozeznávali.

Ale víte, je takový film, sovětský název zněl Není cesty zpět, a potom ho natočili znovu pod názvem, teď si přesně nevzpomenu Ztracení. Takže co bylo tou podstatou? A proč jsem připomenul tento film? Je tam taková epizoda. Uvnitř té malé partyzánské skupiny je zrádce. A jedna kladná postava povídá hlavní postavě, tomu majorovi: "Najdi ho a zastřel!" A on na to: "To ne. Najít je ho třeba, ale dokud nesplnil svůj úkol, kvůli kterému sem přišel, bude čestně sloužit a já teď potřebuji každého vojáka!"

Proto také nikdy k žádným třenicím v tomto ohledu nedošlo. Věděli jsme o různých lidech, odhalovali jsme je podle jejich činnosti a tak dále. Ale nic jsme nepodnikali, a to ještě z jednoho důvodu. Koncepce vždy na lidi působí blahodárně. A Mrtvá voda není nic zlého, je to prostředek. Nečistou sílu zahubí a dobrým lidem obnoví zdraví, vyléčí jim tělo. A takto to chodí i v životě. A hledat, hrát nějaké konspirativní hry, to vůbec není podle Koncepce sociální bezpečnosti. Nikoho není třeba hledat, všechno se v pravý čas projeví samo.

A tehdy jsme poprvé s Vladimirem Michajlovičem probrali tu otázku. Vždyť může nastat taková situace, kdy aktuální skupina, která je vnitřním prediktorem SSSR, bude plně zaměněna lidmi infiltrovanými do ní tajnými službami. A ti budou v zájmu klanově-korporativních skupin, které je tam infiltrovaly, využívat Koncepci sociální bezpečnosti k tomu, aby ji znepřístupnili lidem, bránit davo-"elitářskou" společnost.

A oč nyní jde? "Já to připíšu sobě, to já jsem autor." Zatímco v Koncepci je řečeno, že jde o neautorskou kulturu. Což je absolutní nesoulad. A s tím vědomím, že je to třeba, jsme si položili otázku, kde najít stabilizační faktor? Co pro to musíme udělat? Je třeba založit nějaký neformální či formální spolek, kde by lidé mohli pokračovat v práci skutečného vnitřního prediktoru SSSR. Hned řeknu, že vůbec nešlo o to, aby byla vytvořena taková nějaká skupina někde jinde, protože to není reálné z hlediska Koncepce sociální bezpečnosti. Takové skupiny musí vznikat samy! Na základě veřejné iniciativy. Musí projít určitými zkouškami, přes jakousi zkoušku ohněm.

Konceptuální skupina musí vzniknout přirozenou cestou. Samozřejmě, že to člověk nesmí nechat jen tak, pod ležící kámen voda nenateče. Ale vytvořit to speciálně stylem: "Budeš k nám patřit ty, ty a ty. Ty budeš dělat to a to, zatímco centrum pracuje..." Něco jako náhradní stranický aparát na okupovaném území. Jestliže budou tamti nepřáteli odhaleni, tak nastoupíte vy, jako neviňátka a budete pokračovat v práci. Ale tak to absolutně není. My jsme jen mluvili o tom, že takové nebezpečí existuje.

Podruhé jsme se k tomu vrátili, když jsem se v roce 2000 stal redaktorem novin. A tehdy jsem se střetl s tou situací, kdy mě začali z Petrohradu zahrnovat, přímo bombardovat materiály a poučkami! "V novinách byl zveřejněn takový a takový článek, a to je špatně!" A začalo přicházet 18-20 listů s kázáním, s výtahy z prací VP SSSR a: "Udělej to tak, udělej to onak..." a tak dále. Já jsem samozřejmě ty věci ignoroval, ale s Vladimirem Michajlovičem jsem to probral, říkám mu: "Vladimire Michajloviči, ta situace je tu taková a taková." A ono se ukázalo, že já jako redaktor novin a Vladimir Michajlovič jako redaktor skupiny VP SSSR máme jeden a ten samý problém. Že zaprvé nikdo není schopen napsat text, který by nebylo třeba dopracovat, že všechny ty texty vyžadují určité dopracování. A lidé, kteří jsou přiblížení ke štábu, k redakci, vědí všechno nejlépe.

Vladimir Michajlovič to začal korigovat a postupně ty poučky přestaly, i když já na ně nijak nereagoval, protože bylo zapotřebí pracovat. Ty knihy jsem četl tak jako tak. Takže ty dlouhé materiály převzaté z nich... Víte, citátově dogmatické, je to tak, tak a tak. Vezmi něco ze života a napiš text. Já jim všem navrhl: "Lidi, vy píšete 18-20 stran textu. Raději si sedněte a napište článek tak na dva listy." "A co bychom tam jako měli psát?! My přece víme všechno nejlépe!" My věděli, kdo to říká. Viděli jsme, kdo za nimi stojí. Já to viděl stejně jako Vladimir Michajlovič.

A tak jsme znovu začali mluvit o tom, že by bylo zapotřebí vytvořit nějakou strukturu. Tedy ani ne tak strukturu, jako nějaký referenční spolek. Konstantin Pavlovič Petrov tenkrát říkal: "A proč? Máme tu přece politickou stranu, tak bude-li to nutné, strana to řízení přebere." S tím jsem nesouhlasil já ani Vladimir Michajlovič. Takže dále vyvstala otázka: Jak budeme po volbách pracovat? Strana svůj účel splnila a dále je zapotřebí pracovat s lidmi.

Velice dobrý formát navrhl Viktor Alexejevič Jefimov, který založil Fond konceptuálních technologií. Poté, kdy tento fond založil, jsme se na něj obrátili, on svým rozhodnutí založil jeho altajskou pobočku a my začali pracovat. Hledali jsme, v jaké podobě by to bylo nejlepší, jak to uchopit a než jsme se dopracovali k pořadu Otázka-Odpověď, který je teď populární, tedy samozřejmě v určitých kruzích, tak jsme zkoušeli různé způsoby práce.

Neustále jsme to s Vladimirem Michajlovičem probírali, já jsem neustále... Ne v tom smyslu, že bych pořád volal: "Vladimire Michajloviči, řekni, co mám dělat..." To ne. Ale potřeboval jsem také nějaké odborné hodnocení a další pohled ze strany. Co člověk zvládne sám? Je třeba pracovat v tandemu, v polytandemu. A Vladimir Michajlovič mi v tomto ohledu velmi pomáhal svým pohledem na tu či onu činnost. Nakonec se naše práce Fondu konceptuálních technologií Altajského kraje vyprofilovala do tohoto stylu práce. Altajská pobočka pracovala nepřetržitě, byli jsme v součinnosti s řídícími strukturami Altajského kraje. Já pokračoval v práci nad teorií a něco jsme s Vladimirem Michajlovičem probírali, něco jsem mu posílal v již hotové podobě.

Takže pokud někdo, tak on, Michail Viktorovič Veličko, který se prohlašuje za jediného sepisovatele, velmi dobře ví, jaké materiály mu přicházely a odkud. Co vzniklo na základě konzultací Vladimira Michajloviče, kde se pracovalo s jeho myšlenkami a co mu posílali různí autoři. Ale to jsme trochu odbočili. Pokračujeme.

Když jsme pracovali, tak jsme slyšeli: "Váš fond zdechnul, vůbec nic nedělá..." Lidi, pokud chcete, aby něco fungovalo, tak musíte pracovat. Je třeba se sebrat a pracovat. Do roku 2013, kdy u nás došlo k určitému kvalitativnímu posunu, jsme devět let, od roku 2004, usilovně pracovali, a to ve velice tvrdých podmínkách. Náš kolektiv se formoval za velice těžkých podmínek, které ne každý vydržel. Někdo odešel z osobních důvodů, někdo řekl, že už ho Koncepce nezajímá, někdo odešel, protože měl svůj vlastní pohled na věc a nedokázal se přizpůsobit kolektivu, polytandemovému principu. Náš tým není početný, ale je polytandemový a otevřený ke spolupráci se všemi. A kdo se pokoušel s námi spolupracovat, to ví. Ovšem jako nepočetný tým nemůžeme hned všechno obsáhnout.

Takže všechno se to v klidu rozvíjelo. Fond měl za úkol pracovat nad technologiemi a vnitřní prediktor nad metodologií a teorií. A docházelo mezi námi k neustálé výměně informací. Já jsem volal Vladimirovi Michajlovičovi, že by bylo dobré v teorii propracovat to, to a to, něco jsem mu k tomu posílal a Vladimir Michajlovič ze své strany zase: "Valeriji, my začínáme pracovat na těch a těch teoretických otázkách, které je nutné na technologické úrovni podpořit." A jak chcete pracovat na podpoře teorie, co ještě nebyla sepsaná? Jen tehdy, když víte, oč půjde, jak se to dělá. A takto jsme pracovali až do roku 2016. Když byl v roce 2016 zveřejněn článek Spiknutí egyptských žreců a Agrární univerzita, tak nám bylo jasné, že začal útok.

Ještě jsem něco nedopověděl o roce 2013. Už jsem to nakousnul, že tenkrát byl zorganizován útok proti celému konceptuálnímu hnutí, pokus ho zlikvidovat, ale v důsledku toho, že jsme na to včas zareagovali a napsali dopis, jsme dokázali zaštítit skupinu VP SSSR Vladimira Michajloviče i zajistit, že nedošlo k likvidaci altajské skupiny. Už jsem mluvil o té publikaci v časopisu Místní samospráva a mnohých dalších událostech, takže už se k tomu vracet nebudeme. Už tak nás to stálo hodně času.

Takže v tom roce 2016 nám začalo být jasné, že začal útok. Tento útok na altajské, tedy přesněji na konceptuální hnutí byl spojen s tím, že v té době začala mohutná píár kampaň Michaila Viktoroviče Velička jako vnitřního prediktora SSSR. Byly dokonce založeny speciální internetové zdroje, kde byla vštěpována myšlenka, že vnitřní prediktor SSSR, to je Michail Viktorovič Veličko, Vladimir Michajlovič Zaznobin a Viktor Alexejevič Jefimov jsou představiteli vnitřního prediktoru a Pjakin jen prošel okolo. Co už s tím, když prošel okolo, tak prošel. Ale bylo to jasné.

A jak to bylo dál? Bylo to tak, že když Michail Viktorovič mluvil o teorii s podporou Vladimira Michajloviče, tak to šlo, ale jakmile vešel do režimu otázka odpověď a ke komentáři aktuálního dění, tak v tom začal okamžitě plavat. On přece tenkrát hned prohlásil, že analytika, to jsou fakta, tedy analytika to jsou výmysly a smyšlenky. Jak dlouho asi přežije taková "analytika"? Není možné žvanit o věcech, o kterých nemáte žádnou představu, rychle si naběhnete. A velice rychle začalo být jasné, že Michail Viktorovič tohle nezvládá. Teorii nikdy neutáhl a navíc nedokázal nikdy tu teorii použít v praxi. A ve výsledku tento projekt, pro který použili tenkrát velice populární Poznavatělnoje TV... Co? To bylo až potom, že KOBa zdechla, aby nás vyprovokovali ke skandálu. Použili na to Poznavatělnoje TV, které zviditelňovalo Michaila Viktoroviče Velička.

Ve stejné době se v roce 2016 Vladimir Michajlovič začal zvlášť zajímat o to, jak to vypadá s prací v naší altajské skupině, zda jsme schopni pracovat na teorii. Ke konci roku 2016 k nám přijel Vladimir Alexejevič Jefimov, oj Viktor Alexejevič, omlouvám se, Viktor Alexejevič Jefimov, aby se takříkajíc podíval, jak to vypadá přímo na místě. A z mé strany to zase vypadalo tak, že... Vladimir Michajlovič Zaznobin si chtěl promluvit s lidmi, osobně. Šlo o to, aby se lidé, se kterými pracuji, seznámili s Vladimirem Michajlovičem, promluvili si s ním. Začali jsme s tím už dříve v letech 2013-2014. Ale tehdy už ta otázka začala být konkrétní, velmi aktuální. Co je to za tým? Jak bude dál pracovat? Jak to s ním vypadá? Jenže rok 2016 skončil tím, čím skončil, v mém osobním osudu. A vyvstala otázka, zda se vůbec budu moci vrátit k práci. Ke zlosti nepřátel jsem se k té práci vrátil. A dokázal jsem Vladimirovi Michajlovičovi předvést výslovně TÝM! On se potřeboval podívat, jaké jsou mezi námi vztahy a tak dále.

A poté, kdy náš tým v roce 2017 zajel za Vladimirem Michajlovičem po jeho operaci. Mimochodem, byl to právě zástupce altajské skupiny, kdo jménem Vladimira Michajloviče vystupoval na Petrohradském konceptuálním fóru, to snad o něčem vypovídá. A po tomto setkání s našimi lidmi mi Vladimir Michajlovič volal a řekl, že je klidný, co se týče práce altajské skupiny, že dílo tak bude určitě pokračovat. A když Vladimir Michajlovič odešel, tak jsme se z naší strany ani nepokusili na sebe přetáhnout, že to my jsme vnitřním prediktorem SSSR, o nic takového jsme se ani nepokusili. Navíc jsme s klidem přijali i tu skutečnost, že se nyní lídrem stává Michail Viktorovič Veličko.

Ale v září potom vyšla analytická zpráva o penzijní reformě. Tak, jak to vždy bylo s ohledem na jiné analytické zprávy nebo práce, kdy jsem vždy volal Vladimirovi Michajlovičovi, pokud jsem si něčeho povšimnul. Tyto věci jsme potom podrobně probírali a v dalších pracích byly napravovány. Nebo se rozšiřovaly tak, aby vše bylo jasnější, aby se to neposouvalo nežádoucím směrem. A tak jsem podle svého starého zvyku zavolal Michailu Viktoroviči Veličkovi a řekl mu: "Michaile Viktoroviči, máte tam v teorii přehmaty, a to ne jen tak ledasjaké, ale závažné." V odpověď jsem uslyšel: "Jaká teorie? Teorie to je..." Nu, nevyřčeně pro prosťáčky. "My přece víme, že hlavní jsou fakta!"

Jak můžou být hlavní fakta? To teorie umožňuje těm faktům porozumět. Pro nás je klíčové... Jak jsme to říkali? "Faktů mám hodně, faktů mám dostatek, ale jsem na tom mizerně s metodologií. Když neumím s těmi fakty pracovat metodologicky, tak mi nic nedají." Ale Michail Viktorovič mi poslal dopis, kde to všechno znovu zopakoval, že teorie nehraje žádnou roli, že hlavní jsou fakta. "My máme takové důvěrné informace, že teorie může jít někam. A tím spíše, že teorie je hloupost, že ta je pro obyčejné prosťáčky." Já se mu to pokoušel vysvětlit, ale bezvýsledně.

A potom došlo k tomu, že mi Viktor Alexejevič Jefimov řekl: "Valeriji, všeho nech..." A já mu na to: "Vždyť je potřeba udělat to, to a to..." A on: "Přece chápeš, že tamto je faktologie, vysokofrekvenční úroveň a tohle je teoretická úroveň. Všeho nech, a všechny své námitky hoď na papír." Já jsem udělal velice krátkou zprávu. Pár připomínek k analytické zprávě ze série K současné situaci. A k autorům té analytické zprávy jsem se tam zachoval velice zdrženlivě. Nikde jsem tam nevynesl konečný soud. Ale každý člověk, minimálně školený v teorii Koncepce sociální bezpečnosti, když si to přečte, tak si může sám v logických úsecích učinit závěry. A dopadne to tak: "Vy se nevyznáte v této teoretické části, neznáte tuto teorii, nedokážete zformovat metodologii..."

Já ponechal lidem, kteří znají teorii, otevřené dveře, aby se sami dokázali zkorigovat v udaných směrech a dále poskytovat kvalitní materiály. Protože zabývat se vysokofrekvenční úrovní, technologiemi, jako to dělal Fond konceptuálních technologií a zabývat se psaním teorie, to je velice těžká práce. To je obrovská zátěž! A já jsem to skutečně nechtěl všechno brát na sebe, opravdu ne. Do poslední chvíle jsem se bránil psaní teorie. Účastnit se jejího psaní, to ano, ale brát to na sebe, když jsem ponořen v těch vysokofrekvenčních procesech...

Abyste se pustili do teorie, musíte vystoupit z té vysokofrekvenční úrovně, aby vás příliš neovlivňovala, abyste mohli začít přemýšlet o nízkofrekvenčních procesech. Abyste situaci začali posuzovat z jiných úrovní perspektivy. Místo toho, abychom řešili aktuální otázky třeba tím, že ohlašujeme určitý směr, aby se to nestalo... Nebo to ohlašujeme tak, abychom prošli nějakým opěrným bodem a mohli se posunout dál... Technologie řeší tyto úkoly. A metodologicky je nutné pracovat s teorií.

A co se rozpoutalo v odpověď? V odpověď začalo polévání špínou. Dokonce napsali o Fondu Altaj celou analytickou, tedy vysvětlující zprávu, omlouvám se. Mimochodem, kategoricky doporučuji, ať si ji přečtou všichni. Je to práce, která je celá napsaná od prvního do posledního slova právě touto skupinou, kterou zastupuje Michail Viktorovič Veličko. Je tam vidět celá jejich teoretická úroveň, celá ta jejich metodologická schopnost je tam jako na talíři, zcela zřetelná. Když analytika spočívá v tom, že se tupě opakují mainstreamové informace z televize, které potom neodpovídají... Jednou to byly takové události, podruhé...

Západ prý se nebude účastnit války na straně Ukrajiny. Skutečně? A co nyní vidíme? Třeba jen na tom Mariupolu? Dokonce i na fyzické úrovni vidíme ohromné množství lidí, o kterých tvrdí, že to jsou žoldáci. Oni tam jsou žoldáci, ale je přece mezi nimi velký počet aktivních armádních důstojníků vojsk NATO. A co zásobování, které probíhá? To přece americký štáb plánuje všechny ty operace. Už to přece vidí úplně všichni, co nejsou úplně omezení.

Takže když nám došlo, že žádné práce nebudou, že došlo k převzetí řízení, že lidé infiltrovaní různými klanově-korporativními skupinami a tajnými službami, vytlačili všechny, kteří se dříve podíleli na psaní těch prací, a nyní je to takříkajíc kolektiv uzavřený pro "našince" a bude jen parazitovat na Koncepci sociální bezpečnosti, a povýšeně všechny poučovat: "Vy jste jen dav, který nás, velikány, nemůže pochopit..." Když zazněla taková hloupost: "Státem může být jakýkoliv subjekt, jehož počet obyvatel dosahuje miliónu." To jste se zbláznili? To neznáte Koncepci, nečetli jste ji?

A tak nezbylo než si sednout a začít psát. Samozřejmě jsme si uvědomovali, že se žádných hádanic účastnit nebudeme, jednoduše nebudeme. Protože lidé to budou vnímat jako konflikt a tak dále... A my potřebovali, aby je lidé poznali sami. Aby oni dali plody, podle kterých je bude možné soudit. A na to je potřebný čas. Takže jsme jim ten čas poskytli. Tři roky jsme je nechali úplně na pokoji. Nikdy z mých úst nezaznělo ani jedno jméno. Vždy jsem u každé práce poukazoval na nějaký záchytný bod, ani analýzu jsem nedělal. Jen jsem vybral důležitější bod a předvedl na něm, že se jedná o hloupost, a to okamžitě odepisovalo celou práci, okamžitě. Vybíral jsem si jen takové opěrné body, které vše okamžitě vyjeví. "To je jen jeden detail, který neovlivňuje celou práci." Já vybíral takové, aby nešlo o dílčí záležitost, aby to hned ukázalo, že ta práce je k ničemu.

Chtějí budovat mafii! Tak co od nich čekáte? Zatímco normální lidský kolektiv má čest, svědomí a tak dále. Člověk si přece nemá přisvojovat a tím spíše právní cestou to, o čem bylo řečeno, že je zakázáno si právně přisvojovat. Pokud představujete takovou kulturu, tak to nikdy neuděláte, ale pokud zastupujete mafii, tak to mi promiňte, je zapotřebí něco rychle urvat a převézt nekňuby. "Ti nekňubové na tom pracovali a teď z toho bude dobrý kšeftík, proto si to rychle zaregistruju a budu z toho mít dobrý kšeft."

Naše práce vycházely právě kvůli této situaci. Publikovali jsme přes Fond konceptuálních technologií práce ze série O světě křivých zrcadel, kde jsem pouze autor sborníku, o čemž se snadno může přesvědčit každý, kdo si do ruky vezme kteroukoliv z těch knih. Jsou tam zcela jiní autoři, jinak označení. Zcela cíleně jsme neuváděli, že je to VP SSSR. Nechtěli jsme konflikt, ať se ti lidé plně projeví. A až se plně projevíte a nastoupí ten správný čas, tak tu věc osvětlíme, a to jsme udělali.

A teď trochu o hlavním sepisovateli prací. Problém je v tom, že ve své podstatě byl Michail Viktorovič Veličko u Vladimira Michajloviče Zaznobina sekretářem. O tom je opět snadné se přesvědčit. Konal se konceptuální seminář v Petrohradu, že? A o čem tam neustále mluvil Vladimir Michajlovič? "Když přijdu, bude u vás seminář, a když nepřijdu, tak žádný nebude." A vedle něho neustále seděl Michail Viktorovič, který vždy důležitě něco pronesl. Michaile Viktoroviči, Vladimir Michajlovič už nebyl nejmladší, tak proč jsi ho nenechal odpočinout? Stejně ses toho účastnil, tak jestliže jsi tak metodologicky zdatný, tak proč jsi ten seminář neprovedl sám? Sám ho proveď! Ale to ne, vždy když tam přišel Vladimir Michajlovič, tak tam byl i Michail Viktorovič.

Když tam Vladimir Michajlovič nepřišel, nebyl tam ani Michail Viktorovič. Když se někdo nachází v informačním poli a Vladimir Michajlovič byl v jeho vytváření velice dobrý, byl velice zdatný metodolog. Jemu dávali takové úkoly, kdy dokonce i na základě vysloveně lživých informací, prakticky nedělal chyby ve svých analýzách. To bylo velice silné! Víte, a Michail Viktorovič se celou dobu nacházel v tomto poli, v tom informačním. A bylo zapotřebí toho mnoho sepisovat. A Vladimir Michajlovič to samozřejmě uložil Michailu Viktoroviči a on to napsal. Napsal něco konkrétního... "Napiš to a to." Tomu se říká podle zadání. Sepisoval něco z již vydaných materiálů, začleňoval je tam. A něco psal i sám, co bylo potom ještě redigováno. Tohle je fakticky sekretářská práce.

Pokud si připomenete filmy ze sovětské éry, tak v těch filmech, kde je sekretářka, si povšimněte, jaké zvláštní postavení tam zaujímá. Nosí jí čokoládky a tak dále. Protože záleží, jak to šéfovi podá, jak to napíše. Dobrá sekretářka je k nezaplacení. A Michail Viktorovič byl velice dobrým sekretářem. Dobrá sekretářka může dokonce něco vypracovat i dopředu, než ji o to požádá šéf. Připravit nějaké rozhodnutí, nějaký dokument, připravit nějaké informace a tak dále. A už za sovětské éry, kde ty sekretářky byly klíčovým článkem v televizních filmech, se objevil termín "syndrom sekretářky". Kdy sekretářka nabyla iluze, že ten podnik vlastně neřídí její šéf, ale ona sama, protože to za ní běhají, od ní požadují to a ono. Ona se neustále nacházela v tom informačním poli. A vždy taková sekretářka ztroskotala na tom, když o to informační pole přišla. Potom se ukázalo, že je neakceschopná.

Přesně tohle se stalo Michailovi Viktoroviči. On reálně trpí tím komplexem, tím "syndromem sekretářky". A když Vladimir Michajlovič zemřel, tak se ukázalo, že v podstatě nemůže nic vypotit. Jeho poslední práce o zdravotní péči a ruském světě... Nu, to se přece nedá číst. To je kaleidoskop. Pamatuješ si alespoň, co jsi psal stránku předtím? Nebo máš lidi za debily? A hlavně, tam není uzavřen ani jeden informační modul. Nu dobrá, první část. A ty tam máš jednu první část, druhou první část... Nedokážeš tu práci ukončit. Nenapsal jsi tam teorii, která by to všechno shrnovala. Neuzavřel jsi ani jeden informační modul. Tak proč ji nenecháš uležet? A chceš-li ji zveřejnit, tak uzavři ten informační modul alespoň na primitivní úrovni. Ale ne, to provedeno nebylo.

Takže co se fakticky stalo? Ta registrace s tím, že vnitřní prediktor, to jsem já, veliký Michail Viktorovič, je jen potvrzením jeho úplné nezpůsobilosti jako autora. A tady se dostáváme k té otázce. Ale k tomu ho přece donutil ten ošklivý Pjakin, on se toho všeho zmocnil a tak dále... Jak se říká, to není nic nového pod sluncem. Cožpak k ničemu takovému už dříve nedošlo? Připomeňme si třeba právě devadesátá léta, kdy konceptuálním hnutím otřásaly takzvané rozkoly. A znovu opakuji, že o žádné rozkoly nešlo, to vůbec ne. To jen odpadali ti, kteří nedokázali pracovat ve formátu, který navrhoval VP SSSR. Ale z venku to vypadalo jako rozkol. "Ty zveřejníš materiál tak a já ho zveřejním jinak! Ty takový a já takový!"

A kupodivu tehdy uvnitř skupiny VP SSSR nevznikla žádná potřeba zaregistrovat si autorská práva: "To my jsme skutečný VP SSSR a vy ostatní ne!" A proč to tak neudělali? Tak zaprvé, pokud se ta úroveň poněkud sníží... Představte si válku, tu obyčejnou, na šesté prioritě a boj dvou států. Třetí říše, tedy mnoha států a Sovětského svazu. Vy jste přece nemohli pracovat na jejich území! Legálně! Nyní tvrdí, jak na Západě prohráváme informační válku. Lidi, vždyť probíhá totální válka s cílem naší úplné likvidace, takže do svého týlu svého nepřítele nikdo informačně nepustí. A co dělají? Dávají do oběhu různé fejky. Tehdy to byly různé noviny, letáky: "Stalin rozkázal ustoupit a velitel ti rozkazuje, že máš držet pozici, tak ho zastřel a nahlas komisaři, že neplnil Stalinovy rozkazy!" Podnikalo se toho hodně. A napadlo snad někoho v SSSR nebo u nějakých novin, aby podávali soudní žalobu na tuto činnost Třetí říše? Ne.

Vrátíme se do nultých let 21. století. Souhlasil jsem s tím, že budu redaktorem časopisu Míra pro míru s jednou jedinou podmínkou. Že se stanu redaktorem pouze s tou podmínkou, že všechny spory, kdo je a kdo není konceptuál či vnitřní prediktor, okamžitě skončí, že na stránkách časopisu už nic takového nebude. Jednoduše nebude. Tím jsem to všechno ukončil. A Vladimir Michajlovič na to měl stejný názor, v tomto ohledu jsme se absolutně shodovali. Co jsme říkali? Že musíme poskytovat takové informace a pracovat s nimi na takové úrovni, aby nic podobného nedokázal žádný falzifikátor. Aby to nedokázal žádný falzifikátor! Každý, kdo by se pokusil vystoupat na takovou úroveň, aby ztroskotal sám a bylo vidět, že jde o falzifikátora. Je to stejné jako s lidmi, můžete najít dvojníka Hitlerovi, ale Stalinovi už ne, protože to znamená zcela jiné chování, jiné myšlení, jiné reakce. Dvojník nějakého Bidena, Jelcina se najít může, ale k Putinovi prostě žádný dvojník nalezen být nemůže. Je tedy nutné psát na takové úrovni, na jaké to bude jiným nedostupné. A jakýkoliv falsifikátor na tom musí potom pohořet.

A když se vrátíme, tak už v roce 2018 jsem té skupině předložil své výhrady, nebo osobně Michailovi Viktoroviči Veličkovi... V daném případě je mi to zcela jedno, zda pracuje sám nebo v nějakém kolektivu. Předložil jsem výhrady, že překrucují Koncepci sociální bezpečnosti, že neznají teorii. Že tu Koncepci sociální bezpečnosti takto degradují. Byly stejné výhrady ke mně? Lidé se jich přece ptají. Co z prací publikovaných v sérii O světě křivých zrcadel, nebo v té třídílné práci neodpovídá Koncepci sociální bezpečnosti. A jakou odpověď dal Michail Viktorovič Veličko? Že já Koncepci nepřekrucuji. To byla jeho odpověď.

A když tedy tu Koncepci nepřekrucuji, když ji naopak rozvíjím... Ano, on tam pokračoval, že prý pracuji proti ideálům. Zajímavé, jak mohu bez překrucování Koncepce pracovat proti ideálům? Je třeba se trochu naučit teorii, tu přece musíte znát. A když tedy nic nepřekrucuji, tak se ptám, v čem je tedy problém? Kdo bude tím autorem? Já jsem nikdy o autorství nebojoval. Ani lidé, kteří se mnou pracují, si na něj nárok nečiní, nedělají ramena...

Vždyť ten konflikt vytvořili sami. Mohli naše práce využívat k tomu, aby byl kolektiv VP SSSR s novými pracemi a hotovo. Místo toho to sami přivedli k této krizi. A sami podnikli kroky, které jsou v Koncepci přímo zakázané, když si právně zaregistrovali autorská práva. Přímo to porušili a v Koncepci sociální bezpečnosti je jasně uvedeno, že musíte psát takové informace, které nikdo překroutit nemůže. A pokud někdo dosáhne takové úrovně v teorii a znalostech, tak už nebude nebezpečný, protože se prostě stane jedním ze spoluautorů VP SSSR. To je to, o čem je řeč.

Abych pravdu řekl, tak se mi o tomhle ani nesnilo. Věděl jsem, že jednou přijde na tohle lámání chleba. Nepřál jsem si to. Oni se mohli v klidu stáhnout, ale aby udělali něco takového?! Aby takto jednoznačně předvedli, jak je jejich činnost v plném rozporu s Koncepcí sociální bezpečnosti, aby to ukotvili dokonce právně, přičemž navíc v jurisdikci Velké Británie?! Nu lidi, to jste tedy opravdu přehnali. Sami jste... Mluví o konfliktu, který žádný není. Další nános od vnitřního prediktoru, od Koncepce sociální bezpečnosti sám odpadnul. Sami se o to postarali. Takže takto vypadá ta situace, tedy v krátkosti. To je velice v krátkosti. Tady by se dalo vyprávět a vyprávět.

55 minut.

Oj, to je hodně.

Téměř hodina. A jak jste řekl, teď na to není čas. Běží speciální vojenská operace a naši soudruzi umírají každý den, jak nám říkají. Tato otázka zůstává hlavní mezi těmi, které přichází na náš web. Takže vás prosí okomentovat, jak to vypadá k dnešnímu dni a také okomentovat ty návštěvy z minulého týdne, kdy Zelenského v Kyjevě navštívila von der Leyenová, Borell, Johnson...

A přijeli vlakem!

A také rakouský kancléř. A konkrétně je zajímá následující Borellovo prohlášení: "Tato válka musí být vyhrána na bojišti." Jak to okomentujete?

A proč jsem se zmínil o těch vlacích? Protože je to tak, že k tomu jednomu vagónu se připojí celá nákladní souprava naložená zbraněmi a takovým způsobem se pod krytím konkrétní úřední evropské osoby dovážejí na Ukrajinu zbraně. Jak se to dá okomentovat? Vždyť stále probíhají jednání. Stále probíhají ta jednání! A to je třeba mít neustále na paměti. A co bylo v té době kromě toho prohlášení, že válka musí být rozhodnuta na bojišti v boji proti nám? Tj. oni mají v plánu nás reálně zlikvidovat. To bylo prohlášeno zcela jasně.

Co se ještě stalo? Na Západě probíhá totální propagandistická kampaň, že Putin je zabiják a Rusové jako takoví nejsou lidé, ale zvířata, která je nutné likvidovat. Je to podporováno na sociálních sítích, to proto u nás také zakázali Facebook. Takže to stále graduje. Ale je tu jedna malá osobitost. A u nás je bohužel také přítomna. Tu speciální vojenskou operaci přece zcela sám zahájil Putin! To jen díky němu teď běží. A jen Putin má na ni nějaký vliv. To znamená, že za všechno může Putin. Putin je tím klíčovým článkem. Na Západě, když přijali sankce proti osobě Putina a tím, že ho obvinili ze zabíjení, ukázali našim vnitřním "elitám", že s Putinem jednat nebudou, že Putin je pro ně nepřijatelný.

Připomeňme si, jak to dopadlo se Saddámem Husajnem, s Kaddáfím, kteří kráčeli stejnou cestou. Všem "elitám" bylo řečeno, že Putin musí být zabit nebo svrhnut. Tento týden byla podána celá série různých signálů, že v blízké době dojde ke státnímu převratu. Prezidentův tiskový mluvčí Peskov prohlásil, že speciální vojenská operace na Donbasu bude ukončena v blízké době. Cože? Ano, v dohledné době prostřednictvím jednání. Jaká jednání? A s kým? S teroristy? Jen se podívejte, čeho se dopouštějí! To teď má fakticky všechny pobouřit, do toho ta protiruská kampaň, a potom se svezou na Ukrajinu neřádi z celého světa a znovu je vrhnou proti Rusku. Jednání, to je prolog k budoucí válce. Jakékoliv uzavření smlouvy je doba na přeskupení. Cožpak to stažení vojsk od Kyjeva neukázalo?

Takže se podívejme. Na jedné straně tu je to Borellovo prohlášení, které hlásá, že ta válka musí být s Ruskem vyhrána na bojišti a na druhé straně Peskov, tiskový mluvčí, který komentoval v pořadu Moskva-Kreml-Putin to zavádění plateb za plyn v rublech, ten řekl: "My přece nechceme komplikovat život našim klientům." Oni nám vyhlásili likvidační válku, která nás má zcela zničit, celé to tažení, to světové tažení proti Rusku musí skončit jeho likvidací a on řekne: "My přece nechceme komplikovat život našim klientům." Takže oni nás zabíjejí, zabíjejí ruský národ a mocenské "elity", jejichž zástupcem je Peskov, nechtějí působit potíže, komplikovat život našim klientům? No to snad ne.

To je postoj... Oni teď ve zrychleném režimu plní své plynové zásobníky a co my jsme prohlásili? Že do konce srpna nebudeme stávající kontrakty vypovídat. Oni bojují proti nám, dodávají zbraně, které zabíjí naše vojáky a nikdo jim neodpojí plyn? Uvědomujete si úroveň té zrady v našem státě? Jaká je její úroveň? A v tomto ohledu má největší význam podpora naší armády. Když říkají, že armáda vše potřebné má. O tom nepochybuji, že armáda vše potřebné má, ale podpora armády z týlu nesmí být jen zdrojová, jako to bylo, když ukrajinská ozbrojená sebranka po nitce sbírala po celém světě, aby je bylo do čeho obléknout a čím nakrmit, aby mohli dál zabíjet domobrance a civilní obyvatelstvo na Donbasu.

Ne, podpora armády z týlu znamená spojení armády s lidem. Jakákoliv domácí věc, kterou vojáci obdrží v balíčku... Vzpomeňte si, jak děti posílaly vojákům obrázky za Velké vlastenecké války, jak jim posílali různé palčáky, vyšívali neznámým vojákům pytlíky na tabák? Uvědomujete si, co to pro takového vojáka znamená? On přece cítí, že je tam takto odtržený a jeho činnost stojí na vodě, když ho takto špiní, zrazují prostřednictvím těch jednání! On přece ví, že brání lidi. Armádu je zapotřebí podporovat! A když jsme mluvili o té předešlé otázce... Vyslovili někde alespoň slovíčko podpory armádě, podpořili ji v něčem? Rusko to teď má nesmírně těžké.

Nu dobrá, vy Rusko nenávidíte, Putina nenávidíte. Ale stejně přece musíte být součástí nějakého plánu, pracovat pro nějaký scénář. A zatím je vaší hlavní starostí jen získání autorských práv. Chápejte, že jakákoliv podpora naší armády, znamená doping, pozitivní doping pro našeho vojáka, jsou to emoce, dodatečné síly, které získá. Je to jako s ruským bohatýrem, kterému v boji ubývají síly a poklesne k zemi, načerpá od ní sílu a povstane k dalšímu boji. Tento obraz musí být naplněn, v tomto ohledu.

A naši oligarchové, kteří rozkradli stát armádě vůbec nic nedávají. Ani jednu tunu humanitární pomoci neposlali lidem, kteří jsou v těžké situaci v oblastech, kde probíhá speciální operace. Uvědomujete si, jací jsou to zmetci? Oni přece všechny své kapitály získali díky rozkrádání. Nic ve svém životě si sami neodpracovali. Prostě jen oblízali americký zadek, který potom rozhodl, co kterému oligarchovi bude ze zdrojů SSSR přiřčeno. A teď tito oligarchové nenávidí Rusko a Rusy a osnují spiknutí proti Putinovi, proti Rusům. Západ říká, že Rusy zlikviduje, že tu válku musí vyhrát. "Ano, my s tím souhlasíme, že Rusy je třeba zlikvidovat a my vám s tím pomůžeme. Vidíte přece, že jsme připraveni Putina svrhnout!" A co dělají? Snaží se otrávit ducha naší armády.

Nějaký zmetek natočil film Ivan Děnisovič. A v době, kdy je nutné v týlu promítat filmy, které pozvedávají ducha, tak místo toho dávají tyto solženicinovské pomluvy. Objevil se v televizi, aby vojáci a důstojníci, kteří se ocitnou v tomto informačním prostředí.... Například aby si na chvíli odpočinuli a jsou v ruském informačním prostoru, kteří se vrátili třeba kvůli přeskupení vojsk, nebo aby si odpočinuli, ti zapnou televizi a uvidí: "Tys bojoval za Stalina, za tu Rašku, za ten SSSR? Tak jsi přece hrdina! A ti kati tě strčili do vězení." Který hajzl tento film nechal promítat v televizi?

U Solovjova promítli film Andreje Medvěděva o Donbasu. Věci, které v něm jsou, o kterých tam mluví hrdinové toho filmu, přímo rvou srdce. A rve to srdce Medvěděvovi? Ne. Tak především je celý ten film nastaven tak, aby celou dobu do hlavy vtloukal myšlenku: "Za všechno to krveprolití můžou ti prokletí bolševici, kteří svrhli cara, kteří v době vlády Prozatímní vlády rozložili stát, a potom ho řádně neobnovili, chtěli si ponechat celé území Ruského impéria a měli se části území vzdát. Bylo jim líto vzdát se Kemské volosti?! To bolševici za všechno mohou!" Hezky natáčejí trikolóry a ani jednu rudou vlajku, pod kterou jedou do boje naši velitelé.

Vlasovská vlajka byla v době Velké vlastenecké války symbolem vlasovců, hitlerovců. My jsme proti ní bojovali pod rudou vlajkou. A ta současná válka je pokračováním tamté války. Ale cožpak si vlasovec Medvěděv může dovolit šít do banderovců? Nemůže. A co dělá, když vykládá o těch zvěrstvech? Zakrývá všechnu nacistickou symboliku, aby si ji s tím lidé neasociovali, aby si ty svastiky, runy a další lidé neasociovali s těmi, kteří zabíjejí, aby místo toho nenáviděli jakési bolševiky. Probíhá totální ideologická válka s cílem zlikvidovat náš stát pod vlasteneckými hesly. Pod vlasteneckými hesly!

A když nám navrhují, abychom jim přenechali část území: "Ať mají banderovci kam utéci a tam ať si řádí..." Celou dobu nám říkají: "Banderovština, ta je passionární, neustále se sama obrozuje..." A není důležité, že to život nepotvrzuje. Chtěl bych se zeptat: "A kde se sama obrozuje? Kde jste viděli, aby se benderovština sama obrozovala?" Mimochodem, Ria Novosti, a nejen tam, naše ministerstvo obrany zveřejnilo, odtajnilo část materiálů o boji s benderovci. A co je napsáno v těch materiálech? V každém druhém si můžeme přečíst "benderovci" a ve druhé půlce "zločinecké jednotky", "zbytky hitlerovských jednotek", "bandité" a tak dále... A jen v jednom dokumentu z těch, které jsem si stihnul prohlédnout, jsem našel slovo "banderovci". To byl rok 1947! A jakési svině neustále opravují Putina. Tomu termínu "benderovec" je už 300 let! Vzpomeňte si například na ukrajinskou píseň o tom, jak kozáci přivázali dívku Galju poté, co ji v lese znásilnili, a upálili ji. To byli benderovci, tak se jim říkalo!

Benderovština se nikdy sama neobrozuje. Aby se obrodila po Velké vlastenecké válce, musela sovětská vláda počínaje Chruščovem vynaložit obrovské, titánské úsilí, amnestovat všechny benderovce, podpořit benderovskou ideologii ohromnými zdroji, zakládat různé ústavy a zajišťovat nadstandardně vysokou, v porovnání s ostatním územím SSSR, životní úroveň výslovně západní Ukrajině, aby tam lidé nemuseli myslet na nic jiného, než jak by se "sama od sebe" obrodila banderovština. Tento projekt formování benderovců, Ukrajinců byl strukturně zahájen prvními kroky už ve 12. století Danielem Haličským. A jeho úplný počátek byl spuštěn v 10. století založením Svaté říše Římské.

Takže oni mohou realizovat globální politiku a Rusko nesmí? "Nařídili ti vydat část území, kde žili Rusové..." Jak nám řekl jeden velmi vážený člověk: "Beztak už tam z nich efektivně dělají Ukrajince, tak proč bychom jim v tom bránili?" A je to "vlastenec", ten veliký režisér! Víte, benderovština se obrozuje jen tehdy, když se o to někdo přičiní, když je o ni pěkně pečováno. A jakmile lidi donutí žít normálním životem, tak sama od sebe vymizí. A teď jsou pro denacifikaci Ukrajiny přímo unikátní podmínky: jedni benderovci to nepřežijí a druzí odjeli. A tam už je z toho život vyléčí, nikdo je tam živit nebude. Západ má sám teď tak obrovské problémy, že nebude mít ani pomyšlení na to, aby vytvářel další benderovské líhně jako v Kanadě. I tu zlikvidují, protože na to prostě nebudou mít dost zdrojů. Tak ať si tam benderovci žijí, tady nebudou a tam se přerodí. A se Západem budeme pracovat jinak. Jsou tu k tomu unikátní podmínky.

A toto vítězství nám chtějí ukrást. A opět ho kradou pod "vlasteneckými" hesly. Ta babička je symbolem, Vlast-matka. To není nic, co by již bylo na odchodu. Je to zkušená a moudrá matka. A ona vyšla se sovětskou státní rudou vlajkou! Ano, ona nevěděla, koho to vítá a není jisté, co s ní provedli ti, kteří to video natočili. A co u nás dělají "vlastenci", kteří chtějí, aby se ta banderovština za každou cenu zachovala? Aniž si uvědomují, že žádný oddechový čas nebude, ta válka se rozhoří takovým způsobem, a tak brzy, že... Tenkrát uzavřeli Chasavjurt. Jenže Druhá čečenská válka je jen slabý odvar toho, co se rozpoutá nyní, jestliže jim ponecháme byť i čtverečný centimetr. Benderovci se neslitují ani nad Lvovem. To vůbec není městská, civilizační kultura. Je to kultura ničení, je to kultura smrti v tom smyslu, že chtějí jiné zabíjet. Ale nejsou to žádní kamikadze, se zabíjením jiných problém nemají, ale sami umírat nechtějí.

A co nám povídají? Ne, to ona nevyšla se sovětskou vlajkou, to držela v rukou vlajku Vítězství. Vlajka Vítězství je vážený a dobrý symbol. Ale to jde zase jen o záměnu pojmů, kdy je nabízeno principy uspořádání světa přímo nahradit vítězstvím ve vojenském konfliktu na úrovni šesté priority. Tohle se nesmí zaměňovat! My jsme vyhráli nad Třetí říší na šesté prioritě a přesto k nám válka znovu přišla. Přišla k nám v roce 1991, kdy začali zločinecké šarvátky, občanská válka, kdy byla vytvořena teroristická enkláva na území Čečenska. My jsme tam nebojovali s čečenským národem, přestože tu válku u nás lidé nazývají První a Druhou čečenskou válkou. Lidé ale velmi dobře vědí, s kým jsme tam bojovali, se světovou pakáží, kterou posbírali po celém světě. Ale tehdy Západ ještě nebyl připraven vést s Ruskem likvidační válku v té míře, v jaké je k tomu připraven dnes, prostřednictvím Ukrajiny. Ponechte jim jen centimetr čtvereční a bude to znamenat konec.

Také nutné vědět, že ruská vlajka je historicky zaznamenaná v kronikách. Každý, kdo si poctivě nastuduje vexilologii, kdo se zabývá vlajkami, vám to může povědět. Ruská historická vlajka byla rudá, vždy byla rudá. Rusko vždy pod rudou vlajkou vzkvétalo. Tři sta let jsme za dynastie Romanovců neměli vlajku, přesto stát nějak přežíval. Ale když přišla trikolóra, tak náš stát hynul. Trikolóra Prozatímní vlády znamenala občanskou válku. S trikolórou přišli vlasovci. A proto ta babička je symbolem Vlasti-matky. Rudá vlajka, sovětská vlajka, to je ruská vlajka! A jestliže chceme přežít, protože ta válka pro nás má být likvidační, musíme se plně vrátit k sovětské symbolice. Stačí jen maličko pozměnit ideologické naplnění erbu Sovětského svazu, ale to jsou maličkosti, konceptuálně se nic měnit nemusí. A sovětská vlajka, srp, kladivo, hvězda ukazující cestu a práce, to je základ Ruského světa. Takto je třeba tu otázku nastolit.

Také je třeba mít na paměti, že zrádců je mnoho. A aby jich více nebylo, je nutné studovat práce vnitřního prediktoru SSSR, stát se konceptuálně mocným a bránit zájmy své i své rodiny. A v dané situaci jsem neustále upozorňoval, abyste četli práce vydané do roku 2018. Musíte se totiž především naučit teorii. A teď jste z jednání konkrétních osob doufám už pochopili, proč jsem takto varoval. A proto čtěte práce vnitřního prediktoru SSSR, buďte konceptuálně mocní, braňte zájmy své i své rodiny. Otázky skončily, že? Přeji vám mírové nebe nad hlavou a štěstí!
Do příštích setkání! Na shledanou!