11.12.2023 Otázka – Odpověď ČS

https://www.youtube.com/watch?v=kAICnhUTVUg

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Jsem velmi rád, že jste si opět našel čas odpovědět na moje otázky. V dnešním pořadu bych se chtěl vrátit ke knize Státní symboly a státní suverenita. Podobné knihy jsem u nás neviděl. Sleduji ruský youtube a mohu potvrdit, že u Vás v Rusku začalo mnoho blogerů, od té doby co se kniha objevila, dělat videa věnované státním vlajkám. Kniha je skutečně zajímavá inspirativní a moc Vám za ni děkuji.

Poděkování patří kolektivu a ne mně, to předně. Musím ale ještě upřesnit. Videí věnovaných vlajkám bylo vždy hodně, ale nikdo nikdy nepřistupoval k tématu hierarchie států, zkoumání hierarchie států pomocí státní symboliky a taková kniha je obecně jen jedna a tak, když jsme na ní pracovali, chtěli jsme se o něco opřít, ale ve všech knihách o heraldice jsme nacházeli jednotlivé prvky, které jsme všechny shromažďovali, všechno to porovnávali, začlenili je do systému a tak vznikla kniha.

Vaše kniha začíná komentáři k vybraným hymnám, proto bych Vás chtěl nejdříve požádat o komentář k české hymně. Naše hymna je bezpochyby mírumilovná, ale je zajímavá formulací otázky: Kde domov můj? Jako by tu byly nějaké pochybnosti. Hymna má čtyři sloky, v první sloce obdivujeme naši zem, ve druhé sloce náš národ, naše lidi, třetí sloka je věnována mýtickému národnímu hrdinovi a v poslední sloce je vyjádřena pokora před Bohem. Zdá se, že pro náš zkonstruovaný stát byla napsána konstrukčně zdařilá, kompletní hymna. I když podle všeho byla původně složena jen ze dvou slok, první a třetí. Jak se jeví Vám jako člověku zdaleka, člověku mimo Čech?

Správně jste poznamenal, že nehledě na historický základ státnosti Čech a Slovenska, v dnešní podobě jsou jak Česká republika tak i Slovensko projekčně zkonstruovanými státy, což se odráží ve státních symbolech. A pokud pozorujeme hymny států, Potom v hymně každého státu je vždy přítomna ideologie, jejímž prostřednictvím se projevuje koncepce existence státu. Jak jste poznamenal v otázce k hymně, první sloka, která je zpívána vždy, si klade otázku: Kde domov můj? Jak jste správně poznamenal, copak můžou být v tomto ohledu nějaké dohady? Proč je tedy nutné odpovídat na otázku: Kde je můj domov? Proč je při existenci jiných slok... jak a kdy se ty objevily, to nehraje zvláštní roli, protože tak či onak se hymny států mění v závislosti na tom, v jaké fázi rozvoje se konkrétní stát nachází A proto, pokud existují (sloky), proč se nezpívají а zpívá se jen jedna, hymna.

Když se podíváme na obsahovou stránku české hymny, uvidíme, že žádná ideologie a tím spíš koncepce řízení v české hymně neni. Vůbec žádná. Tam se jedině odpovídá otázka Kde je můj domov. Aby to bylo jasnější, uvedu příklad z ruských hymen. Neexistují jen státní hymny, hymny byly vždy komponovány ke slávě něčeho, aby vyjadřovaly nějakou koncepci a nějakou ideologii. V Sovětském svazu v roce 1935 Lebeděv-Kumač napsal Píseň o vlasti. To je hymna. Tuto píseň o vlasti... proč o ní mluvím, ona je velmi podobná české hymně. A abychom chápali rozdíl mezi těmito hymnami, tak chci uvést… Všichni znají sloku i refrén a jak začíná tato píseň. Ona je, opakuji, hodně podobná české hymně. V české hymně se zpívá о tоm, jak je česká zem krásná. A jak je to v písni o vlasti: Rozlehlá je moje rodná zem, je v ní mnoho lesů, polí a řek. Je zde zeměpisný popis a zatímco celá česká hymna to jen popisuje, potom v hymně, která je národní písní o vlasti, se zpívá: Neznám žádnou jinou takovou zemi. kde se člověku tak volně dýchá. Čili hned je tam ideologický obsah. V této hymně, písni o vlasti, toho zazní hodně, ale já budu citovat jen třetí, poslední sloku. Nad zemí vane jarní vítr, každým dnem se žije radostněji, a nikdo na světě se neumí lépe než my smát se a milovat. Zní to jako samochvála a tak podobně, jako charakteristika sebe sama.

V každé hymně je však třeba vždy naznačit, co mají čekat sousedé a ostatní, kteří s nimi budou komunikovat. Takže dále: nikdo na světě se neumí lépe než my smát a milovat. Ale přísně zamračíme obočí, pokud se nepříteli zachce nás zlomit, milujeme vlast jako nevěstu, ochraňujeme jako laskavou matku. To znamená, že ke všem se chováme přátelsky, ale pokud k nám někdo přijde s nepřátelským postojem, tak se zpočátku přísně zamračíme a odpověď bude následovat. Protože vlast milujeme jako nevěstu, ochraňujeme jako laskavou matku. To je limit toho, za co člověk bojuje. Nic podobného ideologicky v kontextu hymny, v textu (vaší) hymny není. A Vy říkáte, že tam ve třech slokách jsou různé věci. Ve druhé sloce je přiblížení k ideologii, slavné pokolení Čechů a dál nic víc. Dále je odkaz na historii, ale i ten je z hlediska budoucnosti o ničem. Co mají sousedé očekávat, jak mají s Čechami jednat? A pak přijde pokora. Pokora před čím? Smíření před tím, jaká je to krásná země, místo k pobytu.

V tomto smyslu se opět vrátím k historii Ruska a Sovětského Svazu, když se rozpadl Sovětský Svaz, byla zde určitá emigrace a části této emigrace se říkalo salámová. To znamená - jedu tam, kde se žije dobře. A další aspekt - víme, že v nadnárodním řízení tak či onak probíhá vyhledávání budoucích středisek koncentrace řízení. A jednu z takových funkcí plnili bratři Humboldtové, kteří za peníze švýcarských bank, objeli celý svět. Prohledali všechno. A když cesty bratrů Humboldtů skončily, když navštívili Altaj tady v Rusku... a my s Vámi vedeme rozhovor z Altaje, tak došli k závěru, že Altaj je druhé Švýcarsko. Tedy, že "místo pro budoucí sídlo máme". Tím veškeré cesty Humboldtů skončily. Banky už ztratily zájem financovat jejich cesty po celém světě.

Když už víme, že Praha je okultním centrem světového židovstva, a víme o jistém Ahasveru, le Juif errant, věčně putující žid mimochodem, byly o tom sepsány romány. O čem je tedy řeč. Vždy se hledá nějaké místo pro dočasný pobyt. Takže tady je krásné místo a tady my žijeme. Ale je v hymně rozepsáno, co když se objeví nepřítel? A co když se toto krásné místo někdo pokusí zničit? Jak na to odpovíme? Neuděláme vůbec nic! A pokud jde o to, jak jste uvedl, ve čtvrté, poslední sloce je pokora, to fakticky znamená, že česká hymna je vyjádřením postoje určitého nadnárodního subj́ektu, který využívá české území jako místo svého pobytu. Ten nemá zájem na tom, aby se Čechy zachovaly v nějaké podobě, a to z jednoduchého důvodu, že dnes je dobře tady, ale zítra může být dobře někde jinde. Dnes mi pobývat zde vyhovuje, pobyt zde vyhovuje mým zájmům, a zítra to vyhovovat nemusí. A tak, proč bych měl mít ideologii, že musím zlepšit tuto zemi, aby se tu lidem dobře žilo, že budu tuto zemi bránit.

Tu společenskou hymnu Lebeděva-Kumače z r. 1935 jsem neuvedl jen tak, pro nic za nic Společenská nálada... ... nestala se státní hymnou. Ale jak si tato píseň o vlasti stojí v porovnání s národní hymnou? Аle v české hymně, ve státní hymně nic nevidíme. Vidíme jen nadnárodní subjekt, který vnímá Čechy za místo pobytu. Přitom pro český národ toto místo pobytu neznamená nic. Co tedy - budeme to bránit nebo nebudeme bránit, budeme to krásné místo ochraňovat nebo jako to má Jaques Attali - o kočujících nomádech, kteří jedno místo zasvinili a ujeli na druhé místo. A místní ať na úkor svého zdraví obnoví životní prostředí v tomto místě pobytu, takže bohužel, podle české hymny nemají Čechy státní suverenitu, mají jen označení jako sídlo nějakého nadnárodního subjektu.

- No, to je neveselé.

- Velmi neveselé je to. Takové to jsou věci. My zase máme vlajku trikoloru, to je také smutné…

No dobrá, nepotěšil jste nás. Takže ji máme změnit?

Ano, je nutné ji přepsat, je nutné ji odpovědně přepsat, je třeba mít koncepci a ideologii, které budou ukazovat vzájemné vztahy národa se sousedy, cíle orientace do budoucna.

Dobře, pojďme dál ke státnímu erbu. V raných počátcích našeho státu nebo naší státnosti vládnoucí Přemyslovci, konkrétně kníže Václav, používali plamennou orlici, černého ptáka na bílém poli. S takovým znakem můžeme vidět Václava na mnoha obrazech. Mohl byste komentovat význam orla a lva, a k jaké změně podřízenosti komu došlo se změnou zvířete.

Dotkl jste se velmi zajímavého tématu světových dějin. Pokud budeme zkoumat světovou historii prizmatem heraldiky, tak se snadno přesvědčíme, že existuje určitá symbióza a konfrontace lvů a orlů. Ale jestli se na to podíváme zeširoka, tak lev stojí o stupínek níž než orel. Orel ze své výšky vidí mnohem více než lev ze své výšky, tzn. že území, kde sídlí orli, jsou mnohem větší a to se v heraldice projevilo tím, že imperiálními symboly se stali orli. tzn. když bylo nutné sjednotit do jednoho státu mnoho různých národů s odlišnou kulturou a s různými státními tradicemi, Lvi jsou naopak znakem určité feudální vyčleněnosti, naplnění určitých nadnárodních nebo osobních záměrů. Tedy, toto je moje území, já ho chráním a kdo sem vleze, já jsem král zvířat, každého roztrhám.

To je ale v ideálním případě. Když vezmeme 2 erby, to je nesporné centrum koncentrace řízení globální úrovně Velká Británie, tak na jejím erbu vidíme lvy a jednorožce. Jednorožec budiž… Hlavní jsou lvy! Ale na nástroji, který provádí tuto linii globalizace - světový četník, to není centrum koncentrace řízení, světový četník je pouze jakýmsi vykonavatelem, tedy Spojené státy, ty mají jaký erb? Orla. Samotné přijetí nějakého symbolu do erbu... samo o sobě nic neznamená. Velkou roli hraje to, jak jsou tyto symboly v erbu vyobrazeny. Pokud jsou lvi - symboly v erbu Velké Británie vyobrazeny tak, že jsou přímo střediskem koncentrace řízení světa, nástrojem řízení světa, tedy je to určitý druh správy, který je vyjádřen těmito lvy na erbu, pak na erbu Spojených států, nehledě na to, že tam je orel, ten ale drží štít a tam je vyjádřeno, že je to pouze nástroj, ostře nabroušený, je to pouze vykonavatel konkrétní vůle, který ovšem nevede vlastní politiku. Mimochodem v naší knize se o erbu Spojených států píše, tedy nehledě na to všechno, je ve skutečnosti pouze vykonavatelský, úroveň subjektivity má násobně nižší, než má erb Velké Británie. Proto všeobecně platí jednoduchý výklad, že orel - to je imperiálnost a lev - je feudálnost. Je to podřízenost při plnění něčí nadnárodní vůle, a mimochodem, pustíme-li se do systematizace všech erbů, tak se to také ukáže i jak to všechno vybudovali, jaké byly války, jaké otřesy, mimořádně zajímavé téma v historii, šla by napsat spousta knih.

Pokud si to promítneme na Čechy, původně byl orel, nyní lev, to jsme jaké dříve měli vyšší ambice nebo co? Ne, ne, když se podíváme na Čechy, uvidíme něco jiného, což v podstatě bylo vyjádřeno na současném znaku Čech. Jen se podívejte, jsou tam čtyři čtvrtiny, na dvou čtvrtinách jsou orli, přičemž různí orli, horní levá čtvrtina... pamatujme, že heraldicky je to opačně... co vidíme vpravo, to je heraldicky vlevo. je tam bílo-červený orel a ve spodní pravé čtvrtině je ve žluto-černé kombinaci. A k nim jsou nahoře i dole lvi. Dvouocasí, což je také velmi důležité. Na Čechy bylo odpočátku nahlíženo jako na prvek říše. Proto měl Václav erb na bázi orla. postavení Čech jako prvku říše zůstává v platnosti dodnes. Což dokládá přítomnost orlů. Ale Čechy mají svůj konkrétní funkční úkol. Proto jsou přítomni lvi. Ale protože Čechy jsou projektně konstrukčním státem, státem - chymérou, proto má lev rozdvojený ocas. U nějakého státu jsem tuším viděl dvouhlavého orla a to je také stát - chyméra, tedy uznaný ke konkrétním úkolům. Proto je zde taková situace, tedy plnění určitých úkolů a pak…

Nebyl ještě na planetě Zemi ani jeden stát, kde by se chyméra realizovala v historii. Vždy vedla k zániku. Kde jsou všechny ty státy, které měly dvouhlavé orly? Všechny skončily tragicky. To je konkrétní ukazatel. Tak tedy, co se týče erbu Čech, přítomnost červeno-bílého orla, to jsou dva subjekty globálního řízení, červení a bílí, to jsou globalisté euroasijský a euroatlantický blok globálního prediktora. Tedy to, co nás učí, že jeden má vztah k Moravě, druhý ke Slezsku… To jsem měl vysvětlit hned, nebudeme se tu bavit o nějaké legendě k erbu. Budeme se bavit o podstatě základny prvků, která byla zformována, kterou jsme prokázali studiem světové heraldiky za celá staletí a která je realizována v každém konkrétním historickém případu. Zkoumáním obrovského množství erbů, vlajek a dalšího, jakmile jsme tento systém prokázali...

Koukáme, funguje všude! Místy v různých variantách. Uvedu klasický příklad: Vlajka Brazílie. Přijali nesprávnou vlajku a stačily 4 dny a už měli tu správnou! Ale na to, aby byla v Rusku přijata vlajka, kterou potřebovala světová hierarchie, bylo zapotřebí 400 let. 400 let! V Brazílii 4 dny a Rusku vnutit trikolóru - 400 let! Nicméně, vnutili ji! A subjektivita Ruska – to je obecně koloniální statut, což vyjadřuje vlajka v podobě trikolory a tendle, jak se mu to, dvouhlavý orel, to je dočasná existence pod konkrétní chimérou. Samotná výměna orla lvem někdy ve středověku, jaký to má význam? To je snížení statutu, subjektivity. Orel, to je nadnárodní řízení, imperialita. To je spojení mnoha států do jednoho státního subjektu. Lev, to je vymezenost, vlastní rod. Lev je s ohledem na jeho individuální kvality využíván ke konkrétním účelům.

Ten druhý je orel, černý orel na žlutém pozadí. To je konkrétní Euroasijské směřování. Podíváme-li se pohledem Intermária, a pohledem Židovského okultního střediska jako konkrétního evropského subjektu, vyjádřeného v pracech Kavky, Meyrinka a dalších, dobře to popsali, byť literárně, ale na základě něčeho to muselo být. Činnost šéfa RSHA Třetí říše Heydricha, s vraždou vrahy vyslanými z Velké Británie. A kdo v Čechách byl potrestán? Ti, kteří s Heydrichem pracovali. Aby bylo téma uzavřeno, aby nevyplavalo, čím se zabýval. Proč přestěhoval hlavní kancelář z Berlína do Prahy?! To přeci muselo mít důvod. A to vše uzavřeli vraždou, včetně popravy horníků. Kdo ví, proč a zač. My ale víme, že hitlerovci něco skrývali v šachtách. A nemohli to náhodou najít ti horníci? Anebo to mohlo být opačně. Nemohl Heydrich už dříve v šachtách něco schovat? Ta otázka tu zůstala a někdo by se jí měl chopit. Ale podívejte se, to téma zůstává stranou. Jako kdyby to nikoho nezajímalo. A proč došlo k takovým masovým popravám české inteligence? Jako by se zemí prošli s kosou. No vážně, zabity byly tisíce lidí, byli zabíjeni odborníci. A nikoho to nezajímá. Je to tabuizováno. Zakázáno!

Takže k věci. Funkčnost Čech spočívá v tom, že to jsou lvi. Takže musí zajistit pobyt nějakého nadnárodního řízení pro konkrétní úkol. Jsou to lvi. Ale jejich hlavní směřování spočívá v práci v euroasijském směru. To je jejich sídlo, orientované na východ. Ale pro po obecné úkoly je tu druhý orel, bíločervený. To je nadnárodní řízení dvou křídel Globálního prediktora. Euroatlantického a euroasijského. Takže máte naprosto odpovídající hymnu i státní znak.

Dobře. Rád bych se ještě přeptal na samotného lva. Ohledně dvou ocasů jste se již vyjádřil. Ale lev ještě mění polohu na samotném znaku. Zprvu stál oběma nohama na zemi nebo v jedné rovině, později první nohu nějak přizvednul, dneska má první nebo přední nohu ještě výš. přitom ve znaku vlády má lev nohy zase v jedné rovině. Má toto nějaký význam?

Ne ne, základní pózy, ať je to lev, orel nebo jiná heraldická figura, základní pózy jsou dané. Drobné změny pózy nehrají žádnou praktickou roli, tak jako odstíny barev na vlajkách. Někdo říká, támhle něco vybledlo, tady je to zase tmavší… To už je jen předmět všedních politických sporů. Tedy pokud teď zrovna potřebujete něco zdůraznit... Ale ve své celistvosti, v hierarchii to žádnou roli nehraje. To je, mám-li to říct velmi zhruba, to je otázka vkusu. Takže dneska se mi líbí tlapka mírně přizvedlá, tak ji zvednu. zítra ji zase popustím. To jsou takové čistě taktické odchylky. Vlastně ani ne taktické… Jak to jen nazvat... Pochopte, je to něco, co nemá žádný vliv na podstatu základny prvků a na celou kompozici. Proto heraldika určuje základní pozice. Proto, máte-li stojícího lva, můžete mu popustit tlapu, nebo jej více roztáhnout na ploše takže jednou vám zadní tlapy stojí spolu, jakoby v jedná rovině ale pokud je rozestavíme, tak záleží pod jakým úhlem na to koukáme, zase zůstávají na ploše, ale může se zdát, že zvednul i druhou tlapu a jeví se jako méně stabilní. Ale kdepak, je to pořád jedna a tatáž figura. Prostě...

Promiňte, v tomto ohledu jsem poněkud pod vlivem přednášky Zolotareva O vývoji ruského erbu. Je to velmi působivá lekce, ve které vysvětluje, že pokud má tlapy, pařáty, v nich nástroje, a ty zůstávají v obrysech křídel… Dává to smysl...

Ale jistě, má-li orel přizvedlá křídla, znamená to jedno, má-li křídla spuštěná, znamená to něco jiného. Ale i křídla zdvihlá i spuštěná lze malovat jinak různě. Ale základní figury, pózy budou... O tom jsme mluvil, že jsou konkrétní. A v rámci toho si už lze hrát, to je otázka vkusu, abych tak řekl. Podle dnešního vkusu to znamená jedno, můžeme zdůraznit nějaký prvek, že jako s něčím nesouhlasíme, rozcházíme se, to jsou politické vrtochy ve větru. Bylo a minulo, na celkový výsledek to nemá vliv. Změna pózy roli hraje. Ale toto ne. Zůstala-li póza zachována, vše zůstává, jak je. Můžete nahlédnout kamkoliv. Třeba: Lev v heraldice. A máte tam základní pózy. A tyto základní pózy, ty hrají roli. Zda s ním v této póze lehce hnete, to už je jen otázka vkusu.

Něco chci podtrhnout, něco chci říci…

Ne. Roli hraje právě ta pozice sama. A jestli s ní pohnete, to nemá na celkový proces žádný vliv. Na hierarchii to žádný vliv mít nebude. Možná měl někdo nějakou touhu, možná chtěl na někoho udělat tajně "tůůůdle", No tak to udělal… … a nikdo si toho nevšiml…

Dobře, nyní ohledně samotného tvaru našeho státního znaku. Po dоbu první republiky a socialismu jsme měli jednoho lva přes celý znak. Za protektorátu a v dnešní době máme znak rozčtvrcený. O čem svědčí dělení těchto symbolů?

Vždyť jsem se o tom zmínil. Odsouhlasená přítomnost... Jeden orel vyjadřuje odsouhlasenou pozici euroasijského a euroatlantického křídla GP. Vyčlenění euroasiatského křídla do samostatného segmentu, znamená směřování činnosti, a lvi jsou svědomitost v tomto směřování.

Aha, protože za protektorátu jsme měli toho orla jednoho. Dvakrát tentýž.

Dobrá, nedávno jsem byl v Arménii a tam jsem si uvědomil, že arménský symbol, hora Ararat se nachází za hranicemi země. A současně jsem si uvědomil, že i naši slovenští sousedé… jejich kříž stojí na třech kopcích, z nichž jeden je v Maďarsku. A Maďaři naopak mají principiálně stejný symbol, tentýž kříž na těchtýž třech vrších, z nichž dva vrchy jsou na Slovensku. Pravda, ty kopce mají v odlišné barvě. Povězte prosím, co to znamená, pokud se státní symbol nachází za hranicemi státu, ať už je to Slovensko nebo Arménie.

Ve své otázce slučujete neslučitelné. Chápu, že to je něco jiného. Arménie má skutečně státní symbol vně hranic současné Arménie. Jedná se tedy o historickou Arménii a v souladu s tím se tam také nalézá i symbol. Co se však týká znaku Slovenska a Maďarska, tak to je naprosto jiný obraz. Když jsme začínali, řekl jsem, že nějaké legendární výklady, že ta hora je… bože, jak jen se to… Tatra, Mitra… Tatra, Fatra, Matra. Matra je v Maďarsku. Ano, tak to už je nějaký konkrétní výklad. Ale v heraldice to znamená něco jiného. To je Golgota. To je kříž na Golgotě. Můžete si to vykládat jak chcete, ale toto je symbol Golgoty. A ten znamená službu, obětavou službu čemusi. a mimochodem, v tomto ohledu, svou úrovní subjektivity je znak Slovenska na stejné úrovni, jako znak Čech. Ta subjektivita je stejná. Ale funkcionalita se zásadně liší. Čechy mají lvy a mají také orly, tím mají Čechy reglamentovanou aktivní pozici činnosti. Co se týče Slovenska, tak tady vidíme docela jinou věc. Oni mají kříž, který se nazývá, u nás se mu s oblibou říká Patriarší, ale ve skutečnosti to není Patriarší kříž. To je Lotrinský kříž Heraldika je výlučně západní kratochvílí. Jak se stal Patriarší? Protože jinde se mu ještě říká kardinálský kříž. Tento kříž měli kardinálové. Takže podstata toho výkladu, legenda, že ty 3 hory jsou Slovenské, to jen posiluje, nijak neruší, že toto území je předurčeno pro nějakou funkci, ale ta funkce není vymezena, ve smyslu jejího plnění, ale bude využita tehdy, když k této záležitosti bude potřeba nějaká služba. Tedy k výkonu nějakých záměrů, na této úrovni rytíř splní svůj úkol. Je to fakticky označení Eparchie (diecéze), kardinálský kříž. Území rezervované pro konkrétní úkol. Úkol bude odpovídat použitým barvám. Červený podklad, bílý kříž. A to co je vykládáno jako hory, to nejsou hory, to je Golgota, na které stojí kříž Krista. Dobrá měl bych ještě…

Mimochodem, svou odpovědí jste dozajista potěšil určitou skupinu slovenských posluchačů, kteří se velmi, velmi, jak bych to jen řekl, s nervozitou... Nervózně... ano... Pokud se podíváme z pohledu Maďarska, polovinu státního znaku mají Slovenskou, Proč tam Maďaři mají právě Slovensko? Vždyť si tam mohli dát stejným způsobem ztracenou Transylvánii nebo Vojvodinu nebo nějakou jinou oblast?

Opakuji, to je Golgota. To nejsou ani hory, ani vymezení území, Ale je v tom určité projevení říše. Míní se tím, že ta území, kterými vládnou jednotlivé státy, mohou příslušet k různým jurisdikcím. Tady bych se zeptal, čí znak je rozdělený, Maďarska nebo Slovenska? Takže fakticky, jako kardinálské území, které je živeno z nadnárodní úrovně, právě slovenský státní znak má prioritu. Ten maďarský, to je čistá funkcionalita, o čem vypovídá jeho druhá polovina, ale tato funkcionalita vyjadřuje plný soulad jednotlivých částí Globálního prediktora. Tedy úkol ke splnění, dvě barvy.

Tak jste je aspoň trošku potěšil.

Promiňte mi, nesnažím se nikoho těšit, ani vyjadřovat komplimenty. Otázka spočívá v tom, že pokud se v tom chceme vyznat, musíme se oprostit od zbytečností a hledět na podstatu. Vždyť přece vidíme přesně pracující hierarchy států světa. Pokud taková hierarchie existuje, musí být v něčem přesně vyjádřena. Třeba v armádě je také hierarchie a je vyjádřena uniformami, rozlišovacími znaky, výložkami. A to samé bylo zformováno ve vztahu ke státům. Tento systém se začal formovat v 16 století, ale v podstatě to začalo od 17 století. Dnes to je uspořádáno. To je globalizace.

Dobře, patrně poslední dotaz, v těch filmech jsem si všiml jednoho blogera, který se vyjadřoval k odstínům barev. Popisoval, že když bylo Polsko v nouzi, jeho červená barva se měnila na spíše malinovou. Uváděl, že Francie svůj tmavší pruh udělala světlejší, když byla Evropská unie na vzestupu, a v posledních létech se zase vrátili ke tmavější modré. A já sám mohu potvrdit, že když jsem žil na konci socialismu v Sovětském svazu, v Moskvě, viděl jsem, že tehdejší sovětská vlajka, nebyla moc červená, spíše oranžová.

Byla spíš sepraná, řekl bych, na tuto věc jsem již narazil. Ale tady se nejednalo o záměrnou změnu odstínu barvy. Tady to bylo něco jiného. Dokončete svoji otázku prosím.

Promiňte prosím, projevilo se to nicméně docela masově, rozumíte?

Co týče toho Sovětského svazu, tak to nesouhlasím. Jde o to, že v závěrečné fázi Sovětského svazu, vztah ke státní symbolice Sovětského svazu už byl celkem pohrdavý. Sám jsem to viděl. Ta vlajka už má nejlepší za sebou. Co to nevidíte? Je třeba ji vyměnit! Ále jděte, ten socík… To je přeci státní symbol!! Takže lidé tímto způsobem ukazovali své tůůůdle. Kdy: Vím, že bych tu vlajku už měl vyměnit, ale nebudu to dělat. Já se tím vyjadřuji! Už jsem se toho trošku dotknul, když jsem hovořil o pozicích erbovních figur. Že to je otázka vkusu. Tamtéž jsem hovořil i o barvách. Takže, chápete, tady je následující situace, Společenský život neustále klokotá, mění se. Jeden šéf to dělá po svém a ten co ho vystřídá, to bude také dělat po svém. Tak to funguje v každé organizaci.

Hovoříme li o státě, tam dochází k určitým změnám ladění rozumu, na jednu stranu, na druhou stranu, tato vůle nemá na nic vliv. A to dokládá to, že podstata státních symbolů se nemění, nemění se výběr barev vlajky. Ale ti, kteří chtějí dělat dlouhý nos a nějakým způsobem ukázat, čím se liší vůči svému předchůdci, ti se pouští do her s odstíny. Tomu se říká: Dětičkám bylo dovoleno pohrát si na samostatné. Změnit vlajku dokážete? Pokud se konceptuálně rozcházíš, pokud vedeš zcela jinou politiku, tak ukaž, že dokážeš změnit vlajku. Zvol nový soubor symbolů. Ale pohrát si s odstíny a dělat, že to něco znamená… No jasně, že to něco znamená. Protože, opakuji, ve společnosti trvale probíhá změna ladění rozumu. Pokud byste se však chtěli pokusit tyto změny rozpoložení promítnout do odstínů, nic se vám nepodaří. Protože pokaždé dokážete jen odmítnout to předchozí, vybrat nový odstín, Ale nemůžete po každé politické události… Začínáte pozorovat politický život země, ale z odstínů nepochopíte nic. Klokotá ve vymezených mezích. Proto jsou barvy v heraldice vymezeny přesně, bez odstínů. Hrajte si na odstíny už bez nás, máte to dovoleno.

Ano, to je patrné na erbech, tam je naprosto přesně určeno, jaký je povrch, jaká je barva.


Dobře, dobře, myslím, že se nám dnes podařilo udělat poutavý pořad. Velmi Vám za něj děkuji. Další otázky nemám, děkuji.

Prosím, vždy jsem připraven zodpovědět vaše otázky. Byla to příjemná diskuse.

Děkuji za vaše odpovědi svým jménem, jménem naší skupiny i našich československých diváků, děkuji za Váš čas. Příště už se vrátíme ke společenskopolitickým otázkám. Vzhledem k tomu, že se v tomto roce vidíme nejspíš naposledy, chtěl bych Vám opět jménem naší skupiny a diváků poděkovat za práci celé vaší Altajské skupiny, popřát vše nejlepší Vám i Vašemu kolektivu, všem zdraví a to nejdůležitější, aby konečně brzy přišel mír.

Naprosto podporuji vaše přání. Se stejným přáním se obracím k českým a slovenským divákům, které svým pořadem oslavujete. Všem jen to nejlepší, mír musí bezpodmínečně zvítězit. Byť je za mír někdy nezbytné bojovat, tak jako to teď dělá Rusko.

Díky ještě jednou.

Díky a nashledanou.